Sociální sítě jsou nedílnou součástí životů milionů lidí po celém světě. Podlehla jim nejen střední generace, ale především ti nejmladší. Mnozí v nich vidí prostředek seberealizace, jiní možnost, jak komunikovat s okolím. Kamarádka Denisy Monika ovšem profil na síti pojala jako způsob, jak měnit i to, co nelze…
Profily na sítích má dnes kde kdo. Já sama vlastním dva a pravidelně na ně přispívám. Pokaždé ale jen tím, co je více méně pravdivé. Vylepšit nějaký ten snímek ve filtru si samozřejmě dovolím, ovšem vyloženou fikci nesdílím. Mohla bych totiž dopadnout jako Monika, která si skrze profily předělala nejen vizáž, ale i vlastní život.
Její profil vypadal dokonale
Již třetím rokem chodím na uměleckou střední školu a vždy jsem měla za to, že už mě nemůže nic překvapit. Jenže může. Do třeťáku k nám měla po prázdninách nastoupit jistá „propadnutá“ slečna z o rok vyššího ročníku. Takže všechny hned po ohlášení třídním zajímalo, kdo to bude. Jmenovala se Monika a každý si ji vyhledal na sítích. Bylo to snadné, protože nevšední příjmení vše značně ulehčilo. Jenže pak nám spadly brady…
Podle snímků šlo o vyšší atraktivní brunetku s obličejem modelky, která tráví čas tu u moře, tu na lyžích. Šaty si pořizuje jen z butiků vyhlášených módních ulic a vůbec je celá „dokonalá“. „Hmmm, to je divné. Absolutně si ji nevybavuji,“ Kroutila jsem hlavou nad mobilem, když bylo ke konci druháku jasné, kdo k nám „propadne“. „Třeba fakt hodně chyběla, proto prolítla,“ dedukovala moje spolusedící v lavici Irena. Myšlenka sice smysl dávala, ale pořád mi cosi nesedělo. Takovou „modelku“ bych si přece z chodeb dávno pamatovala…
Realita nás šokovala
Čas ubíhal, přišly letní prázdniny, během nichž jsem ze třídy nebyla patrně jediná, kdo se na Moničin profil čas od času se zájmem mrknul. Podle počtu sledujících to sice nevypadalo, že by se sítěmi živila, ale luxus, jaký si dopřávala, hovořil o něčem dočista jiném. „Kdo ví…“ kroutila jsem nad záhadou hlavou. Rozuzlení přišlo později.
Hned v září jsme byli všichni zvědaví. Jenže nastal malý šok. Brunetka sice přišla, ale o dost ošklivější než ta na snímcích. Postavu měla průměrnou, šaty nic extra, dokonce ani nehty neměla udělané. „Tak asi odděluje civilní zjev od sítí,“ komentovala situaci Irena. Hned, jak to šlo, jsme se s novou spolužačkou seznámily, a Monika nám mezi tím napovídala různé věci s vysvětlením, že luxusní vizáž má skutečně jen na profil, avšak v civilu si potrpí na pohodlí. Zatímco Irena vysvětlení spolkla, mně stále něco nehrálo. Ale budiž. Skutečně, sledovat její sítě a současně realitu, byly dva rozdílné světy.
Pořád existuje dost lidí, kteří jí to baští
Podle profilů kupříkladu tvrdila, že bydlí v luxusním domě v centru města a onu adresu dokonce před námi hlásila i na oko ve škole do výkazu. Jenže! „Luxusní lež“ omylem vyprchala v okamžiku, kdy ji třídní s nesedící informací po týdnu zpětně konfrontoval, naneštěstí veřejně. Trapas. Nakonec se ukázalo, že nejen že bydlí na dost chudém okraji města a všechny ty módní kousky, které obléká, si nikdy nekupovala, nýbrž v buticích pouze zkoušela, ale že i ony dovolené byly jen zdařilými kousky z Photoshopu či „vypůjčených“ cizích obrázků. Přesto vyvolat iluzi dokonalosti jí šlo perfektně.
Přesvědčit reálné okolí nicméně už tak snadné nebylo. Když pak už nevěděla, kudy kam, všichni jsme jí domlouvali. Monika si ale stejně říci nedala. Sítě jsou zkrátka její svět a pořád ještě existuje dost lidí, kteří jí to tam baští. Mít prostor, kde mohu mít, co v reálu nelze, je sice hezké, ale ani tak by se fikce nikdy neměla přehánět.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.