Dana (44): Dcera se odmítá učit i poslouchat. V životě se o ni prý postará budoucí manžel

Někdy se sama sebe ptám, kde vznikla chyba, ale uspokojivá odpověď ne a ne přijít. Naše jediná dcera je totiž paličatá jako mezek a upřímně, od jakýchkoliv mých či manželových představ na hony vzdálená. Dobrá, rozdílnost názorů na svět by možná tolik nepřekážela. Ovšem až neuvěřitelná naivnost, s níž si hodlá razit cestu životem, zarazí. Prý je žena a tak nemusí nic, protože na práci byl odjakživa stvořen muž…

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (37): Manžel těžce nese, že dcera není sportovní typ. Nutí ji do aktivit, které nesnáší, a ještě ji ponižuje

Rodiče nebrali můj sen vážně

Když jsem prvně zjistila, že jsem „ v tom,“ s radostí jsem si odpřisáhla, že nikdy nebudu jako moji milovaní rodiče, kteří mi sice na jedné straně dávali až nezvyklou lásku a volnost, ale na té druhé zase nedůvěrou v můj talent nechtěně komplikovali cestu. Ne, nezlobím se na ně, nýbrž na souhru náhod, které zkrátka kdysi nedopadly tak, jak mohly. A o co šlo?

Už jako dítě jsem byla umělecky založená. Šlo mi malování, vymýšlení příběhů, s kamarádkou jsme hrály amatérsky divadlo. K tomu jsem nebyla ošklivá a hlavně, pro úspěch jsem se nebála dřít. Přála jsem si být herečkou nebo výtvarnicí a své sny tlumočila doma. Rodiče proti mým snům sice nic nenamítali, ale na druhou stranu se je nesnažili ani nijak brát vážně. Spíše mi pořád opakovali, že herectví je jen pro potomky slavných herců, či že smrtelník se k uměleckým oborům nikdy nemůže dostat…

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (49): Chtěla jsem, aby se dcera naučila hospodařit s penězi. Nakonec nás ale navštívili exekutoři

Mohla jsem být jinde

Když pak došlo na rozhodování, kam na druhý stupeň, zatoužila jsem po tzv. umělecké třídě, kde byl kladem větší důraz na umění. Jenže naši nepochopitelně zaváhali, a s tím, že bych nebyla dost talentovaná, mě raději zařadili do třídy pro obyčejné. No, v podstatě to překážka být nemusela, kdybych ovšem nenarazila na bláznivé učitelky, které mi udělaly ze života peklo, protože si nás „popletly“ s matematickou třídou a celý druhý stupeň do nás hustily to, co učily i v té matematické. Peklo. Z matiky a fyziky jsem málem propadla, přičemž s poškozeným egem, že nejsem na umění dost talentovaná, se pak snažila světu hlava nehlava dokázat opak.

Dnes přes všechna úskalí, a že jich bylo, v umělecké branži působím. Přesto myslím, že kdyby mě rodiče v některých věcech více „protlačovali,“ mohla jsem být jinde.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (39): Svým potenciálním náhradním tatínkům jsem dělala ze života peklo. Teď mi to samé dělá dcera

Dcera nemá ambice něco dokázat

„U Sofie takovou chybu neudělám, a podpořím ji v jakémkoliv talentu,“ řekla jsem si. Jenže dcera se nepomamila ani nepotatila. Vlastně ji od malička nezajímalo nic a už první stupeň byl očistec. Na otázku, čím by chtěla být, neznala odpověď a netrápilo jí to. Jediné, co snad věděla přesně, bylo, že pracovat nechce.

„Proč musí každý něčím být?“ opakovala. Neuměla malovat, zpívat, ale ani sportovat či počítat. Zkrátka a dobře, je vůbec možné, že by se narodil člověk bez jakéhokoliv talentu? Ptali jsme se s manželem vyděšeně jeden druhého, a když si dcera postavila hlavu, že nechce ani na žádnou střední, na sílu jsme ji dotlačili alespoň na soukromou obchodní školu. Výsledek však odpovídá realitě, protože i tady je Sofie schopná propadat. Nejhorší přitom je, že veškeré její životní ambice jsou nahrazeny jedinou. Najít si manžela, který se postará.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (45): Náhodou jsem objevila deník své dospívající dcery. Její tajemství mě vyděsilo

Je jako mátoha bez života

„Ve viktoriánské éře také pracovali jen muži. Vždy to tak bylo. Ženy patří do domácnosti, takže nevím, za čím bych se měla hnát,“ vysvětlila nedávno, když přinesla čtyřku z předmětu ekonomika.

Je fakt, že některým ženám se zajištění skrze partnera získat podaří, ale kolik takových v 21. století reálně existuje? Ok, možná se dcera výjimkou skutečně stane, ale do té doby nevím, jestli s mužem nepřijdeme o rozum úplně. Já v jejím věku nejen že studovala se slušnými známkami, ale ještě obrážela castingy, sháněla kontakty a složitě vyšlapávala cestičku tam, kam mi byly dveře zavírány. Jak správně říkali rodiče, i proto, že nejsem dcera nikoho známého. Při životě mě však držel elán, touha být tím, čím chci a nevzdat to. Ale ona? Mátoha bez života, kterou nezajímá nic a už chci vidět chlapa, kterého by zajímala ona..

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (42): Tchyně dceru vykrmuje. Mám strach o její zdraví, jenže moje požadavky obě ignorují