Facebook
Instagram
Antonín má smůlu na ženy. Žádné z jeho tří manželství nedopadlo dobře. Jediná dobrá věc, která se mu kdy stala, bylo narození dcery. Díky ní dokáže jít dál a vstát ráno z postele.
Nikdy jsem se necítil tak mizerně, jako v ten krásný srpnový den... na svatbě mé dcery. Byl to nejšťastnější den jejího života, ale pro mě ani náhodou. Kdybych Elišku nemiloval tak moc, na její svatbu bych ani nepřijel. Neměl bych sílu čelit své minulosti, exmanželce Julii zářící štěstím vedle muže, se kterým mě podváděla dlouho před naším rozvodem.
Byl jsem tak naivní
Pamatoval jsem každou vášnivou zprávu, kterou jí posílal, a její ještě vášnivější odpovědi. Znal jsem každé slovo, datum, čas...
Tehdy jsem se nechal přesvědčit, že to byl jen kamarád, který potřeboval podporu. A pokud prý překročili hranice... no, za to se mi Julie omluvila. Byl to prý bezvýznamný flirt, který jí dodal pocit ženskosti. Slíbila, že to ukončí. Uvědomila si svůj omyl a nechtěla mě zranit.
Ale i já jsem musel uznat svůj podíl viny, už jsem jí nedával najevo, že mi na ní záleží.
Byl jsem blázen? Ne, jen jsem chtěl věřit a udržet rodinu pohromadě. Snažil jsem se změnit, být pečlivější a citlivější. Možná jsem ji nezasypával růžemi, ale myslel jsem na maličkosti. Přestal jsem brát přesčasy, abych s ní trávil víc času.
Zpočátku byla spokojená, ale pak se začala zlobit, že už nevydělávám tolik jako dřív. Nemohl jsem být na dvou místech najednou. A ty její scény byly jen záminkou, aby mě dostala z domu. Nikdy nepřestala být v kontaktu s „kamarádem“...
Cítil jsem se poražený
Nakonec jsem uznal, že naše manželství už nefunguje, a souhlasil jsem s rozvodem. Dokonce jsem ji utěšoval, když jsme odcházeli ze soudu. Slíbil jsem jí přátelství a podporu, ale ona ještě ten večer odjela za ním a nechala mi Elišku.
Rád jsem se o dceru staral a moje ex-manželka ji u mě ochotně nechávala. Až později jsem díky přátelům zjistil, že Julie tráví čas se svým milencem, který se nemohl rozhodnout mezi ní a svou ženou. Žil ve zmatku, miloval obě.
Myslel jsem si, že to už nezvládnu. Jednou jsem vtrhl do našeho bývalého bytu a našel je v posteli. Pohrozila mi, že zavolá policii. Nebál jsem se policistů, ale měl jsem strach, že by to mohlo mít vliv na střídavou péči. Místo toho, abych ho alespoň praštil, jen jsem ho nechal jít.
Julie mi dala pár facek a řekla pár ošklivých slov. Odešel jsem hrozně naštvaný a poprvé v životě jsem se opil do němoty.
Neskončil jsem na dně jen díky Elišce, která těžce nesla nás rozvod a lži své matky. Jen láska k dceři mě uchránila před tím, abych znovu nesáhl po lahvi...
Další dvě manželství a dva rozvody
Vrhl jsem se do práce a časem jsem poznal Agátu, která také zažila zradu - ze strany svého snoubence. Někteří říkají, že nic lidi nespojí více než láska nebo bolest. Nás spojila bolest.
Myslel jsem si, že jsme spřízněné duše. Dokonce jsme se vzali. Jenže Agáta začala brzy žárlit, kontrolovat mě a podezřívat z nevěry. Nejprve jí stačilo mé ujištění o věrnosti, ale pak vyžadovala důkazy. Po dvou letech neustálého napětí jsem toho měl dost. Dodnes lituji, že jsem se s rozvodem s Agátou nevyrovnal dospěleji, nešel na terapii nebo si alespoň nedal pauzu od vztahů. Místo toho jsem se vrhl do dalšího.
Po Agátě totiž přišla Valérie, učitelka mé dcery. Myslel jsem si, že bude lékem na mou zraněnou duši. Starala se o mě, podporovala mě a nevtahovala mě do žádných podivných záležitostí. Valérie bohužel měla požadavky nejen na své žáky, ale i na mě...
Nejprve se zaměřila na mé skromné oblečení, což mi ještě moc nevadilo. Ale brzy to bylo mé stravování (vepřové řízky jsou nezdravé, pivo musí pryč!), přátelé (nevhodní a málo zajímaví), práce (mohl bych si najít lepší), dcera (příliš rozmazlená) a dokonce i má budoucnost...
Po pěti letech jsem se znovu rozvedl a vrátil se do své staré garsonky.
Měl jsem toho dost
Jana bydlela o patro níž. Byla pěkná, nezávislá, o něco mladší, plná života a energie. Zamiloval jsem se do ní jako teenager. V duchu jsem ji viděl jako svou budoucí manželku a matku dalších dětí. Ale neuvědomil jsem si, že sama byla jako dítě...
Potřebovala neustálou pozornost a obdiv, místo společných večerů doma preferovala zábavu s přáteli, která se protahovala až do rána. A koketovala... s každým. Dva roky jsem ji přesvědčoval, abychom se vzali, nebo alespoň začali spolu žít, ale nechtěla o tom ani slyšet.
„Na světě je tolik míst, kam jsem ještě nejela,“ vysvětlovala. „Můžu toho tolik dosáhnout... Na co bych teď potřebovala rodinu? Máme čas, jedna dcera ti přece stačí, ne?“
Pak jednoho dne řekla, že odjíždí na půl roku pracovat do Indie. Čekal jsem, ale místo aby se vrátila, odjela z Indie do Nepálu a následně do Spojených států.
A tak jsem znovu zůstal sám, zlomený a nešťastný. Ani jsem nevěděl, s kým moje bývalá láska tráví svůj pestrobarevný život.
Pak mě Eliška pozvala na svou svatbu...
Dceřinu svatbu jsem nesl těžce
Věděl jsem, že spolu chodí dva roky, ale pro mě to bylo stále příliš brzy.
„Neboj se, tati,“ řekla Eliška, když jsem konečně poznal jejího přítele. „Je jako ty. Miluje rodinu a děti, má mě rád a je pracovitý. Možná mě nezasypává komplimenty a nevyznává mi lásku každou chvíli, ale vím, že mě opravdu miluje. Stejně jako ty...“
Den před její svatbou jsem se znovu opil. Když jsem se konečně vzpamatoval z obrovské kocoviny, oblékl jsem si svůj nejlepší oblek a košili, kterou mi vybrala druhá manželka tak, aby ladila s barvou mých očí, a odjel jsem na svatbu. Sám. Bez partnerky.
Trpělivě jsem snášel všetečné otázky příbuzných ohledně mého osobního života. Pronášel jsem přípitky, smál se a předstíral, že se skvěle bavím, když jsem tancoval s další tetou nebo sestřenicí, jejíž manžel buď spal u stolu, nebo si našel lepší společnost.
Ráno jsem se rozloučil s dcerou, nasedl do auta a vyrazil na cestu. Asi po půl hodině jsem to už nevydržel. Rozbrečel jsem se. Musel jsem zastavit, protože jsem neviděl na cestu. Brečel jsem dobrou hodinu. Když jsem se konečně uklidnil a překonal bolest hlavy, uvědomil jsem si, jak moc jsem to potřeboval. Protože i muž má srdce a někdy potřebuje uronit pár slz. Mě ty slzy očistily.
Přestal jsem za každou cenu utíkat před samotou. Místo toho, abych se vrhl do dalšího vztahu, rozhodl jsem se stát dobrovolníkem. Už rok pomáhám jedné organizaci. Rozvážím potraviny potřebným. Díky tomu poznávám různé lidi, různé páry, a od nich se učím, jak by měl vypadat vztah mezi dvěma lidmi, kteří se milují. Možná se mi také jednou podaří vytvořit takový vztah...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
