Beata (55): Setkání s kamarádkami mi vyrazilo dech. Dnešní doba je zvrácená a mnoho lidí je vlastně nešťastných

Příběhy o životě:  Setkání s kamarádkami mi vyrazilo dech. Dnešní doba je zvrácená a mnoho lidí je vlastně nešťastných
Zdroj: Freepik

Beata byla vdaná třicet let a její manželství ukončila smrt. Při setkání s kamarádkami Beata zjistila, že všechny jsou znechucené z mužů a preferují život o samotě. Beata jejich postoj nedokáže pochopit. Beata naopak samotu snáší špatně a dala by vše za to, aby byla stále vdaná.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 08. 02. 2025 15:00

S manželem Mirkem jsme se brali na tehdejší poměry pozdě. Mně bylo už dvacet pět let a Mirkovi o tři roky více. Poslední dítě jsem rodila lehce po třicítce a byla jsem v porodnici jednoznačně nejstarší.

Manželství bez problémů samozřejmě neexistuje

S Mirkem jsme zažívali v manželství problémy jako všichni ostatní. Vůbec si náš svazek neidealizuji. Byly doby, kdy jsem pochybovala o tom, zda mám dostatek síly přečkat dlouhodobé krize. Vím, že jsme si s manželem lezli na nervy a občas jsme na sebe byli alergičtí. Když jsme měli krize, stačilo uslyšet jen tón hlasu a člověk byl nabroušený. Naštěstí jsme nikdy neřešili krize způsobené třeba nevěrou. Spíše to byla vždy psychická únava v dlouhodobém vztahu. U nás umocněná tím, že jsme spolu i pracovali. Byli jsme spolu třicet let prakticky neustále.

A to vydrží málokdo. Neměli jsme čas si od sebe odpočinout v zaměstnání. Neměli jsme prostor k tomu, abychom upustili emoce na pár hodin denně. Ráno jsme vstali, odjeli jsme do své projekční kanceláře, kde jsme byli v jedné místnosti minimálně osm hodin denně a odpoledne jsme museli fungovat jako rodiče pro naše tři děti. Neustále spolu. Komunikovat buď pracovně nebo soukromě. V práci se naštěstí náš případný nesoulad neodrážel na pracovním výkonu. Když jsme měli období šťastné, o to víc jsme si ho užívali.

Chtěli jsme být vzorem pro naše děti

Asi jsme s Mirkem měli oba stejné priority, které vždy zvítězili nad touhou hodit flintu do žita. Byla to snaha o vytvoření stabilní rodiny pro naše děti. Umět jim dát vzor v tom, že rodina je základ všeho. Často jsme jim říkali: "Rodina je nejvíc. Jsou měsíce těžší a jsou lehčí. Ale vždy je to o tom umět problémy buď řešit nebo je ustát. Pro další generace, pro děti. To si pamatujte, až budete mít svoje rodiny. Nikdo neudělá pro děti tolik jako jejich vlastní máma a táta." S Mirkem jsme si užili jen pár bezstarostných let, kdy děti odešly žít své vlastní životy. Pak Mirek onemocněl a za necelý rok zemřel. Doma.

Jsem sama teprve rok. Vlastně ještě truchlím. S jeho odchodem jsem se zdaleka nesmířila. Ale jedno vím jistě. Kdyby to šlo, ráda bych po jeho boku zestárla do vysokého věku. Se vším všudy. Se zátěží křivd, které jsme si oba nesli životem. Se starostmi, které manželství přináší. I s prací, která se k soužití váže. O to víc jsem byla překvapená, když jsme na pravidelném setkání s dlouholetými kamarádkami zabrousily na téma vztahů. Všechny moje kamarádky chtějí být sami. Dobrovolně a rády.

Kamarádky preferují volný způsob života

Já vím, že nebudu na vztah připravená ještě mnoho let. Laťka na muže je nastavená příliš vysoko. Ale moje kamarádky jsou rozvedené řadu let a od rozvodu ani jedna nechce žít ve společné domácnosti s mužem. Všechny preferují jakousi formu kamarádství s výhodami. "Beatko, ale my se chováme zcela racionálně. Hele, máme svůj věk. Vychovaly jsme děti. Staraly jsme se o manžele. A teď jsme okusily, co znamená bezstarostný život. A toho by se vzdal jenom blázen," vysvětlily mi všechny naráz.

V podstatě mi sdělily, že si nebudou do bytu tahat starého páprdu, o kterého by se musely starat. Stejně by jim za pár měsíců skončil na gauči a nechal by se obskakovat. Nic by jim do života kromě starostí nepřinesl. Jak jsem je poslouchala, tak jsem se nedokázala rozhodnout, zda mají pravdu kamarádky nebo zda jsou natolik raněné z dnešní povrchní doby, že už zanevřely na partnerský život.

Vzniká nám tu početná skupina starých lidí, kteří se rozhodli žít sami. Ze svého rozhodnutí. Je zajímavé, jak se dnešní společnost vyvíjí. Kam směřuje. Mám pocit, že je to začátek konce tradičního manželského svazku do konce života. Spíše to vypadá, že manželství či partnerství naplní svou funkci početím dětí a pokud se nestane nic mimořádného, tak končí jejich plnoletostí.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vítejte na návštěvě u Báry Basikové: Do bytu jako klícka se vejde obrovská sbírka knížek i luxusní šatna

Vítejte na návštěvě u Báry Basikové: Do bytu jako klícka se vejde obrovská sbírka knížek i luxusní šatna

Související články

Další články