Blanka (47): S manželem jsme celé dny dřeli na baráku. Až v nemocnici jsem pochopila, jaká to byla chyba

S manželem Ladislavem jsme si koupili malý domek se zahradou. Už deset let ho svépomocí předěláváme a doslova jsme nenechali kámen na kameni.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (33): S přítelem jsme zdědili dům po jeho babičce. Při rekonstrukci jsme odhalili šokující rodinnou historii

S manželem nás spojuje láska k práci

Oba se těšíme, až po práci začneme zvelebovat naše bydlení. Nejprve jsem provedli totální rekonstrukci. Manžel prováděl odborné práce a já mu pomáhala s tím méně náročným. Odstranila jsem sbíječkou staré podlahy, míchala beton a vše odvozila do sběrného dvora. Neustále jsem měla namožené šlachy na rukou. Ale když jsem viděla, jak nám jde dílo od ruky, byla jsem nadšená.

Ladislav je neuvěřitelně šikovný, a tak jsme ušetřili spoustu peněz za řemeslníky. Během rekonstrukce jsme si pokaždé říkali, že až to doděláme, pojedeme si odpočinout k moři. Když bylo hotovo, Ladislav přišel s dalším nápadem, co předělat. A já nadšeně souhlasila.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (32): Při rekonstrukci staré usedlosti jsme narazili na záhadnou krabičku. Udělali jsme tu chybu, že jsme ji otevřeli

Deset let jsme strávili ve víru prací na domě

V tomto tempu utekla dekáda jako voda. Stihli jsme předělat i zahradu. Udělali jsme nové ploty, vybetonovali obrubníky k záhonům, zasadili okrasné stromy a hlavně si zřídili relaxační zónu. Koupili jsme si dvě lehátka a těšili se, jak na nich strávíme celé léto. Na podzim jsme se smáli, že jsme na nich ani jednou neleželi. Měli jsme je jen na okrasu. Cítila jsem se čím dál více unavená.

Manžel na rozdíl ode mě uměl odpočívat. Uměl si občas lehnout na gauč, zajít na fotbal nebo se odreagovat s kamarády na pivku. Já kdykoliv byla s kamarádkami v kině, myšlenkami jsem se nacházela u svých povinností. V hlavě mi běžely myšlenky, že zatímco se flákám, mohla jsem stihnout udělat nějakou práci nebo uvařit. Stále častěji jsem se cítila unavená jak fyzicky, tak psychicky. Ale něco v hlavě mě stále hnalo do vysokých pracovních obrátek.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (45): Poskytli jsme tchyni azyl během rekonstrukce. Neustále nás terorizuje a my ji nemáme kam vystěhovat 

Teď nedobrovolně odpočívám v nemocnici

Neznala jsem nic než práci, a ke všemu jsem si ji vymýšlela sama. Dokonce jsem si ještě přibrala zajímavou brigádu, kdy jsem po večerech prováděla z domova administrativní práce pro pojišťovnu. Spala jsem pět hodin denně. Začalo mi hučet v hlavě a často se mi motala hlava. V tomto tempu jsem měla pocit, že každý den využiji naplno. Že jsem ta, která nemrhá časem. A pak jsem zkolabovala. Udělalo se mi nevolno a omdlela jsem.

Manžel mi zavolal záchranku. Už třetí den ležím v nemocnici na kapačkách. Cítím, že mi bude trvat dlouho, než se zotavím. Příliš dlouho jsem fungovala na dluh vůči svému tělu. Vybila jsem si baterky. Jak tak ležím v nemocnici, mám čas přemýšlet. Musím změnit svůj život. Musím se naučit vnímat své tělo, mít se ráda, a hlavně umět odpočívat. S manželem jsme si slíbili, že už nebudeme na domě nic dělat. O víkendu budeme jezdit na výlety a v létě po příchodu z práce odpočívat na lehátkách na zahradě. Snad to budu schopna dodržet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

René (27): Mamka zkritizovala celý můj nový byt. Prý mě takhle nevychovala