Facebook
Instagram
Klára by se ráda vdala, ale její přítel se k ničemu nemá. Po pěti letech vztahu dokonce ani nechce s Klárou bydlet. Důvodem je to, že si zvykl na život s mámou a pohodlí, které mu poskytuje.
„Honza, mě včera požádal o ruku!“ pochlubila se mi Klára (27) a ukázala zásnubní prsten.
„Neměl by na něm být nějaký lesklý kámen?“ odpověděla jsem trochu sarkasticky, protože její radost ve mně vyvolala pocit žárlivosti.
„Ale vždyť tam je! Malý diamant...“ bránila se, ale pak pochopila, že si z ní dělám legraci. „Jsi naštvaná, protože mě přítel požádal o ruku, a jsme spolu o dva roky méně než ty a Karel...“
Omluvila jsem se Kláře a rozhodla se, že se budu upřímně radovat z jejího štěstí. Přesto jsem to nedokázala. S Karlem (29) chodím pět let a on stále žije se svou matkou. Nejeví žádnou ochotu udělat v našem vztahu vážnější krok. Každé zásnuby a svatby našich přátel jen zhoršovaly mé zklamání.
Můj přítel se k ničemu nemá
„Je tam Karel?“ zeptala jsem se jeho matky, která, jak bylo jejím zvykem, zvedla Karlův telefon.
„Šel do obchodu. Řeknu mu, aby ti zavolal, jakmile se vrátí.“
Řekne mu to! Samozřejmě, protože bez toho by její syn nepochopil, že by se měl ozvat své přítelkyni, se kterou plánoval strávit večer! Znovu jsem pocítila nával hněvu. Přesto jsem se zdvořile rozloučila s ženou, která by mohla být mou tchyní.
Karel mi pak zlepšil náladu společně stráveným večerem. Musím přiznat, že je skvělý – je pohledný, vtipný, vždy vymyslí něco zajímavého a neustále mi lichotí.
„Mám velké štěstí, že jsi se mnou,“ zašeptal mi do ucha.
„Nechtěl bys mě vídat častěji než jen párkrát týdně?“ zeptala jsem se nesměle. „Vždyť mám svůj byt po babičce...“
„Kláro, zase s tím začínáš?“ odtáhl se, jako by ho má slova ranila. „Dohodli jsme se, že nebudeme spěchat. Moji rodiče se vzali po třech měsících známosti a...“
„Ano, ano, já vím,“ odložila jsem skleničku. „Tvůj otec vás opustil ještě před tvým narozením a maminka tě vychovávala sama. Ale nemyslíš, že je velký rozdíl mezi třemi měsíci a pěti lety?“
Ani tento rozhovor nepřinesl žádné výsledky, přestože jsme se na to téma bavili nesčetněkrát. Vždy to probíhalo stejně: naznačila jsem, že bychom mohli udělat další krok v našem vztahu, a on se tvrdošíjně držel svého stanoviska jako voják na frontě, bránil svou pozici do posledního dechu. A jeho pozicí bylo, nebudeme si nic nalhávat, pohodlné žití s maminkou pod jednou střechou. S maminkou, která mu vařila, nakupovala, uklízela, prala a na oplátku nečekala vůbec nic.
Už jsem toho měla dost
Nedávno jsem dostala pozvánku na svatbu své sestřenice a vím, že můj bratr plánoval požádat svou přítelkyni o ruku. Lidé prostě žili, milovali se a brali se. Taky jsem snila o něčem takovém!
„Co kdybys otěhotněla?“ zašeptala Klára spiklenecky nad kafem.
„Zbláznila ses?“ málem jsem vyskočila ze židle. „Nehodlám přivést na svět dítě jen proto, abych si zajistila muže.“
„Ty to nechápeš,“ podívala se na mě vážně. „Stačí, když mu řekneš, že jsi těhotná, a budeš sledovat jeho reakci. Pokud tě požádá o ruku, bude to skvělé. Pokud ne, nic se nezmění. Neriskuješ vůbec nic...“
„Ale co bude za devět měsíců?“ podívala jsem se na ni nechápavě.
„To budeš řešit později,“ mávla rukou. „Pokud se zasnoubíte a nastěhujete se k sobě, možná už se mu nebude chtít všechno rušit a konečně to půjde podle tvých představ!“
Zprávu o těhotenství přijal klidně
Karel byl překvapený, když jsem odmítla skleničku bílého vína, které přinesl v sobotu odpoledne. Obvykle jsem si při našich filmových večerech víno vychutnávala. Tentokrát jsem však jen sklopila oči.
Během posledních pěti let našeho vztahu jsem vyzkoušela spoustu nápadů, abych ho přiměla k zásnubám nebo alespoň k tomu, abychom začali bydlet spolu. Nic z toho nefungovalo, takže jsem se rozhodla riskovat.
„Co se děje? Máš chuť na červené?“ zeptal se.
„Ne, to ne... jen...“ věděla jsem, že to je poslední chvíle, kdy můžu couvnout, ale rozhodla jsem se, že jdu do toho. Asi jsem už byla dost zoufalá.
„Čekám dítě!“ vyhrkla jsem.
„Rozumím,“ řekl s neuvěřitelným klidem. „Dobře, promluvím si s mamkou, určitě ti řekne, ke kterému lékaři zajít. A až se k nám nastěhuješ, probere s tebou, co bys měla jíst. Správná výživa během těhotenství je opravdu důležitá.“
„Cože? Mám se nastěhovat k tobě a tvé mamince?“ nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
„Jak by ti mohla pomáhat s péčí o dítě, pokud nebudeš bydlet s námi?“
Ačkoli jsem měla úplně jiný cíl, jeho reakce vyřešila jednu velmi důležitou otázku.
„Popravdě řečeno, nečekám dítě,“ přiznala jsem. „Jen jsem moc chtěla, abys mě konečně požádal o ruku. Ale teď jsem si uvědomila, že se to nikdy nestane. Protože jsi už našel lásku svého života, svou maminku. Zoufale jsem se snažila vidět v tobě někoho, kým nejsi. Přeji ti všechno nejlepší, ale teď už je konec...“
Všechno se vyjasnilo
Zavolala jsem Kláře. Nejprve zpanikařila, že jsem se s Karlem rozešla kvůli její radě, ale hned jsem ji uklidnila. To všechno jen urychlilo něco, co se muselo stát dříve nebo později.
„Cítila jsem se provinile, že jsem ti navrhla, abys předstírala něco tak důležitého. Ale představa, co by se stalo, kdybys s ním skutečně otěhotněla, je děsivá...“ zamyslela se.
Pět let vztahu je opravdu dlouhá doba. Chvíli jsem uvažovala, jestli se ke Karlovi nevrátím. Ale Klára mi hned řekla, že takového mamánka ještě neviděla.
Časem jsem se z toho vzpamatovala a dokonce jsem ráda přijala pozvání na svatbu jedné kamarádky. Potkala jsem tam spoustu zajímavých mužů. Kamarádčin bratránek je docela fešák a navíc dost chytrý. Doufám, že to je dobré znamení, zvláště když jeho matka pracuje někde v zahraničí. Napadlo mě, že by stálo za to lépe ho poznat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
