Nora (37): Mám čtyři děti, každé s jiným příjmením. U lékaře se stydím, když nás volají do ordinace

Žena s dětmi
Zdroj: Midjourney

V životě není ničím neobvyklým, když se dva lidé rozejdou, mají spolu dítě a později si najdou nové partnery, se kterými založí další rodinu. Děti tak získají sourozence s odlišnými příjmeními, což může být pro jejich matku v určitých situacích nepříjemné. Svou zkušenost má i Nora.

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 22. 12. 2024 13:00

Člověk vždycky věří, že tentokrát našel tu pravou lásku. Jenže pokaždé narazí na nevěrníka, na lháře, na falešné sliby. Slibovali mi modré z nebe, jen abych jim dala dítě, ale jakmile přišla řada na starost a zodpovědnost nebo dokonce na svatbu všechno se rozpadlo. Když jsem vstupovala do čtvrtého vztahu, pevně jsem si řekla: „Tentokrát to bude jiné.“

Láska si ke mně opět našla cestu

S Honzou jsem se potkala na plese. Seznámila nás společná kamarádka a já byla okamžitě okouzlená. Vysoký, urostlý, navíc policista a já vždy měla slabost pro uniformy. Sympatie byly vzájemné, a když mě vyzval k tanci, mezi námi to doslova zajiskřilo už při prvním doteku.

Tentokrát jsem ale byla opatrná. Tři děti, hromada starostí a obavy z dalšího zklamání mě držely při zemi. Užila jsem si večer jako Popelka, ale než odbila půlnoc, zmizela jsem, abych se znovu nevydala do vztahu plného slibů, které nikdy nikdo nesplní.

Jenže Honza mi nedal spát. Druhý den mi zavolal: „Ahoj krásko, nešla bys na rande?“ Zaváhala jsem, ale nakonec jsem souhlasila. Rande vystřídalo kafe, kafe vystřídal oběd… A než jsem si to uvědomila, stali jsme se nerozlučnou dvojicí.

Opět jsem s nadějí vstoupila do vztahu

Radek byl o pět let mladší než já a neměl děti. Kariéra pro něj byla na prvním místě, chtěl povýšit, dosáhnout něčeho velkého. Přesto dokázal skvěle vycházet s mými třemi syny a postupně mě začal přemlouvat k tomu, abychom měli vlastní dítě. Šel na to chytře a strategicky. „Já umím dělat holčičky,“ říkal s úsměvem. Než jsem souhlasila, vše jsem nejprve probrala se svými syny. Ti byli pro, a tak jsem věděla, že to nějak zvládneme. Všichni byli ve střídavé péči se svými otci, což mi dodávalo jistotu.

Netrvalo dlouho a opravdu jsem otěhotněla. Tentokrát jsem si ale dala podmínku, Radek si mě musí vzít. Už mě unavilo mít jiné příjmení než moje děti. Styděla jsem se chodit na třídní schůzky a vnímat pohledy učitelek, které si možná říkaly, proč mám jiné příjmení než moji synové. Nejhorší to ale bylo u lékaře. Zdravotní sestra si dávala záležet na tom, aby pečlivě přečetla všechna příjmení mých dětí, než nás konečně pustila do ordinace. Každý takový moment ve mně jen prohluboval pocit ponížení.

Radek souhlasil a vzali jsme se v sedmém měsíci těhotenství. Krátce poté se mi narodila dcera Maruška. Konečně měla příjmení stejné jako já, jedno a jednotné. Radek zářil štěstím a já poprvé v životě cítila, že mám úplnou rodinu. Chodili jsme na procházky s naší malou princeznou a já si užívala každý moment. Byla to chvíle naplnění, po které jsem tak dlouho toužila.

Jsem prostě smolařka na muže

„Policajti jsou vzorní chlapi,“ říkala mi maminka. Já si teď popravdě myslím pravý opak. Radek se mi a Marušce věnoval krásný první rok. Postupně opravoval náš dům, který jsme spolu koupili, zahrnoval mě dárky a působil jako ideální partner. Kdybych tenkrát tušila, že jsou to jen ceny útěchy. Celý rok jsem bojovala s váhou, která se pro moji smůlu nehnula ani o gram, přestože jsem byla v kondici a chodila každý den běhat. Radek pracoval na tři směny, a tak ve mně nikdy nevzbuzoval podezření.

Jednoho večera mi maminka hlídala Marušku, a tak jsem se rozhodla věnovat chvíli sama sobě. Vyrazila jsem běhat a změnila si trasu, aby byla zajímavější a vedla přes město. Netušila jsem, že mě zavede přímo před výlohu restaurace. A tam, uprostřed romanticky osvětleného sálu, seděl Radek s jinou ženou. Celá udýchaná jsem vešla dovnitř s přesvědčením, že jde třeba o svědkyni z případu. Chtěla jsem ho pozdravit. Jenže Radek, když mě zahlédl, znervózněl tak, že se polil kávou. „Co tu děláš?“ vyhrkl na mě. „No běhám. A ty?“ odpověděla jsem mu chladně.

Největší ránu mi v tu chvíli zasadila žena, která se zvedla od stolu. Byla těhotná, její bříško lehce vykukovalo skrze těsné šaty. „Vy jste bývalá žena Radka, viďte? Já jsem Jana,“ představila se s úsměvem. V tu chvíli mi vyschlo v krku a srdce mi bušilo tak, že jsem měla pocit, že mi vyletí z hrudníku. Vrazila jsem Radkovi facku a utekla.

Všechno skončilo rozvodem. Podle Radka jsem v těhotenství hodně přibrala a navíc si přál chlapečka. Celkově zhodnotil náš společný život tak, že byl se mnou nešťastný. A já jsem si přála jen lásku, která by byla skutečná a udržela rodinu pohromadě.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Paralympionik Jiří Ježek s manželkou promluvili o jediném zklamání v životě: O dítě jsme se snažili 10 let

Paralympionik Jiří Ježek s manželkou promluvili o jediném zklamání v životě: O dítě jsme se snažili 10 let

Související články

Další články