Daniela (45): Sousedi mě obtěžovali kouřem z cigaret. Jednoho dne mi ruply nervy a pomstila se jim

Trávila jsem večer v obýváku, otevřela balkonové dveře a vychutnávala si čerstvý vzduch. Najednou jsem ucítila známý štiplavý odér cigaret. „Že by ti noví, co se nastěhovali?“ pomyslela jsem si. Vykoukla jsem ven a spatřila dvojici mužů, jak se na balkoně vybavují a kolem nich mraky kouře. Vzteky jsem zalezla a nezmohla se ani na pozdrav. To byl jenom začátek…

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (33): Sen o krásném bydlení se brzy rozplynul. Soused nám dělá ze života peklo, vadí mu úplně všechno a děsí děti

Mám právo dýchat čerství vzduch

Druhý den u snídaně mě opět praštil do nosu cigaretový kouř. „Dobrý den. Ještě se neznáme,“ zavolala jsem na balkoně a snažila se o přátelský tón. „Můžete, prosím, kouřit dál od mého okna? Ten kouř mi leze do bytu jsem nekuřačka.“

„To je náš balkon, můžeme si tady dělat, co chceme,“ odvětil starší z nich s úsměvem. „Ano, máte právo kouřit, ale i já mám právo dýchat doma čistý vzduch,“ odpověděla a jsem třískla balkonovým oknem.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (49): Každé ráno jsem poslouchala divné zvuky od souseda. Za jeho hlasitými skřeky bylo ale něco jiného, než jsem si myslela

Ta ignorace mě čím dál víc deptala

Další dny jsem se snažila jejich hulení ignorovat, ale s každou další cigaretou to bylo těžší. Jejich balkon byl tak blízko a ta ignorace mě čím dál víc deptala. “To fakt nemáte kousek slušného vychování?” vyběhla jsem další den .

Jen se mi vysmáli a hulili si vesele dál. V absolutním zoufalství se mi v hlavě zrodil plán. “Já jim dám cigaretky,” usmála jsem se škodolibě.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (55): Nová sousedka mi vykuřovala a tlachala na balkoně. Vymyslela jsem, jak se jí pomstím

Napustila jsem kýbl vody až po okraj

Další den bylo venku dusno. Přišla jsem z práce a udělala průvan celým bytem. A bylo to tady zas. Ten příšerný smrad, který se vkrádal do mého voňavého domova. „A dost!“ vykřikla jsem. Napustila jsem kýbl vody až po okraj a vyrazila na balkon. Srdce mi bušilo na poplach.

„A to by stačilo,“ zavolala jsem směrem k jejich balkonu a vychrstla vodu z kýble. Sice půlka skončila po barákem, ale i tak byli ti dva mokří. Očekávala jsem nějakou reakci, ale jen vykulili oči.

Další den jsem sousedy na balkoně neviděla. „Že by koupel zabrala?” smála jsem se v duchu. Zabrala. Kouřením přestalo a nakonec se z nás stali přátelé. Historce s kýblem vody se dneska společně smějeme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (44): Psychicky nemocná sousedka na mě neustále volá policii. Začínám se bát i o svou rodinu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.