Drezúra čínských dětí: "Vychovávaly" se již v děloze. Po narození je čekala spousta přísných pravidel a společenských norem

Výchova dětí a budování jejich pouta s rodiči byly obzvláště důležité, neboť od éry dynastie Han (Chan) vštěpovali konfuciáni lidem pravidlo, že ctít své rodiče a sloužit jim je základem všech společenských a občanských ctností, snad i hlavním kritériem, které odlišuje lidi od zvířat. V Číně se tak věřilo, že péče o dětskou psychiku má započít již v prenatálním období, protože to, co se člověk naučí v nejútlejším dětství, se stává jeho přirozeností.

Mohlo by Vás zajímat:

Krutý osud postižených dětí ve starověku: Prodávali je na trzích jako zvířata

Doporučení pro těhotné ženy

Esejista, básník a politik Jia Yi (200–168 př. n. l.) ve své knize Xinshu doporučoval těhotným ženám, aby své plody začaly vychovávat již ve třetím měsíci. To zahrnovalo i určité postupy. Mimo jiné neležet na boku, nesedět nakřivo, nedívat se na chlípnou zábavu a poslouchat pouze "slušnou" hudbu. Vítaná byla správná životospráva, vhodná strava a jen pozitivní myšlenky.

Jakmile bylo dítě po narození schopné se samo najíst a vědělo, co dělá a co se s ním děje, bylo ho prý potřeba začít učit disciplíně a sebeovládání. Dokonce i výuka čínského písma se měla u dítěte začít rozvíjet ve věku čtyř až pěti let. Takový dril totiž formoval morálku.

Mohlo by Vás zajímat:

Porody ve starověkém Římě: Muži umírali ve válce, ženy při plození dětí, říká historička

Dívky a chlapci byli od sebe odděleni 

V sedmi letech byli chlapci a dívky od sebe odděleni. Obě skupiny totiž musely dodržovat svá vlastní přísná pravidla. Dokonce se jejich oblečení pralo a sušilo odděleně. Zásady socializace, mravní výchovy a obsah výuky bylo potřeba přizpůsobit věku dítěte, ale to takovým tempem, které by nepřesahovalo jeho možnosti.

Výchova tak měla být zajímavá, hravá, ale také vážná. Dítě muselo vědět, že pokud bude zlobit, přijde tvrdý trest. Důležitá také byla hudba. Zpívaly se písně s přiměřeným naučným obsahem, do jejichž rytmu se mělo dítě naučit pohybovat. O něco později přišly na řadu různé rituály, jako například svatba či přinášení obětí předkům. A v neposlední řadě zde byla etiketa. Dítě se mělo od raného věku učit speciální gesta a zaujímat vhodné držení těla. To vše bylo součástí společenského soužití.

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život žen ve starověkém Řecku: Ve třinácti svatba a pak už jen rození dětí, nebo práce v nevěstinci

Nejstarší popis dětství v Číně

Yan Zhitui, další přiznivce konfucianismu, popsal své dětsví takto: "Zvyky a učení naší rodiny se vždy řídily přísně dodržovanými pravidly. Jako dítě jsem tak mohl získat od svých rodičů mnoho cenných rad. Později jsem pak se svými dvěma staršími bratry za nimi chodil a ptal se jich, zda jim je v zimě dost teplo a v létě dost chladno. Pohybovali jsme se přitom pomalu, důstojně. Stejně tak jsme s nimi hovořili. Jako bychom byli u dvora na audienci před obávaným vladařem. Oni nás za to ohodnotili, kritizovali naše nedostatky a posilovali naše ctnosti. Vždy to dělali s velkou trpělivostí."

Tehdy bylo Yanovi osm let. Tato přísná výchova na něho velmi zapůsobila. Ve svých pozdějších spisech tak odsuzoval rozmazlenost, která byla v konfucianismu po staletí odsuzována. Od momentu, kdy byla batolata schopna poznat, zda se rodič zlobí, nebo je spokojen, bylo jeho povinností chování dítěte zpětně ohodnotit. Otcové se jen měli vyvarovat výprasku bambusovou tyčí, tedy alespoň v raném věku. Neodsuzoval však něhu. Ta totiž dle jeho názoru mohla, spolu se správným přístupem, udělat hotové zázraky.

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký osud dětských kominíků: Šplhání rozpálenými komíny a plíce plné sazí

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Konfucianismus
Wielkahistoria.pl: Dzieciństwo w starożytnych Chinach. Matki zaczynały wychowywanie potomstwa sześć miesięcy przed narodzinami