Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
V terminální fázi nemoci své matky se Daniel rozhodl o ni pečovat. Zatímco chodil do práce a staral se o její dům, zajišťoval všechnu péči o ni samotnou. Jeho matka s jeho přístupem ale očividně nebyla spokojena...
Bylo to období, kdy jsem si myslel, že život už nemůže být těžší. Když má matka onemocněla, přirozeně jsem se ujal péče. Mladší sestra měla rodinu a bydlela daleko, takže vše zůstalo na mně. Práce, domácnost, lékařské návštěvy. Každý den byl vyčerpávající cyklus povinností, které se zdály nekonečné. Přesto jsem to dělal, protože jsem věřil, že je to správné.
Celé dny jsem byl v jednom kole
Matka si občas posteskla, že bych mohl být víc trpělivý, že by ocenila, kdybych se více usmíval, když jí připravuji jídlo. Snažil jsem se, ale postupem času mi energie ubývala. Stres z práce, nedostatek spánku a neustálý tlak si začaly vybírat svou daň. Někdy jsem měl pocit, že mě nevnímá jako syna, ale spíš jako zaměstnance, který se nikdy nezavděčí.
Jednou přišla sestra na návštěvu. Přijela s dětmi, smála se a přivezla dort, který matka chválila celé odpoledne. Hned jsem si všiml, jak snadno sestra dokázala vyvolat úsměv na její tváři, zatímco já jsem musel zápasit s každým gestem uznání. Ale neřekl jsem nic. Byl jsem unavený a vděčný, že tam někdo jiný aspoň na chvíli je.
Pak přišel ten den, kdy mi matka řekla, že chce sepsat novou závěť. Nevzrušilo mě to. Předpokládal jsem, že to bude formalita. Možná chtěla přepsat dům, o který jsem se staral, na obě děti stejným dílem. Místo toho přišla studená sprcha. O týden později mi matčina právnička oznámila, že mě vyškrtla. Dům i úspory připadnou sestře. Prý si to zaslouží víc.
Prý jsem se dost neusmíval
Nejdřív jsem si myslel, že je to omyl. Pak jsem se naštval. Všechno, co jsem pro ni dělal, bylo náhle znehodnocené. Ale to, co mě zasáhlo nejvíc, byla její zdůvodnění. „Neprojevoval jsi dost vděčnosti. Neusmíval ses, nechválils mě, nebyl jsi radostný. Poslední měsíce života jsi mi nijak nezpříjemnil.“ Sestra, která ji viděla jednou za několik měsíců, si svou lhostejnost vyžehlila dortem a několika vřelými slovy.
Zůstal jsem stát v prázdné kuchyni, kterou jsem léta udržoval čistou. Nábytek, který jsem opravoval, podlaha, kterou jsem natíral – všechno, co jsem tu udělal přišlo vniveč a všechno to mělo připadnout mojí sestře. Bylo to, jako by mi matka řekla, že jsem byl jen nájemníkem ve svém vlastním domově.
Po jejím pohřbu jsem se už do toho domu nevrátil. Sestra začala dům předělávat na chalupu, kterou prý budou pronajímat. Slíbila mi ale, že se mnou vyrovná, což ale zatím nepřišlo. Přišel jsem o víc než jen o majetek. Přišel jsem o pocit, že jsem byl pro svou matku někdy dost dobrý. Celou dobu jsem měl bojovat o svůj klid a místo toho jsem bojoval o její uznání.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
