Bohunka (69): Těžce jsem nesla, že jsme museli prodat dům a zahradu. Teď si ale díky manželovi plním svůj životní sen

Náš dům kousek za městem pro nás znamenal všechno. Nikdy jsme ho nechtěli prodat, jenže čas ukázal, že je to jediné rozumné řešení. Můj manžel začal před třemi lety vážně stonat. Už neměl sílu starat se o dům a všechno zůstalo na mně. Nejdřív jsem se snažila, ale nakonec zradilo zdraví i mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (73): Moje děti se naštvaly, protože jsem prodala dům. Neměly mě ignorovat, když jsem potřebovala pomoc

Rozhodli jsme se prodat náš dům

Nejdřív jsme doufali, že se k nám nastěhuje některé z dětí. Chtěli jsme jim přenechat větší část domu výměnou za pomoc. Jenže nikdo nechtěl bydlet za městem.

„Mami... jak si to jako představuješ?“ zeptala se dcera. „V těch zácpách bych se zbláznila. Prodejte to a přestěhujte se do města. Pak vám pomůžu kdykoliv.“

V tu chvíli bylo jasné, že naše hnízdo, které jsme si celý život budovali, potřebuje nového majitele. A tak jsme se s manželem rozhodli dům prodat. Tři měsíce se nikdo neozýval. Nebylo mi to líto. Tajně jsem doufala, že z prodeje sejde. Jenže pak jednoho dne zazvonil telefon. „Paní Bohunko, našli jsme kupce. Je to mladá rodina. Chtějí smlouvat...“ řekl makléř.

„To nepřipadá v úvahu. Z ceny neslevíme!“ namítla jsem. Schválně jsme ji s manželem trochu přepískli, abychom odradili kupce.

Mladí se přišli podívat a hned bylo po smlouvání. Zamilovali se do domu stejně jako my před lety. V průběhu pěti týdnů jsme měli věci v krabicích a stěhovali jsme se do města.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (73): Prodali jsme dům na venkově, abychom strávili stáří ve městě. Byla to chyba

Manžel mě zachránil

Život v bytě pro mě nebyl tak jednoduchý, jak jsem doufala. „Je mi z toho hrozně smutno. Jak já vydržím bez té své zahrady?“ řekla jsem smutně manželovi.

„Neboj se, miláčku. Mám plán...“ usmál se.

„Plán?“

„Jo. Neutratili jsme všechno. Budeme cestovat. Nepřestěhovali jsme se do paneláku, abychom tu jen dožili. Vždycky jsi snila o Vídni, že chceš vidět zámky a ochutnat pravého sachera...“

Nechala jsem ho mluvit a plánovat. Dny plynuly a mně bylo čím dál líp. Stýskalo se mi, ale smiřovala jsem se s novou realitou.

„Bohunko, našel jsem krásný zájezd do Vídně s průvodcem. Na začátek to není špatné, co říkáš?“ oznámil mi manžel jednoho dne.

„Vídeň je hezká, jasně... ale mám ještě jeden sen. O něco větší...“ řekla jsem a s pobavením sledovala, jak vykulil oči. „Vždycky jsem snila o tom, že uvidím Nový Zéland.“

Otevřel pusu. Vypadalo to, že chce něco říct, ale neví co. Nakonec jsem to ticho přerušila já. „Vím, že je to daleko. Je to jen sen. Vídeň bude krásná taky...“

„Ale prosím tě... Jedeme na Nový Zéland!“

„Cože?“ teď jsem pro změnu byla překvapená já.

„No co. Pojedeme. Kdy jindy? Trochu jsi mě překvapila, ale proč ne. Nic nás tu nedrží!“ dodal.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (50): Rodiče přepsali svůj dům na sestru. Já prý všechno mám, zatímco ona ho potřebuje

Chci ještě něco zažít

Hned jsem běžela pro telefon, abych to řekla dceři. „Kam že to letíte? To jste se zbláznili?“ vykřikla.

„Ne, proč?“ divila jsem se. „Je to přece nádherná země!“

„A kde na to jako vezmete peníze? Z prodeje domu? Není škoda těch peněz? Měli byste je investovat. A co až budou vnoučata větší?“

„Zlato, zvládneme to. A tvoje děti mají schopné a šikovné rodiče. Určitě to zvládnete taky.“

„Mami, neblázni!“

„Musím končit, jdeme hledat letenky. Pá!“

„Ale...“ nestačila doříct, protože jsem to zavěsila.

Nechtěla jsem slyšet další přednášku o tom, co „bychom měli“ dělat s „našimi“ penězi. Ještě chci mít něco ze života. A tahle příležitost se už nemusí opakovat.

Náš syn naštěstí reagoval úplně jinak, pomohl nám najít letenky a zařídit ubytování. Ukázal nám užitečné aplikace do telefonu a naučil nás je používat. Do odjezdu zbývá ještě pár měsíců, ale já už jsem připravená. Chci vyrazit do neznáma, po boku svého milovaného muže...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Koupili jsme si s manželem dům na venkově. Pro mě tím začala noční můra, ze které není úniku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.