Daniela (37): Práce z domova ze mě udělala většího asociála, než jsem byla. Začínám mít ze sebe strach

Mám se ráda a vím, kdo jsem. Znám se. Dokážu si přiznat, že jsem od mládí jiná než ostatní. Například jsem od dětského věku věděla, že nechci děti. Kam až sahá moje paměť, tak mě dětský pláč dováděl k šílenství.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (33): Všichni se snažili zachránit moje manželství, jen já ne. Netušili, že k rozvodu mám opravdu dobrý důvod

Každý je originál a má na to právo

Na základní škole jsem měla jednu kamarádku, která byla podobná jako já. Knihomol, tichá a svědomitá studentka. Když jsme se dohodly, že se uvidíme po škole, učily jsme se. Nebo jsme si malovaly. Často jsme spolu byly u mě v pokoji a každá si četla svou knihu. Byly jsme takto spokojené a měly jsme pocit, že jsme strávily pěkný čas ve společnosti kamarádky. I na vysoké škole jsem byla individualista. Držela jsem si lidi od těla. Měla jsem štěstí, že jsem v posledním ročníku potkala Milana.

Bral mě takovou, jaká jsem. Dával mi prostor, abych si užila svou samotu. Nenaléhal, abychom navštěvovali místa, kde bylo hodně lidí. A já časem přijala jeho kamarády a trávila s nimi ráda čas. Měli jsme partu šesti lidí a ty jsme vzala na milost. S Milanem jsme spolu byli sedm let. Bydleli jsme spolu. "Myško, mám tě rád a znám tě. Vyhovujeme si. Pojďme to posunout dál. Rád bych, abychom byli rodina. Abychom měli děti," hladil mě po vlasech Milan, když jsem mu ležela v náručí. Ztuhla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (20): Rodiče se mnou přestali mluvit, protože nechci mít děti. Příběh babičky mi ale otevřel oči

Téma, o kterém jsem nemluvila, mi zlomilo vaz

Velice zkráceně. Dostal nás nedostatek komunikace. Myslela jsem, že Milan poznal, že jsem svá a dětem se vyhýbám. Tím, že ani on o dětech nemluvil, doufala jsem, že je na tom podobně jako já. Milan myslel, že se věkem změním a dospěju. Děti chce přeci každý. Rozešli jsme se. Nesla jsem to těžce. Ale ani na minutu jsem nepřemýšlela nad tím, že bych Milanovi jedno dítě porodila, aby naplnil svou touhu být otcem a já měla svého ideálního partnera.

Zaměřila jsem se na práci a trávila v zaměstnání i dvanáct hodin denně. Milovala jsem, když spolupracovníci odešli a já byla ve velké kanceláři sama. Bohužel moje zaměstnání mělo jeden velký nedostatek. Kancelář jsem sdílela s osmi kolegy, což bylo na mě moc. Proto když hledali někoho, kdo by byl ochotný pracovat z domova, ihned jsem po nabídce skočila. Zdálo se mi to jako splněný sen. A ze začátku tomu skutečně tak bylo. Ale časem jsem se o sebe začala bát. Po třech letech je ze mně asociál v teplákách a se sociální fobií.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (34): Nechci, aby moje děti jedly cukr. V rodině jsem kvůli tomu za krkavčí matku

Práce z domova má na mě negativní vliv

Díky mé povaze nemám potřebu chodit mezi lidi. A tak jsem už tři roky spokojená doma. Ráno vstanu a vyčistím si zuby, vlasy stáhnu do drdolu a natáhnu si tepláky. Celý den pracuji. Navečer čtu knihy, které si objednávám přes internet. Přistihla jsem se, že chodím nakupovat v časech, kdy je největší pravděpodobnost, že tam bude málo lidí. Samozřejmě jdu v teplákách. Dokonce se mi poslední dobou stává, že si nákup objednávám přes internet a požaduji, aby mi ho poslíček nechal za dveřmi.

Jednou týdně se dokopu a jdu k rodičům na návštěvu. Nemáme si o čem povídat. Rodiče jsou v důchodu a jsou celý den doma. Dívají se na televizi. Já jsem taky celé dny doma a na televizi nekoukám. Ani jeden z nás nemá žádné novinky, které bychom si potřebovali sdělit. Rodiče jsou z mého života nešťastní. Nechápou mou povahu. Já jsem se sebou srovnaná. Samotu miluji. Jen mě děsí, že se lidí straním víc a víc. Přemýšlím, že si pořídím kočku. Psa nechci, musela bych ho chodit venčit a potkávala bych jiné pejskaře. Ale kočka je ideální v tom, že mi bude dělat společnost a může celý život prožít v bytě. Stejně jako já.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Roky jsem tvrdila, že nechci děti. Byla to chyba, teď bych hrozně moc chtěla alespoň jedno