Barnabáš (42): Miloval jsem peníze a ženy. Pak mi jedna z nich otočila život vzhůru nohama a vše jsem přehodnotil

Svůj život jsem miloval. Měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Po škole jsem okamžitě nastoupil jako masér do prestižního hotelu a za necelý rok si vybudoval rozsáhlou klientelu, převážně z řad žen. Dbal jsem na každý detail, od své fyzické kondice po pečlivě vyváženou stravu, protože jsem věřil, že dokonalý zážitek z masáže začíná u mé vlastní přípravy.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (35): Vzala jsem si chorobného sukničkáře. Chtěla bych od něj odejít, ale má mě v hrsti

Užíval jsem život plný zábavy a nezávislosti

Brzy jsem pochopil, že své zisky mohu zvyšovat i jinak. Ženy mi dávaly dárky a přidávaly peníze navíc jen za má slova a můj úsměv. Zvaly mě na kávu, večeře, nákupy, prostě jsem jim dělal společnost. Bylo to zábavné. Lásku jsem nehledal, ani ji nepotřeboval. Měl jsem skvělou rodinu. Máma byla neuvěřitelně zábavná, s níž jsem mohl kdykoliv a cokoliv probrat. A pak tu byla moje sestra dvojče, která si přízeň mužů užívala podobně jako já u žen.

Barča pracovala jako fitness trenérka a byla mou největší vrbou. Každý den jsme byli ve spojení a její komentáře a pohled na život byly pro mě nepostradatelné. Bez ní, mé o čtyři minuty starší sestry, jsem si nedokázal svůj život představit. Oba jsme se ve vážných vztazích hledali jen marně. Nedokázali jsme uvěřit, že by se někdo mohl objevit a strhnout naše srdce natolik, abychom opustili vše, co jsme měli.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (58): Syn je sukničkář a hulvát. Když jsem mu vyčetla rozchod s přítelkyní, neváhal mě sprostě urazit

Byl jsem si vědom svého charisma

Měl jsem neobvyklé jméno, krásný úsměv a dobře jsem si toho byl vědom. Setkával jsem se s nejrůznějšími ženami, staršími i mladšími, a věnoval jim svůj čas jak v práci, tak mimo ni. Tolik mužů zanedbává své manželky kvůli práci, milenkám nebo prostě vlastní lhostejností. Já jim to vynahrazoval. I přes kritiku, kterou jsem občas sklízel, bylo zřejmé, že stačí tak málo, aby žena pocítila, že je pro někoho skutečně důležitá.

Neměl jsem mnoho, ani oslnivé vzdělání, ale měl jsem charisma, pro které mě ženy vyhledávaly. Uměl jsem s nimi mluvit, naslouchat jim a možná jsem jim dával pocit výjimečnosti, který jim chyběl. Za to mě osamělé a zraněné dámy štědře odměňovaly. Díky nim jsem si mohl dovolit věci, o kterých moji vrstevníci jen snili. Má práce mi přinášela hluboké uspokojení a smysl. Alespoň do chvíle, než se všechno změnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (65): Po šedesátce jsem se chtěla znovu zamilovat. Dcera mi ale řekla, že jsem stará

Poprvé jsem pochopil, co to znamená být úplně poblázněný

Jednoho dne se mi na masáž objednala paní jménem Valérie. Byla to nejen velice atraktivní žena, ale také neobyčejně chytrá. Diskutovat s ní pro mě bylo potěšením. Měla přehled, šarm a něco, co bych nazval zvláštním fluidem. Byla výjimečná, a právě to mě k ní přitahovalo. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Brzy jsme se začali vídat i mimo práci a strávili spolu několik krásných a intimních chvil.

Každý její termín jsem netrpělivě vyhlížel, ale jednou místo ní přišla jiná klientka, byla to její dcera Valentina. Byla doslova dechberoucí. Když vešla do dveří, poprvé v životě jsem nevěděl, co říct. Sebevědomá, okouzlující a s energií, která mě úplně vyvedla z rovnováhy. Tato neobyčejná slečna, mě zaskočila svou krásou i přirozeností. Když se připravila na masáž, cítil jsem v sobě nečekanou nervozitu, která se mnou pulzovala.

Po masáži se na mě usmála a s hravým pohledem řekla: „Dáme kávu?“ Jen jsem přikývl, neschopen slova. Ten den jsem zažil snad své první opravdové rande, nebo jsem měl alespoň ten pocit. Šli jsme na kávu, do bazénu a nakonec na pizzu. S Valentinou byla neskutečná zábava. Nechtěl jsem, aby ten večer skončil, ale musel jsem ji nakonec doprovodit domů. Na rozloučenou se na mě usmála a s šibalským mrknutím pronesla: „Zítra přijde zase máma, tak na ni buď milý.“ Zmateně jsem se jí zeptal: „Jak to myslíš?“ Jen se rozesmála a s naprostou lehkostí odpověděla: „Vím, jaký vztah spolu máte.“ Potom elegantně odkráčela pryč a já zůstal stát na místě, úplně poblázněný.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (30): Místo svatby jsem dostala kopačky. Mám strach, že už se nedokážu zamilovat

Bojím se, že už nikdy nezažiji ten nádherný pocit

Druhý den v práci bylo všechno jiné. Klientky jsem chtěl mít co nejdříve za sebou, jen abych ji mohl znovu vidět. Dokonce přišla i paní Valérie. Všimla si, že se mnou něco není v pořádku. „Ty ses snad zamiloval, Barni,“ usmála se a dodala: „I když by to byla velká škoda.“ Nechápal jsem, co tím myslí, ale kdyby tušila, že jsem zamilovaný právě do její dcery, asi by z mého nadšení tolik radosti neměla.

S Valentinou jsem se setkal i následující den, a pak znovu. Než jsem si uvědomil, co se děje, byl jsem jí naprosto uchvácen. Byla jako vítr, který mě strhl s takovou intenzitou, že jsem prožíval všechno, co snad zamilovaný člověk může cítit. Po noci plné milování odešla bez nároku na další rande, jen s úsměvem a lehkou pusou na tvář. Chytil jsem ji za ruku a téměř zoufale ji prosil o další setkání. Jen se znovu nádherně usmála a zmizela.

Nikdy jsem ji už neviděl. Probudila ve mně něco, co jsem ani netušil, že existuje, a vytratila se, jako by byla jen iluzí. O rok později mi paní Valérie oznámila, že Valentina byla vážně nemocná a bůh si ji vzal k sobě. To byla zpráva, kterou jsem nečekal. Nezmohl jsem se na slovo. Paní Valérie zřejmě tušila, že jsem s její dcerou strávil pár krásných intimních chvil, a dojemně mě objala. Dodnes mě bolí vzpomínka na její překrásný úsměv. Od té doby jsem nedokázal svou práci dělat tak, jako dřív. Něco se ve mně zlomilo. Možná to jednou znovu zažiju, ale Valentina ve mně zanechala prázdné místo, které už nikdo jiný nedokáže zaplnit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (37): Mám čtyři děti, každé s jiným příjmením. U lékaře se stydím, když nás volají do ordinace