Facebook
Instagram
Jak často se stane, že nevěsta jde k oltáři s těhotenským břichem? A jak moc je pravděpodobné, že svůj velký den zakončí porodem? Beata zažila obě tyto věci.
Hned po zásnubách jsme s Jonášem (31) začali plánovat svatbu. Chtěli jsme, aby byla kouzelná, takže jsme si ve velkém předstihu zamluvili krásný zámek na venkově. Ale život dokáže být nevyzpytatelný. Pár měsíců před svatbou jsem zjistila, že čekám dítě.
Nechtěla jsem svatbu odložit kvůli těhotenství
Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme byli opatrní! Ještě jsme nebyli připraveni na založení rodiny. Když mi lékař řekl, v jakém jsem týdnu, propukla jsem v pláč.
Nebyla to otázka dítěte, ale načasování naší vysněné svatby. Neznám žádnou ženu, která by chtěla dobrovolně stát před oltářem s viditelným bříškem a tančit oteklá na parketu. Bylo to jako noční můra. Neměla jsem v plánu svatbu odkládat a čekat věčnost na další volný termín. A tak jsme připravovali svatbu podle plánu a já každý den pozorovala mé rostoucí bříško...
No a pak přišel můj velký den. Od rána jsem nebyla ve své kůži. Během slibu v kostele jsem cítila jemné stahy v podbřišku, ale myslela jsem si, že to jsou jen nervy. Poté jsme stáli před kostelem a přijímali gratulace a dárky od našich blízkých. I když jsem se usmívala, cítila jsem se hůř a hůř a doufala, že to kameraman nezachytil.
Jakmile jsem políbila posledního hosta, vydali jsme se do fotografického studia. O tom, co se mi děje, jsem manželovi neřekla. Tlaky byly snesitelné, ale přece to ještě nemohly být porodní bolesti, ne? Malá měla přijít na svět až za dva týdny.
Začala jsem rodit
Nenaplánovali jsme si náš vysněný den na zámku rok dopředu jen proto, abych to teď všechno kazila stížnostmi. Po focení jsme jeli rovnou na hostinu. Všichni kromě mě si připili šampaňským a vyrazili jsme na parket. Během našeho prvního tance začalo drama.
Když jsem se opírala o Jonáše a přemýšlela o naší budoucnosti, stahy zesílily. Všichni hosté nás sledovali a tleskali. Jak bych mohla přerušit tak výjimečný moment? S obtížemi jsem se vrátila ke stolu, věděla jsem, že něco není v pořádku.
Začala jsem si představovat, že nehodím svatební kytici ani s Jonášem nerozkrojíme dort, protože ten krásný den zkazím... A v tu chvíli jsem se hlasitě rozplakala.
„Miláčku, co se děje?“ zeptal se mě manžel.
„Jonáši, už to začalo…“ zamumlala jsem skrz slzy.
„Co začalo? Naše manželství?“ podíval se na mě zmateně.
„Porod, Jonáši! Naše dítě...“ snažila jsem se vysvětlit, ale vyčerpáním jsem se sesunula na zem.
Slyšela jsem, jak se kolem mě shlukují vyděšení hosté. Později jsem se dozvěděla, že několik lidí si to dokonce natáčelo na telefon. Neuvěřitelné!
Stala jsem se matkou
Naštěstí jsem se mohla spolehnout na svou mámu. Hned řekla všem, ať ustoupí, a táta mě pomohl odnést do hotelového pokoje. Mezitím máma zavolala sanitku.
Cítila jsem úlevu. Myslela jsem si, že mě brzy převezou do nemocnice, kde se o mé dítě postarají. Ale mýlila jsem se. Už bylo pozdě...
„Nebudeme nikam jezdit, za chvíli budete rodit,“ oznámil mi lékař.
„Tady? To ne! To nemůžu!“ vykřikla jsem zděšeně.
„Ale no tak, zlato! Rozhlédni se kolem! Stylové interiéry, okvětní lístky růží, elegantní povlečení... Co víc bys chtěla? V nemocnici mají jen bílé zdi a umělé kytky,“ žertoval můj manžel, ale neměla jsem náladu na jeho vtípky.
„Zatlačte, maminko, za chvilku budete držet své miminko v náručí,“ povzbuzoval mě lékař.
Nelhal. Za chvilku bylo po všem. Záchranáři se pak vzdálili, abych měla u sebe jenom dítě a manžela. Naše dcerka byla ten nejkrásnější svatební dar, jaký jsem si mohla přát.
„Naše holčička očividně miluje překvapení a zábavu. Není možné, že si vybrala dnešní den náhodou. Prostě vycítila, že bude pořádná párty,“ vtipkoval manžel.
Jsem zvědavá, co nás s tou malou rošťandou ještě čeká...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
