Vyletět z rodného hnízda a osamostatnit se. To je sen snad každého mladého člověka. V dnešní době to ale není nic jednoduchého. Vysoké ceny nájmu tlačí mladé lidi, aby bydleli s rodiči co nejdéle. Postihlo to i René, která se od svých rodičů odstěhovala teprve před pár měsíci.
Je to dva měsíce, co se mi povedlo se konečně osamostatnit. Zvedla jsem kotvy a vyletěla z rodného hnízda. Našla jsem si svoje vlastní bydlení. Už bylo na čase. Kazí mi to jen jeden fakt - moje matka, která je přehnaně úzkostlivá na úklid.
Mamka se nečekaně ohlásila na návštěvu
Je to tak dva týdny, co mě nečekaně navštívila. Ještě u mě nebyla a náhodou šla kolem, proto mi zavolala, jestli se nechci vidět, že by mohla být do 15 minut u mě doma. Řekla jsem si, proč ne? Ráda ji tady provedu, aspoň uvidí, jak si bydlím. Ale v tom momentě jsem začala i panikařit. Na návštěvu to nemám připravené.
Podlaha není umytá, všude se válí prádlo, nádobí po celé kuchyňské lince. Ten největší nepořádek jsem se snažila co nejrychleji uklidit. Vím, jak to má máma s uklízením, a kdyby to viděla, asi by ji z toho hned trefilo.
Mamka vždycky byla pes na pořádek
Máma je totiž přehnaně pořádkumilovná. Jako dítě jsem musela žít v tom, že pořádek a úklid je nadevše. Jakmile nebylo něco na svém místě, hned byl oheň na střeše. Máma jako šílená drhla s dezinfekcí záchod, koupelnu i kuchyňskou linku. Bylo to dost děsivé. S tátou jsme si mysleli, že je to nějaká obsese a za jejími zády na to nadávali. Bylo nám ale jasné, že s nějakou domluvou, že to chce klid, na mámu nemůžeme.
S tímhle vědomím jsem teď velmi rychle uklízela celý byt. Sice to není žádný megaprostor, jenom dvě místnosti, ale i tak se mi nepovedlo všechno uklidit, než mamka zazvonila. Bylo mi jasné, že to bude průšvih, a na konec taky byl.
Mamka mi zkritizovala úplně všechno
Všechno, co mamka v mém bytě viděla, zkritizovala. „Jak to, že nemáš umytou podlahu? Kdo za tebe bude vysávat?“ ptala se. Na každé místnosti našla něco, co se jí hnusilo. Nic mi nepochválila, jen kritizovala. Když nakonec dodala, že mě takhle nevychovala a že si myslela, že jsem pořádkumilovnější, vybuchla jsem. „To mi vážně nemůžeš říct, že to tady mám hezké? Musíš mě neustále za něco peskovat? Myslela jsem, že si spolu užijeme hezké odpoledne, ale ty o to evidentně nemáš zájem,“ zpražila jsem ji.
To ji trochu probralo, ale i tak na ní bylo vidět, že se jí můj byt příčí, stejně jako můj přístup k uklízení. Řekla, že by raději na kávu někam do kavárny a že mě zve. Bylo mi jasné, že u mě už nechce strávit ani minutu. Nechápu. Proč zrovna já musím mít takovou matku?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.