Facebook
Instagram
Manželství paní Evženie skomíralo. Když jí manžel navrhl, aby prodali byt, peníze si rozdělili a šli od sebe, udělala pravý opak. Pustila se do rekonstrukce bytu. Přineslo to zajímavé výsledky.
Byl nejvyšší čas oživit náš byt. S manželem jsme to neustále odkládali. Někdy nám v tom bránily výdaje, jindy jsme se pokoušeli něco opravit sami, ale bylo jasné, že to nemůže vydržet léta.
Ale to nebylo všechno. V našem manželství to už dlouho neklapalo. Byla jsem naštvaná, že mi Ondřej (49) nepomáhá s domácími pracemi a tráví příliš málo času s naší dcerou. Byl workoholik, domů se vracel pozdě a prakticky jen přespat. Ondřej zase měl dost mého neustálého remcání. Atmosféru mezi námi bych mohla označit jako napjatou...
Rozvod visel ve vzduchu
Byli jsme neustále podráždění a vidina rekonstrukce se mi postupně vzdalovala. Postupem času jsme se začali hádat o každou maličkost. Někdy jsem měla pocit, že náš rozvod je nevyhnutelný. Až na to, že máme spolu dítě. To nás drželo pohromadě.
A pak jsem jednoho dne slyšela slova, která už nikdy nedokážu vymazat z paměti.
„Proč bychom měli utrácet peníze za tenhle zchátralý byt? Prodejme ho a rozdělme si peníze. Bude to pro nás oba lepší. Pojďme se rozejít jako civilizovaní lidé,“ řekl Ondřej.
Byla jsem v šoku. Přemýšlela jsem, jestli jsem to opravdu slyšela, nebo to byl jen zlý sen. Zmatek se rychle proměnil ve vztek a vykřikla jsem, že s tím nikdy nebudu souhlasit. Tenhle byt jsem dostala od rodičů, ale jestli chce odejít, tak prosím. Sbohem... Já tady zůstanu...
Cítila jsem se bezmocně, protože jsem se v posledních měsících snažila dát do našeho vztahu maximum. A on se tak snadno vzdal. Po hádce se urazil a zavřel v ložnici. Neměla jsem sílu ho přemlouvat a znovu začínat ten samý kolotoč. Prostě mi nás bylo líto.
Chtěla jsem jen, aby naše dcera měla normální rodinu, a stále jsem si připomínala slib, který jsme si dali u oltáře. Co z něj teď zbylo? Do očí mi vyhrkly slzy bezmoci.
Byla jsem odhodlaná
Kdysi jsem si namlouvala, že je to jen přechodná krize, ale Ondřej těmi slovy překročil hranici, to jsem nemohla ignorovat...
Postupem času jsem se od něj začala stále víc distancovat. Rozhodla jsem se přijít na jiné myšlenky a vzala jsem rekonstrukci bytu do vlastních rukou.
Když dcera odjela na vysokou školu do Prahy, nastal ten správný čas. Nebylo to snadné. Vybrala jsem potřebné materiály, jednala s řemeslníky, kteří chtěli raději mluvit s mým manželem, a zároveň jsem dál chodila do práce. Jak jsem to všechno zvládala? Nemám tušení.
Bylo mi jedno, jestli Ondřej přijde domů nebo v kolik hodin se vrátí. Už mě to netrápilo. On se zase nepletl do mých záležitostí. A tak jsme žili jako dva cizí lidé pod jednou děravou střechou.
Nakonec jsem musela vzít v práci přesčasy, abych splatila půjčku na rekonstrukci. Prakticky jsem nebyla doma, což mu zřejmě vyhovovalo. Přestala jsem remcat a měli jsme tichou domácnost...
Manžel se změnil
Po nějaké době jsem však zaznamenala určité změny. Můj muž začal dělat nákupy a lednička byla vždy plná čerstvých potravin. Jednoho večera, když jsem se vyčerpaná vrátila z práce, mi dokonce nabídl jídlo! Jaké překvapení, když dříve se do vaření nijak nehrnul.
„Tvoje oblíbené těstoviny s krevetami. Dej si, než to vychladne,“ položil Ondřej voňavý talíř přímo přede mě. Platí, že láska prochází žaludkem? Asi ano, ale na mě tak snadno nevyzraje.
„Vidím, že jsi nezapomněl, jak se vaří,“ promluvila jsem k němu poprvé po dlouhé době.
Po večeři moje tvrdá skořápka pomalu začala praskat. Ležela jsem na gauči a přemýšlela, jestli mě manžel ještě něčím překvapí. Unavená z práce a rekonstrukce jsem nakonec usnula v obýváku.
V následujících týdnech jsem si všímala stále víc nezvyklých věcí. Ondřej sestavil nový nábytek v ložnici, přimontoval police v koupelně a v kuchyni se objevila nová sada nádobí a skleniček na víno.
Nemohla jsem se dočkat, až se vrátím z práce domů, abych viděla, co si vymyslel tentokrát. Ukázalo se, že moje mlčení ho motivovalo k aktivitě. Uvědomila jsem si, že mi není lhostejné, jestli se mnou zůstane nebo ne. Ale nedávala jsem to najevo. Mezitím se snažil stále víc.
V duchu jsem snila o tom, že si spolu zase budeme povídat a smát se jako dřív, ale nemohla jsem mu tak rychle odpustit, že mi ublížil. Potřebovala jsem na to víc času. Už jsem však začínala vidět jiskřičku naděje.
Dcera byla ohromena
Několik týdnů po dokončení rekonstrukce se naše dcera vrátila domů. Byla vyčerpaná po zkouškovém období a chtěla si u nás na pár dní odpočinout. Nemohla uvěřit, že Ondřej začal vařit!
„To myslíš vážně? Táta?“ ptala se překvapeně.
Dodala jsem, že nejen začal znovu vařit, ale má ještě spoustu dalších předností... Rychle jsem si uvědomila, že chválím svého muže, který před časem navrhoval rozvod.
„Mamka je ta skutečná hrdinka. Sama zvládla celou rekonstrukci. Dohlédla na řemeslníky...“ vložil se do toho Ondřej s obdivem.
„Proč si najednou tak lichotíte? Stalo se něco?“ zeptala se podezřívavě dcera. My jsme se oba jen rozpačitě usmáli.
Její návštěva zázračně uklidnila nervózní atmosféru a pak přišlo to, na co jsem dlouho čekala.
„Tak co, promluvíme si konečně?“ zeptal se Ondřej nesměle.
Souhlasila jsem bez váhání. Poprvé po dlouhé době jsme spolu strávili opravdu příjemný večer. Vrátili jsme se také k hádce, ve které zmínil náš rozvod.
„Věř mi, nemyslel jsem to vážně. Později jsem měl výčitky svědomí a chtěl jsem to nějak napravit, ale ty jsi pracovala tak usilovně, že jsem se bál cokoli říct, abych se nedočkal odmítnutí...“ přiznal se po chvíli.
„A co teď?“ pokračovala jsem v lehkém škádlení.
„Pořád se bojím, ale teď už o něco méně. Promiň, Evženie… Odpustíš mi?“
„Ano… Ale chci, aby už nikdy nedošlo k něčemu podobnému, rozumíš?“ pevně jsem Ondřeje objala a cítila se jako tehdy, když jsem se do něj zamilovala.
Ukázalo se, že rekonstrukce bytu obnovila i lásku mezi námi...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
