Roman (37): Máma mě nařkla z toho, že jsem se ji pokusil okrást. Já se ale jen chtěl postarat o to, aby měla kde žít

Vyrůstal jsem s mámou sám. Táta od nás odešel, když jsem byl ještě opravdový malý, a naposledy jsem ho viděl, když jsem nastupoval do školy. Od té doby se po něm slehla zem. Myslím, že jeho odchod a následné finanční problémy moji mámu traumatizovaly. Dlouhá léta se chovala, jako by neexistovalo žádné zítra, a stejný vztah si vybudovala i k penězům.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (41): Za kamarádku věčně něco platím. Dneska už mi dluží tisíce, ale k vracení se nemá

Máma si půjčovala, už když jsem byl malý

První půjčku, kterou si pamatuju, si vzala, když jsem byl v deváté třídě. Určitě si brala nějaké i předtím, protože nikdy neuměla vycházet s penězi, ale tohle byl první velký obnos. Ten večer nám udělala královskou večeři, dokonce mi nalila i víno, a oslavovali jsme, ačkoli nebylo co.

S mámou to nikdy nebylo jednoduché. Od dětství si uvědomuju, jak složitá osobnost to byla. Mám už dlouho svou teorii, že trpí nějakou psychickou nemocí, ale jelikož odmítá, že by se chovala nestandardně, nedokážu svoji teorii potvrdit.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (56): Nevěřila jsem na duševní nemoci. Poporodní stav mé dcery mě ale přesvědčil, že je to opravdu problém

Často mi volala, abych jí půjčil peníze

Od mojí střední školy to pak byla jedna půjčka za druhou. Byly doby, kdy ani neměla práci a žila z peněz, o kterých jsem nevěděl, kde se vzaly. Ale protože jsme žili v bytě po jejích rodičích, kteří zemřeli, než jsem se narodil, nemyslel jsem si, že bych se měl strachovat. A exekutoři u nás doma také nezvonili.

Když jsem odmaturoval a rozhodl se začít žít sám, něco se v mámě zlomilo. Do té doby svou situaci zvládala, ale po mém odchodu začala často marodit, což její finanční situaci nepomohlo. „Románku, já jsem tenhle měsíc nevyšla. Byla jsem na nemocenské a potřebuju pár stovek, abych vydržela do výplaty,“ plakala mi do telefonu. Tyhle hovory jsem pak měl měsíc co měsíc, ale mámě přece musím pomoct, ne?

Pak přišly chvíle, kdy jsem se o ni začal bát. Když mi volala, že si musela půjčit nějaké peníze a samozřejmě si půjčila od nebankovní instituce za obrovský úrok a nezvládá. A že se bojí, že jí vezmou byt. Tehdy jsem přišel s nápadem, který se proti mně nehorázně obrátil.

Mohlo by Vás zajímat:

Rozárie (58): Děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Dcera se mnou ale nemluví a syn mi zůstal na krku

Svůj byt přepsala máma na přítele

Mámě jsem řekl, že si byt přepíšu na sebe, aby se nemusela bát, že by jí ho někdo vzal, pomůžu jí splácet dluhy a ona může být v klidu, že bude mít kde bydlet. Nejprve souhlasila, a tak jsem začal připravovat podklady. Co jsem ale nevěděl, bylo, že se v té době začala stýkat s novým mužem, kterému se se vším svěřovala.

Po několika týdnech, kdy jsem jednal s právníky, mi zavolala celá naštvaná. „Jak se vůbec opovažuješ něco takového udělat? Já si myslela, že ti můžu věřit, a ty se mě takhle odporně pokusíš okrást!“ ječela jako smyslů zbavená. Snažil jsem se jí všechno vysvětlit, ale máma už měla v hlavě brouka a nevěřila mi ani slovo.

Snažím se s mámou náš vztah obnovit, ale není to jednoduché. Dozvěděl jsem se, že byt, který nechtěla přepsat na mě, ačkoli to bylo moje dědictví, přepsala na svého přítele, kterého ani neznám, aby jí ho nezabavila exekuce. Nemůžu uvěřit, že o mně si myslela, že ji chci okrást, ale svému příteli, kterého znala pár týdnů, důvěřovala natolik, aby na něj byt přepsala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (47): Navrhla jsem pro kamarádku dům za miliony. Za svou práci jsem dosud neviděla ani korunu