Michaela (46): Měla jsem nádherné manželství a spokojený život. Pak ale přišel jeden osudový okamžik, který všechno změnil

Dodnes si živě pamatuji, jak jsme s Pavlem seděli a plánovali naši dovolenou. Smáli jsme se, plní radosti z představy, že konečně strávíme čas jen ve dvou, bez dětí. Naši tři synové už dospěli a začali si žít své vlastní životy. Měli přítelkyně, plány a často cestovali sami. Přesto jsme si dokázali uchovat krásný rodinný vztah. Každý pátek jsme se všichni scházeli u společné večeře, a právě tyto chvíle mě naplňovaly největším štěstím. Vidět je pohromadě, smát se s nimi a vnímat, že jsme stále jedna rodina, bylo pro mě to nejcennější.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (63): Mezi mnou a manželem byl rozvod na spadnutí. Pak se stalo něco, co ani jeden z nás nečekal

Cítila jsem se jako v pohádce

Bylo to tady, konečně jen my dva. Těšila jsem se jako malá holka a nemohla se dočkat. Pořídila jsem si snad pět nových plavek, elegantní šaty a krásné spodní prádlo. Chtěla jsem, aby náš společný čas byl dokonalý. Měli jsme dostatek peněz, spoustu plánů a hlavně dobrou náladu. Vše probíhalo hladce, přesně podle našich představ.

Na letišti mě Pavlík překvapil lahví sektu a malou květinou. „Ať si to užijeme hned od začátku,“ řekl s úsměvem, který miluji. Byl pokaždé plný překvapení. Po odbavení jsme si sedli do odletové haly, popíjeli a povídali si. Drželi jsme se za ruce, smáli se a já jsem se cítila jako v pohádce. Když mi Pavlík políbil vlasy, zaplavila mě vlna štěstí. Po 26 letech manželství byl stále plný něžných gest a pozornosti. Tyhle drobnosti mě dělaly šťastnou.

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (37): Mám čtyři děti, každé s jiným příjmením. U lékaře se stydím, když nás volají do ordinace

Po příletu jsem měla divný pocit

Už na letišti mě mělo varovat, že něco není v pořádku. Náš let byl dvakrát odložen kvůli technickým problémům letadla, a nakonec ho úplně zrušili. Pavlík ale nelenil, našel jiný spoj a zajistil nám nové letenky, i když na vlastní náklady. „Dovolenou si přece nenecháme zkazit,“ řekl s rozhodností, která mě vždy uklidňovala.

Při příjezdu na hotel nás však čekal další zádrhel. Na recepci nemohli najít Pavlíkovo jméno v rezervaci. V tu chvíli mi proběhla hlavou myšlenka, jestli by nebylo lepší vrátit se domů. Ale nakonec se vše vyřešilo. Pokoj byl krásný, s výhledem na moře, a já si konečně oddechla. Po dlouhém letu jsem byla vyčerpaná a toužila jen po odpočinku. Rozhodli jsme se hodit všechny komplikace za hlavu.

Večer jsme se vydali na romantickou procházku podél moře. Pavlík mě objal a s úsměvem řekl: „Tohle jsem s tebou chtěl zažít už tak dlouho. Jsi má láska života. Podívej na tu nádheru, ženo má.“ Jeho slova mě zahřála u srdce. Objímali jsme se pod hvězdami a užívali si ten pohádkový okamžik. V tu chvíli nám nic nechybělo a já byla přesvědčená, že všechny překážky stály za to.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (36): Máma se po tátově smrti trápí a odmítá letos slavit Vánoce. Nevím, jak ji přesvědčit, aby nebyla sama

Jeden okamžik změnil úplně všechno

Pavlík si ráno šel zaplavat. Miloval moře, bylo jeho vášní. Byl skvělý plavec, a tak jsem měla pochopení, že doslova utíkal k vodě. Chtěl si užít osvěžující klid před tím, než se pláž zaplní lidmi. Na snídani dorazil o pár minut později, celý nadšený. „Počkej, až se osvěžíš v tom moři, je prostě boží!“ Jeho nadšení bylo nakažlivé a já se nemohla dočkat, až spolu strávíme celý den.

Šli jsme k moři. Voda byla průzračná, slunce hřálo, a zátoka mezi skalami působila jako z pohádky. Pavlík navrhl, že si zítra uděláme výlet na jinou pláž, ale dnes jsme chtěli využít krásy přímo u hotelu. On se vrhl do vody se šnorchlem a já se spokojeně natáhla na sluníčko. Pozorovala jsem, jak mizí pod hladinou. Když uplynula téměř hodina a Pavlík se stále nevracel, začala jsem být nervózní. Rozhlížela jsem se po moři, ale nikde jsem ho neviděla. Najednou se z dálky ozval hluk. Sanitka. Záchranáři běželi po pláži. Srdce mi divoce bušilo. „Bože, ne!“ vykřikla jsem, když jsem viděla, jak vytahují Pavla z vody.

Běžela jsem k nim a pomalu mi docházelo, co se stalo. „Ne, prosím!“ křičela jsem zoufale. Viděla jsem, jak se ho snaží oživit. Padla jsem na kolena, vzlykala a držela jeho chladnou ruku u své tváře. Bylo to, jako by mi někdo probodl srdce. „To ne! To nemůže být pravda!“ křičela jsem v bolesti, kterou jsem nikdy nezažila. Ten večer byl jako noční můra. Seděla jsem na posteli v hotelovém pokoji, svírala jeho košili a vdechovala jeho vůni. Prohledávala jsem své vzpomínky, snažila se pochopit, co se vlastně stalo. Pavlíkova slova z toho rána mi zněla v hlavě: „Podívej, jak je tu krásně.“ A teď už tu nebyl.

Mohlo by Vás zajímat:

Alma (39): Jako dítě jsem prožívala smutné Vánoce, nikdy jsem nedostala vysněný dárek. Proto ve své rodině dělám vše jinak

Návrat byl nesmírně bolestný

Na letišti na mě čekali kluci. Plakali jsme a objímali se tak dlouho, že jsem úplně ztratila pojem o čase. Byl to jeden z nejemotivnějších okamžiků mého života. Cítila jsem jejich podporu, ale zároveň i jejich bolest. Novináři se mě snažili oslovit, ale nebyla jsem schopná říct jediné slovo. Můj svět se zhroutil a každé slovo mi přišlo zbytečné.

Trvalo mi několik let, než jsem se z té tragédie alespoň částečně vzpamatovala. Pavlíka smetla vlna v kombinaci se srdeční příhodou, kterou nezvládl. Nakonec se utopil. Ten obraz mám stále před očima. Od té doby nemůžu vidět moře, natož u něj být. Dodnes mám panický strach, kdykoli moji synové se svými rodinami odlétají na dovolenou k moři. Přesto se snažím žít dál, protože vím, že bych si to Pavlík přál. Ale jeho ztráta zanechala ránu, která se jen tak nezacelí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Leo (45): Tchyně nám kvůli alkoholu málem zničila manželství. Za žádnou cenu nechci, aby se stýkala s našimi dětmi