Iveta (42): Pomohla jsem bratrovi získat práci. Ve firmě mi ale udělal hroznou ostudu a kvůli pomluvám budu muset asi odejít

Můj starší brácha Jirka byl už od malička problémový. Pamatuji si, jak kvůli němu máma často a tajně brečela, protože si s ním nevěděla moc rady. Táta na nás moc času neměl, a tak musela všechny jeho průšvihy žehlit sama. Byla ráda, když si nakonec s odřenýma ušima dodělal učňák. Jirka není zlý, jen si myslí, že ho pořád bude někdo zachraňovat. Naposledy jsem to byla já a dost toho lituji...

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (24): S nevlastním bratrem si rozumíme víc, než by se rodičům líbilo. Tajně scházíme za jejich zády

Chtěla jsem mu dát šanci

„Iveto, potřeboval bych nějakou práci. Jsem na dně, takže jakoukoliv,“ řekl mi upřímně Jirka jednou při návštěvě. Dlouhodobě se potýkal s problémy – žádné zaměstnání mu nevydrželo a peníze mu chyběly. Znám ho a vím, že to s ním není jednoduché. Ale bylo mi líto. Nemohla jsem koukat, jak se ničí. Věřila jsem, že si zaslouží šanci...

Zjistila jsem od jednoho kolegy, že u nás ve firmě hledají výpomoc do skladu, a tak jsem bráchovi nabídla pomoc. Měl to vlastně s protekcí, protože ještě nikde ještě žádný inzerát nevyšel. „Ale musíš se snažit. Nechci, aby to na mě vrhlo špatné světlo,“ řekla jsem mu důrazně.

Jirka slíbil, že to bude brát vážně. A tak jsem ho doporučila. A doufala, že mě nezklame.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (48): Vánoce u nás skončily příšernou hádkou, s bratrem jsem nepromluvil celý rok

Takovou ostudu jsem nečekala

Bohužel dobré chování mu dlouho nevydrželo. Už po pár dnech se začaly šířit zprávy, že Jirka nemá zrovna nejlepší přístup k práci. Několikrát zaspal a pak ani nebral telefon. „Tvůj brácha je dost laxní,“ řekl mi jeden kolega. „A navíc je prý drzej na šéfa skladu.“

Snažila jsem se tedy bráchovi domluvit. „Jirko, přesně tohohle jsem se bála. Lidi si stěžují. To se vážně nedokážeš chovat slušně?“ zeptala jsem se ho naštvaně. „Nezapomeň, že jsem tě tam dostala já.“

„Neboj se, všechno je v pohodě,“ mávl rukou. Jenže nebylo. O týden později se ve skladu pohádal s nadřízeným, který ho přistihl, jak si během pracovní doby vyřizuje telefonáty a bere si nějaké zboží pro své potřeby. „Nebudu tady skákat, jak někdo píská a dřít za směšný prachy,“ křičel prý. Druhý den dostal padáka. A tím to bohužel neskončilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (35): Žiju v domě se svým bratrem, který mě psychicky ničí. Rozhodla jsem se, že se budu bránit

Jsem terčem pomluv

Teď se stala terčem pomluv i já. „Že jí není hanba...Přitáhla si sem protekčně bratříčka, který dělá jen ostudu,“ slyšela jsem šeptat kolegy. A pár lidí mi to řeklo přímo. Třeba jako jedna kolegyně, které jsem občas o rodině vyprávěla. „Iveto, proč jsi ho sem vůbec brala? Vždyť bylo jasné, že to s ním nemůže dopadnout dobře.“

Bylo mi šíleně trapně. Mám svou práci ráda a doteď jsem v ní neměla žádné problémy. Teď mám ale pocit, že na mě všichni koukají skrz prsty.

„Lituju, že jsem ti pomohla,“ řekla jsem Jirkovi narovinu, když jsme se viděli. „Měla jsem tě nechat být.“

„Promiň,“ odpověděl. „Ale nemůžu za to, že mi to tam nesedlo.“ Jenže jeho promiň mi vážně v ničem nepomůže. On už je pryč, ale já to za něj odnáším.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (24): Můj starší bratr neměl žádné zábrany, v klidu si bral peníze od mámy. Po její smrti jsem mu to oplatila

Nevím, jak dlouho to vydržím

Teď přemýšlím, co budu dělat. Na jednu stranu nechci odejít – mám svou práci ráda a dlouho jsem si svoji pozici budovala. Na druhou stranu se cítím ponížená a nevím, jestli dokážu ustát všechny pohledy a poznámky. Možná je to časem přejde, ale nevím, zda to vydržím. Každé ráno před pracovní dobou je mi zle a bojím se, co si zas kde vyslechnu.

Jedno ale vím jistě – Jirkovi už pomáhat nikdy nebudu. Nechci se zas dočkat nevděčnosti a ostudy. Někdy je dobré chtít pomoci, ale ne za cenu ztráty vlastního klidu a dobrého jména.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (39): Bratr je sobec, který rodiče jen využívá. Když potřebují pomoc, starám se o ně pouze já