Miriam (27): Můj pes je pořádný závislák. Nevydrží beze mě ani týden a já si neužiji dovolenou

Po složitém rozchodu jsem si pořídila před pěti lety fenku vipeta a pojmenovala ji Bisi. Vipet je rasa malého chrta. Bisi je mazlivá, hodná a dělá mi samou radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (31): Byli jsme obviněni z vandalismu, protože náš pes si odnesl z venkovního betlému sošku Marie

Jsme dvě kamarádky pro život i výlety

S Bisi jsme se krásně sžily. Dosud žiji s rodiči v domě. Mám k dispozici celé horní patro. Je to samostatná bytová jednotka s hlavními dveřmi. V domě je společná chodba a rodiče mají také svou uzavíratelnou bytovou jednotku. Takže po celý den je někdo v domě. Rodiče pracují na směny a málokdy se stane, že jim vyjde směna stejně.

A tak, když jsem v zaměstnání, mohla by být Bisi u rodičů v bytě. Ale není. Leží u vchodových dveří v mém bytě a čeká na mě. Odmítá opustit byt. Asi si myslí, že je její povinností čekat na mě tam, kde je její pelíšek. Pořídila jsem si kameru, a tak vím, že po dobu mé nepřítomnosti Bisi spí v pelíšku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (70): Můj zážitek vyvrací přísloví, že lidé se k sobě chovají jako pes a kočka. Já roky pozoroval lásku mezi těmito zvířaty

Pět let radosti a bezstarostnosti

Pět let uteklo jako voda a musím říct, že Bisi mi přinesla do života mnoho radosti. S partou kamarádů jezdíme na sobotní výlety a do naší party patří i Bisi. Miluje túry po horách. „Lidi, co kdybychom letěli společně na týden k moři. Bude to jízda,“ navrhnul kamarád. Celá parta čítající sedm lidí nadšeně souhlasila.

I já jsem na první dobrou radostně nápad odkývala. Jenže doma jsem si uvědomila, že by to znamenalo nechat poprvé Bisi samotnou. Když jsem nápad konzultovala s rodiči, neviděli v tom problém. „Prosím tě, moc to řešíš. Je to zvíře, zvykne si. Za dva dny jí dojde, že je lepší být u nás než sama,“ uklidnili mě rodiče. A tak jsem na dovolenou odjela. Užila jsem si ji, ale myšlenkami jsem byla neustále s Bisi.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (28): Na večerní procházce můj pes štěkal na něco, co nás oba pořádně vyděsilo. Na tu podivnou věc nikdy nezapomenu

Po návratu z dovolené mě čekalo rozčarování

Po návratu mě čekala uražená Bisi. Očuchala mě a odešla do svého pelíšku. Nevšímala si mě. Dali jsme si s rodiči kávu a já se dozvěděla, že Bisi často kňučela a odmítala se hnout ze svého pelíšku. Celý týden ležela u dveří mého bytu sama a k rodičům o patro níž odmítala jít. Ochotná byla jít jen na pravidelné vycházky.

Byla jsem v šoku z Bisina chování. Nechápala jsem, proč byla dobrovolně sama v bytě, když mohla být s rodiči o patro níž. Bylo mi to moc líto. Bisi se naštěstí po pár hodinách srovnala a odpustila mi. A já mám v hlavě zmatek. Bisi miluji, ale na dovolenou určitě ještě někdy chci jet. Asi se budu snažit jezdit na dovolené, kam bude moci jet i Bisi. Ale když budu mít možnost jet k moři, asi to bude muset Bisi vydržet. Třeba jí dojde, že je lepší vzít na milost moje rodiče a nebýt sama.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (41): Dnešní dobu nechápu, už se kradou i psi. Naštěstí jsem zabránil neštěstí