Damián (26): Chtěl jsem lepší a flexibilnější práci. Naletěl jsem ale na sladké řečičky a teď mám jen dluhy

Když mi přišla nabídka na práci v oboru, v němž jsem se dlouho chtěl uplatnit, neváhal jsem ani minutu. Byla to moderní firma, disponující dynamickým kolektivem, všechno působilo profesionálně. Na pohovoru mi vysvětlili, že kvůli flexibilitě a výhodnějším podmínkám pro obě strany u nich lidé dělají na IČO. „Víc si vyděláte a budete mít větší svobodu. Rozvržení práce bude jen a jen na vás,“ argumentovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (42): Pomohla jsem bratrovi získat práci. Ve firmě mi ale udělal hroznou ostudu a kvůli pomluvám budu muset asi odejít

Ze začátku mi peníze chodily pravidelně

Založit si živnost nebylo složité. Ve firmě se mnou jednali jako se zaměstnancem – měli jsme porady, dostával jsem úkoly i služební notebook. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem místo výplaty každý měsíc posílal fakturu a odváděl jsem zálohy státu.

První měsíce byly bez problémů. Peníze chodily včas, všechno fungovalo. Pak se začala objevovat drobná zpoždění. Nejdřív pár dnů, pak týden. Prý se jen čeká na platby od klientů. Kolegové říkali, že to je normální a že se to vždycky srovná.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (42): Chtěl jsem zcestovalou a ambiciózní ženu. Naletěl jsem ale podvodnici, která mě chtěla obrat o peníze

Našel jsem kanceláře prázdné

Ale mně odcházely peníze na zálohy, a to pravidelněji, než jsem dostával peníze od firmy. V tu chvíli jsem si uvědomil, že i když mi ještě neposlali peníze, musím platit státu. Když už byly faktury po splatnosti několik týdnů, znervózněl jsem. Šéf se tvářil klidně, ujišťoval nás, že všechno bude v pořádku.

​Jednoho dne jsem přišel do práce a místo běžného ruchu mě uvítaly prázdné kanceláře. Kolega mi v chatu napsal, že firma končí. Všichni dostali e-mail, že kvůli finančním problémům zastavují činnost. Začal jsem počítat, kolik mi dluží. Bylo to přes 120 tisíc korun. Jenže nemělo smysl si stěžovat. Firma neměla žádný majetek, nebylo kde si peníze vymoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Anděla (29): Sestra si dceru pořídila jen kvůli tomu, aby nemusela pár let pracovat. Teď se o malou starám já

S kolegy pořád marně čekáme na peníze

Zjistil jsem, že na tom takhle nejsem sám. Všichni jsme měli stejný problém. Zatímco bývalý šéf se vytratil, nám zůstaly dluhy. A nejhorší bylo, že stát to nezajímalo. Dlužné faktury nikoho nezajímají, ale pojištění a daně se platit musí.

Začal jsem si hledat práci, ale v oboru se IČO stalo standardem. Každý chtěl „spolupráci na fakturu“. Pořád jsem věřil, že dostanu zaplaceno, ale majitel se ztratil, a ačkoli jsme podali i žalobu, nebylo s kým se soudit a na kom peníze vymáhat. Právě proto bych do takové spolupráce už nikdy nešel. Nakonec jsem získal jinou práci a nechal se zaměstnat, ale dluhy státu stále splácím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (31): Z kamarádky se kvůli enormnímu pracovnímu tlaku stala rivalka. Takovou zradu jsem od ní nečekala