
Brigita a její manžel měli dobrý záměr, a sice naučit dceru Paulu telefonní aparát účelněji využívat. Jenže místo všeho nastal příběh jako z hororu…
Možná se mi bude někdo smát, ale v současnosti nejeden den vzpomínám na doby, kdy existovala pouze pevná linka a veškeré ostatní věci se zařizovali písemně. Ne, nechci vzlykat nad starými „dobrými“ časy, jen situace, do které se naše rodina díky „mobilu“ dostala, nás k tomu chtě-nechtě vede.
S paušálem jsme váhala
S Romanem máme jedinou, jak se říká „vymodlenou“ dceru Paulu a udělali bychom pro ni cokoliv. Jenže, i ten nejušlechtilejší záměr se někdy může minout s cílem. Letos v lednu oslavila krásné šestnáctiny a oba nás u narozeninového dortu doslova přesvědčila, abychom jí „konečně“ už také pořídili „normální“ mobil na paušál, nikoliv ten „dětský“ na kredit.
„Je už dost stará, aby pochopila, k čemu takový telefon skutečně slouží a hlavně, kolik jeho provoz měsíčně stojí,“ zamyslel se Roman. Situaci bral spíše edukativně. To mému přesvědčení se myšlenka paušálu nezamlouvala. „Nač měsíčně utrácet pravidelně vysoké sumy za telefon, když ho v plném rozsahu ve svém věku ještě ani nepotřebuje?“Váhala jsem. Manžel s dcerou nakonec zvítězili.
Vyprosila si nový mobil i číslo
Šlo se nejen na nákup modelu, který si dcera už měsíce přála, ale především na aktivaci paušálu. „Chci i nové číslo, mami a tati,“ pronesla v prodejně. Důvod nás sice zpočátku zarazil, ale nakonec jsme odkývali i tohle přání. Paula totiž neměla dobré vztahy s dětmi ze základky, a chtěla se od nich tímto v novém životě odstřihnout. Její rozhodnutí dávalo smysl. Kluci jí totiž posílali nepěkné snímky všeho možného, dělali legrácky a rozhodně je jakási forma „kyber-šikany“ nepřestala bavit ani nyní.
„Ok,“ kýval manžel i já. Dcera dostala nový mobil s novým číslem a vysněným paušálem tak, aby už se jí nestalo, že přístup na internet „padne“ v nejméně vhodnou chvíli…
Telefonovala si s neznámým mužem
Jenže ani ne po měsíci nastala podivná atmosféra. Paule začaly chodit až příliš často textové zprávy a mnohdy se klidně i o víkendu omluvila pro telefonický hovor přímo od oběda. „Asi kamarádky,“ mávali jsme rukou s manželem. Jenže do kamarádek měl tenhle člověk daleko. Po čase se mi už dcera nezdála, a když jsem ji pak jednoho dne za dveřmi pokojíku slyšela, jak rozpráví s nějakým, dle dunění hlasu starým mužem, podivila jsem se.
„Ty máš nového kamaráda? Ze školy?“ Udeřila jsem další den u snídaně. Paula chvíli podivně zapírala, až naštvaně odsekla, že ano. O koho jde, jsme z ní dolovali horko těžko další měsíc, a stále ještě při tom doufali, že půjde jen o nějakého kluka, ideálně z nové střední, kam aktuálně dochází. „Co když randí se školníkem?“ žertoval nemístně Roman. „Dej pokoj!“ Zněla otráveně má reakce.
Jsme bezradní
Bohužel, nešlo ani o kluka, ale ani o žádného člověka ze školy, nýbrž o zcela cizího staršího muže, který se Paule na telefon dovolal, vlastně omylem… Nové číslo, jaké nedávno obdržela, totiž dříve patřilo jeho údajné ex-přítelkyni. Třešničkou na pomyslném dortu však je, že ona „ex“ tento kontakt zrušila, zdá se, právě kvůli němu. A odkud to vím? Od Pauly. V rozčilení nám vše sama pověděla a ještě ho, prý „chudáka Mirka,“ naivně bránila, jak nemožnou měl „ex,“ a že musí být jejich seznámení po telefonu osud.
Bylo zle. S Romanem jsme ji tedy upozornili, více méně zakázali, s podobnými lidmi mluvit. Jenže máme pocit, že marně. Paule sice textovky už nechodí a mobil nevyzvání, zato domů se v posledních dnech vracívá v podivných časech, neharmonujících s jejím školním rozvrhem. Stýká se s ním? Nestýká? Začínáme být bezradní. Nejhorší přitom je, že za toto konkrétní selhání cítíme osobní vinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].