Když byl Břetislav mladý, zamiloval se až po uši. Ze vztahu nakonec nic nebylo. Dnes už má manželku a rodinu, ale stejně stále myslí na svou jedinou lásku...
O své lásce jsem nikdy nikomu neřekl, ani rodičům, ani kamarádům. Držím to v sobě hrozně dlouho. A možná i kvůli tomu to dopadlo tak, jak to dopadlo...
Zamiloval jsem se
Kateřina (40) byla moje spolužačka na střední škole. Nepatřila mezi největší hvězdy třídy, nebyla to předčasně vyspělá prsatá blondýna, ale přesto mě dostala. Byla taková éterická a smyslná. V noci se mi o ní zdálo, přes den jsem o ní snil.
Probouzela ve mně různé fantazie a těch erotických bylo opravdu hodně. Byl jsem prostě mladý kluk, nad kterým vyhrávaly hormony.
Ale nešlo jenom o to. Zbožňoval jsem ji, to, jak vypadá, mluví a existuje. Nedokázal jsem si představit, že bych někdy byť jen pohlédl na jinou dívku. Byl jsem v tom až po uši.
Byl jsem nesmělý trouba
Potíž byla v tom, že jsem sice na Kateřinu myslel, kudy jsem chodil, ale nikdy jsem se neodvážil říct jí něco. Maximálně jsem ji pozdravil nebo jí půjčil nějakou učebnici. Když jsem ji potkal, nedostávalo se mi slov. Uvnitř jsem to samozřejmě cítil jinak. Mohl bych psát zamilované básně nebo celé romány o lásce, ale z pusy mi nic nevylezlo.
Celou střední školu jsem Kateřinu jen nenápadně pozoroval. Na vyučování jsem se nedokázal pořádně soustředit a k maturitě jsem dolezl s odřenýma ušima. Proč bych měl sedět doma a učit se, když jsem se mohl procházet v okolí paneláku, ve kterém bydlela, a doufat, že ji "náhodou" spatřím?
Byl jsem zkrátka trouba, který to neměl v palici úplně v pořádku. Kdybych se tehdy někomu svěřil, možná by mi poradil, co mám dělat. Ale já o své lásce neřekl kamarádům ani rodičům. Doma si všichni stejně mysleli, že moje podivné chování je způsobené pubertou...
Udělal jsem životní chybu
Po maturitě se všichni rozprchli do světa, Kateřina šla studovat do Německa a už jsem ji nikdy neviděl. Byl jsem z toho na dně, začal jsem pít a rvát se. Nic z toho mi moc nešlo, takže jsem obvykle skončil blbě. Nebýt rodičů, už bych tady asi nebyl.
Po nějaké době jsem se uklidnil a i když jsem na Kateřinu nikdy nepřestal myslet, dokázal jsem žít dál. Pak mě sbalila kolegyně, která chtěla hnízdit, a já se nebránil. Dnes jsem ženatý deset let. Manželku mám rád, stejně tak naše tři děti. Ale miluju, myslím tím celým srdcem, někoho jiného.
Vím to ale jenom já. Doma to prozradit nemůžu, pokazil bych všechno hezké, co se nám povedlo vybudovat. Chci vlastně říct už jenom jedno. Pokud někoho opravdu milujete, nenechte ho upláchnout. Řekněte mu to, snažte se ze všech sil, ať o vás ten člověk ví. Možná to dopadne dobře. Pokud to dopadne špatně, alespoň budete vědět, že jste to zkusili. Prosím, neudělejte stejnou chybu jako já...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.