Bára čekala na dítě dlouhých deset let, mateřství pak bylo velkou změnou. Byla zvyklá se o sebe hodně starat, ale to už nebylo finančně a časově možné. Dozvěděla se, že mateřstvím její záliby končí a rozhodně s tím nesouhlasila.
Ze všech stran jsem slyšela, že dítě přináší určité oběti a jako matka už nebudu mít čas o sebe pečovat. Skoro to vypadalo, že na to ani nemám právo, ale já si to nakonec zařídila po svém.
Dítě jsme si přáli roky
Nevěděla jsem, že s miminkem to u nás bude běh na dlouhou trať. Cesta k vysněné dceři trvala deset let a za tu dobu jsem si prošla mnoha emocemi. Už jsem byla pomalu smířená s tím, že s manželem vlastní děcko mít nebudeme. Za léta snažení pomocí alternativní i západní medicíny, jsem si zvykla hodně hýčkat svoje tělo.
Stres byl intenzivní, kompenzovala jsem ho relaxací. Zvykla jsem si na pravidelnou jógu, meditaci a věnovala jsem tomu dost času. Měla jsem ho pro sebe „moře“. S manželem jsme neměli závazky, vydělávali jsme oba dost peněz. Zvykla jsem si na skvělé masáže, pobyty v přírodě v lázních nebo u moře. Akupunktura už byla také součástí mého běžného života.
Paradoxně jsem za ta léta „snažení“ byla nejvíc ve formě a fit. Po porodu jsem jen chátrala, neměla čas vůbec na nic. Malé bylo půl roku a sotva jsem si zacvičila. Nemám možnosti hlídání a samozřejmě ani tolik peněz. Kosmetice, manikúře a kadeřníkům tedy odzvonilo? Připadala jsem si jak nějaká troska zralá na leda fyzioterapii. Všechno mě totiž bolelo, chytila jsem každou rýmu a vypadala zbědovaně.
Manžel se musí otáčet
Abychom utáhli drahou hypotéku, manžel je stále v práci. Když už seženu někoho na hlídání, potřebovala bych se hlavně vyspat. Vzpomínám na svoje pondělky v bazénu a středy na meditační józe. Strašně mi to chybí, tahle paní v županu jsem nebyla já. Když jsem si párkrát postěžovala kamarádce, byla ze mě na rozpacích.
„Vždyť sis miminko tolik přála. Je přeci jasné, že dítěti obětuješ svůj čas, péči o sebe a podobně. S tím je prostě amen. Buď ráda, že si vyčistíš zuby a záda tě budou bolet už furt,“ vysvětlovala mi pobaveně.
„No, já jsem na oběti asi připravená nebyla. A hlavně jsem už v určitým věku a zvyklá na svůj život. Abych měla na hlavě šedý odrosty a nemohla si jít zaplavat a do sauny, to je pro mě docela velká změna,“ přiznala jsem, ale setkala se jen s nepochopením.
Nikdo mě moc nechápal, tchyně mě považuje za fiflenu. Zatímco moje tělo uvadalo, ona se mi posmívala. Vždyť ona kvůli dětem přišla o postavu a dokonce o zuby. Mám prý, co jsem chtěla. Buď dítě, nebo vysněná postava a zdraví. Já bych ale chtěla oboje! Proč bych měla coby matka přestat myslet na sebe?
Ať mi nikdo neříká, že mateřství je jen o odříkání
S podobnými postoji nesouhlasím a rozhodla jsem se s tím něco dělat. Začala jsem cvičit jógu i s dcerou. Mám ji buď před sebou anebo v nosítku. Ohromně se jí to líbí. Kosmetiku si dělám sama, snažím se dodržovat postupy, které si pamatuji ze salónu. Ušetřím čas i peníze a malá mě u toho ráda pozoruje.
Na akupunkturu nedám dopustit, bez čínské medicíny už to není ono. Chodím k jedné paní i s kočárkem a někdy prostě musím nakojit nebo utišit dcerku s jehličkami napíchanými v kůži. Vlasy mi barví kamarádka doma a ještě si pokecáme. A manžel si zvykl, že každý den po práci dceru pohlídá a já jdu běhat. Ono to nějak půjde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.