Kryštof se rozvedl, když bylo dceři pět let. Dnes je Julie dospělá a svému otci sdělila, jak moc ji zklamal. Nikdy ji nevzal na dovolenou k moři a musela u něj spát na gauči.
Rozvedl jsem se, když bylo dceři pět let. Nechtěl jsem, aby vyrůstala v prostředí, kde spolu rodiče neumí komunikovat jinak než křikem. Nejsem na to pyšný, ale s bývalou manželkou jsme se uměli hádat i několik hodin v kuse a v závěru vztahu to byl jediný způsob komunikace.
O dceru jsem se staral dva víkendy v měsíci
Všechno jsem holkám nechal a myslel si, že to bývalka ocení. Odešel jsem doslova s jedním kufrem. Pronajal jsem si garsonku a pracoval prakticky veškerý volný čas mimo dny, kdy jsem se staral o Julii. Bohužel jsem za pár měsíců zjistil, že mě bývalá manželka pomlouvá po celém městě. Moje gesto bylo k ničemu. Nenechala na mě nit suchou, a co bylo horší, manipulovala dcerou.
Asi proto jsem se před týdnem od dvacetileté dcery dozvěděl, co všechno jsem dělal špatně a s čím vším byla v životě nespokojená. Prý jsem jí ublížil. O Julii jsem se staral dva víkendy v měsíci a každou středu ji vyzvedl z družiny. Odpoledne jsme trávili podle nálady. Někdy chtěla Julie do kina, jindy jsme šli na procházku se zastávkou v cukrárně nebo jsme si hráli na hřišti. Navečer jsem dceru odvezl k mamince.
Vyčetla mi spaní na gauči i výlety po České republice
Po nějaké době jsem si koupil garsonku a spal na kvalitním rozkládacím gauči. Když byla Julie malá, spali jsme tam oba. Když z ní vyrostla slečna, zůstala na gauči ona a já si pořídil nafukovací matraci, kde jsem hravě zvládl spát dvě noci. To byla jedna z věcí, co mi Julie vyčetla. Nepořídil jsem jí postel. Spala jako návštěva na rozkládacím gauči. Nenechala si vysvětlit, že je to pohovka určená ke spaní a do malé garsonky, kde jsem bojoval o každý metr čtverečný, byl nesmysl kupovat postel.
Navíc jsme minimálně jednou v měsíci vyrazili na víkend pryč. Vybrali jsme si zajímavou lokalitu v České republice a spali v penzionu. V právě dovolené v Česku byly dalším kamenem úrazu. Maminka vzala Julii několikrát k moři, a já ne. Měl jsem za to, že když navštěvujeme hrady, zajímavá místa, zábavní parky, vodní světy a já nevím co všechno, je dcera spokojená. Nikdy jsem nepřepočítával náš čas na peníze a nikdy jsem nešetřil. Možná, že kdybych sečetl náklady tuzemské dovolené s nabitým programem, stálo to víc než týden v Egyptě, kam Julie jezdila s maminkou.
Cítím se dotčený, snad jí to jednou dojde
Špatné byly i dárky. Neznačkové oblečení, malé kapesné… Seděl jsem naproti dceři a chtělo se mi brečet. V životě jsem udělal hodně chyb, ale u jediné věci jsem měl pocit, že jsem neselhal. A to byla právě péče o dceru. Kvůli Julii jsem nikdy nezačal s žádnou jinou ženou bydlet. Dodnes mám vztah, kde každý žijeme ve svém a navštěvujeme se. Totéž její matka říct nemůže. Vím minimálně o třech chlapech, kteří se v jejich bytě vystřídali.
Poděkoval jsem dceři za názor a smutně dodal: „Julinko, ranilo mě, co jsi řekla. Myslím, že jsi to přehnala. A já doufám, že až budeš mít svoje děti, nedočkáš se toho, aby k tobě byly tak kruté. Nikdo nemáme patent na to být dokonalý rodič, ale já to dělal, jak nejlépe jsem uměl. Pevně věřím, že si jednou vzpomeneš na dnešní den a uvědomíš si, jak moc nespravedlivá jsi byla.“ Zaplatil jsem útratu, dal dceři pusu na tvář a odešel. Julie jede s partou kamarádů na měsíc do Asie, tak jsem získal čas to v sobě zpracovat a při dalším setkání se tvářit mile. Ale nandala mi to holka slušně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.