Běla (34): Tchyně s tchánem nám dali zvláštní svatební dar. Jejich důvod nás opravdu zarazil

Jako malá jsem si vždycky představovala, jak půjdu k oltáři v krásných bílých šatech s dlouhou vlečkou. Budu mít manžela, děti a šťastnou rodinu. Muže jsem opravdu našla, bylo mi šestadvacet. Se svatbou ani s dětmi jsme ale nijak nespěchali. Chtěli jsme nejdřív cestovat a poznávat svět. Právě to však přišlo zvláštní jeho rodině. Už po roce vztahu na nás začali vyvíjet tlak, abychom se vzali.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Po letech jsem potkala svou první lásku. Odhalil mi bolestivé tajemství, které změnilo všechny vzpomínky na náš vztah

Sdíleli jsme stejné představy o životě

Bořka jsem poznala na jednom poznávacím zájezdu na Sicílii. Už tehdy mi bylo jasné, že jsme spřízněné duše, které rády cestují a objevují svět. Byli jsme spolu jednoduše šťastní. Zrovna jsem dokončila školu a chystala se do prvního zaměstnání, Bořek na tom byl podobně. Už dva roky pracoval jako antropolog v jedné firmě.

Po roce známosti jsme se k sobě nastěhovali a začali plánovat společné cesty za dobrodružstvím. Všechno bylo ideální až do chvíle, kdy jeho maminka začala vyvíjet tlak ohledně svatby a dítěte. Každý jejich telefonát končil větou: „Už jsi ji požádal?“ Zpočátku to působilo úsměvně, ale časem to začalo být až nepříjemně dotěrné.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (27): Můj pes je pořádný závislák. Nevydrží beze mě ani týden a já si neužiji dovolenou

Budoucí tchyně si přála svatbu dřív než my

Nikoho jsme neposlouchali a dělali si věci po svém. Byl to přece náš život. Procestovali jsme snad půlku světa a na dva roky jsme se dokonce rozhodli žít v Kanadě. Chvíli jsme i uvažovali, že tam zůstaneme natrvalo, ale nakonec jsme se po vzájemné dohodě vrátili domů a pořídili si velký byt. Rozhodli jsme se, že si život budeme naplno užívat, dokud to půjde, než budeme chtít zakládat rodinu.

Jednoho večera, u krásného Mexického zálivu, mě Bořek překvapil. Vytáhl prstýnek a romanticky pronesl: „Staň se mou paní.“ Kývla jsem na souhlas a byla dojatá. Ani jeden z nás ale netušil, co tímto krokem spustíme v jeho rodině.

Jakmile se to Bořkova maminka dozvěděla, začala doslova šílet. „Víte, co to znamená? Do roka a do dne se musíte vzít, jinak budete prokletí,“ prohlásila s vážností v hlase. „Vezmeme se, až my budeme chtít,“ odpověděla jsem klidně, ale rozhodně. Už dřív jsem vůči ní často cítila odpor. Má budoucí tchyně nad námi jen zoufale mávla rukou.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (53): Otec mého syna je finančně za vodou. Dostat z něho peníze je ale nadlidský výkon

Ke svatbě jsme dostali opravdu překvapivý dar

Trvalo nám dva roky, než jsme od zasnoubení přešli ke skutečné svatbě. Nakonec se ale obřad uskutečnil, i když zčásti kvůli tlaku ze strany tchyně a tchána. Na svatbu přijelo spoustu přátel z celého světa, které jsme potkali na cestách, a také těch, co nás znali už dlouhá léta. Bylo to nádherné a dojemné.

Dostali jsme spoustu darů, ale jeden z nich vyčníval. Byl od manželových rodičů a byl to pes. Novofundlanďan. Samo o sobě by to nebylo nic neobvyklého, ale my jsme si žádné zvíře nikdy nepřáli. Pohled, který následoval po předání dárku, byl víc než zarážející. Tchyně se totiž rozhodla svůj dar okomentovat nahlas před všemi: „Už nechci, abyste pořád někam jezdili. Vnoučat se asi nedočkám, tak vám dávám tohoto psa, abyste se konečně usadili a byli s námi.“

Nechápali jsme to. V ten moment mi běžely hlavou smíšené pocity. V krásných svatebních šatech jsem si štěně odnášela a přemýšlela, co s ním vlastně budu dělat. Tchyně mě pak zastavila a se zvláštní vážností mi prozradila, že kdysi navštívila kartářku. Ta jí prý předpověděla, že se nám během cest může stát něco zlého, ale že to může zvrátit dítě nebo něco, co nás přiměje zůstat doma. Nevěřícně jsem na ni hleděla a dodnes vlastně přesně nevím, co si o tom mám myslet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (55): Odmítám přijmout stárnutí. Raději se jdu bavit s mladými kolegyněmi a nemyslím na to, jak mi bude ráno