Drsné čínské svazování chodidel: Dívky bolestivé mrzačení podstupovaly již v sedmi letech. Následky si nesly po celý život

Vázání nohou byla po celá staletí stará čínská metoda, která zahrnovala deformaci ženských nohou pomocí těsného svazování a lámání kostí chodidel. To se provádělo již ve velmi raném věku. Jaké k tomu ale byly důvody? A proč se od toho později upustilo?

Mohlo by Vás zajímat:

Láska bez hranic: Příběh čínského špiona Shi Pei Pu, který 18 let tvrdil svému francouzskému milenci, že je žena

Bolestivé dědictví

V současnosti se již vázání nohou neprovádí, o to je však těžší pochopit, proč se tato praxe vůbec prováděla. Ženy, které tento zákrok podstoupily, trpěly následky po celý zbytek svého života. Nebyly schopné chodit bez pomoci, pracovat či se vzdalovat z domu. Bolest z procedury navíc přetrvávala dlouhé roky.

Jaký v tom byl smysl? Svázaná a tedy nepřirozeně malá chodidla prý vypadala mnohem jemněji. Ženy pak chodily zvláštní, cupitavou chůzí, která muže notně přitahovala. Není tak divu, že do bandáže nohou začaly Číňanky nutit i své dcery. Měly tak mnohem vyšší šanci provdat se za skutečně výhodnou partii.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběh 15leté konkubíny Li Yuqin: Čínskému císaři Pchu-imu sloužila proti své vůli, nakonec se osvobodila, vdala a měla dvě děti

Jak vypadalo svazování chodidel

Svazování chodidel bylo vždy pouze čínskou praxí. Její kořeny sahají až do desátého století. Právě tehdy sledoval císař Li Yu, jak jeho konkubína Yiao Niang předvádí tanec na lotosovém květu. Byl tím naprosto uchvácen. Od té doby se zmrzačeným chodidlům začalo říkat lotosové nohy.

Zpočátku se tento zvyk prováděl pouze mezi elitou. Pracující lidé si nemohli dovolit podstoupit něco, co by je navždy vyřadilo z pracovního procesu. Ženy z vyšší třídy ale naopak většinou žily sedavým způsobem života. Když tuto proceduru absolvovaly, staly se pro muže ztělesněním krásy a milosti. V polovině devatenáctého století měla ale svázaná chodidla téměř polovina všech čínských žen. A u bohatých rodin to bylo rovných 100%.

Podvazování začalo ještě předtím, než začaly nohy růst, tedy mezi čtyřmi a devíti roky života. Proces to byl velmi násilný a neuvěřitelně bolestivý. Svazování tak raději prováděly vyškolené odbornice nebo příbuzní. Matky na to mnohdy neměly žaludky.

Začalo se změkčením chodidel, a to obvykle v zimě, kdy byly nohy dívek již zčásti znecitlivělé. Namáčela se do směsi bylin a zvířecí krve. Následně se všechny prsty velkou silou ohnuly dozadu až k chodidlu. Poté se zlomila nožní klenba, čímž se přitlačilo bříško chodidla za prsty a pata k sobě. Kolem zlámaných chodidel se pevně navinuly dlouhé pruhy látky ve tvaru osmičky, aby se udržel požadovaný tvar zmrzačené nohy. Vázání se pak zašilo, aby si ho trpící dívka nemohla sundat. Potom se již nohy jen pravidelně převazovaly a pevněji utahovaly. Chodidla se totiž musela vejít do malé "lotosové" botky, která vypadala jak střevíček pro panenky.

Mohlo by Vás zajímat:

Drezúra čínských dětí: "Vychovávaly" se již v děloze. Po narození je čekala spousta přísných pravidel a společenských norem

Zákaz mrzačení chodidel

Na světě žije již jen jedna žena, jenž podstoupila toto nelidské mučení ve jménu krásy. Třiadevadesátiletá Sun Cho Ngo Chu měla svázaná chodidla v pouhých sedmi letech. Tradice svazování nohou se začala hroutit díky šokovaným západním misionářům a feministickým hnutím. Sama Čína vydala jeho oficiální zákaz v roce 1912. Trvalo ale ještě mnoho let, než se tato praxe přestala pokoutně provozovat i na vesnicích. Teprve potom byl této nepochopitelné metodě skutečný konec.

Mohlo by Vás zajímat:

Čínské mučení vodou: Ledové kapky přiváděly k šílenství, inspiraci v tom našel i Harry Houdini

Galerie Drsné čínské svazování chodidel: Dívky bolestivé mrzačení podstupovaly již v sedmi letech. Následky si nesly po celý život

+ 1 fotka + 2 fotky