Děsivá historie zavinovaček: Miminka v nich byla uvázaná bez vhodného přebalování až 9 měsíců

Dětská lékařka Monika Dzialowska ale upozorňuje na řadu vedlejších účinků pevných zavinovaček, jako jsou infekce horních cest dýchacích a problémy s přisátím k prsu. A děti žijící v 19. století by si k tomu mohly přidat ještě jedno slovo – mučení.

Mohlo by Vás zajímat:

Porody za socialismu: V Polsku je halil dým z cigaret a neúcta k nastávajícím maminkám

Co je swaddling: Historie 

Současný swaddling, tedy zavinování, má pramálo společného s tím, co se dělo v minulosti. Historické zavinovačky byly proužky látky široké několik centimetrů, které se těsně omotaly okolo dítěte. Matky své potomky obalily natolik silně, že jim to znemožňovalo jakýkoli pohyb.

Každá končetina byla obalena zvlášť, nejdříve ruce a nohy, pak břicho a hrudník. Nakonec se vše obalilo ještě jednou, z čehož vznikl jakýsi kokon. Takto svázané dítě nemělo možnost k jakémukoli pohybu a připomínalo mumii. Tehdy se věřilo, že se tím batole "ztuhne" a předejde se tak deformacím poddajné páteře a končetin. Záměr to byl bohulibý, praxe byla ale zcela jiná.

Mohlo by Vás zajímat:

Porody ve starověkém Římě: Muži umírali ve válce, ženy při plození dětí, říká historička

Zavinovačka z pohledu lékaře

K ničemu takovému nemuselo dojít, jen kdyby rodiče poslouchali lékaře. Již ve druhém století našeho letopočtu řecký lékař Soranos vysvětloval, jak správně zavinout dítě. Dbát se mělo především na materiál – nejlépe z měkké bavlny. Naopak nevhodný byl len, který po propocení ztvrdl a stal se těsným. Jenomže v praxi byla bavlna příliš drahá, obyčejní lidé tak raději volili levnější variantu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dítě v kleci: Bizarní způsob, jak dopřát potomstvu čerstvý vzduch

Zavinovačky v minulosti děti mučily

Ve skutečnosti se tak měkké dětské tělo balilo do tvrdého lnu, který se zařezával do kůže a způsoboval jak opruzeniny, tak i rány. Zejména kolem intimních partií. Materiál pokrývající nohy a stehna navíc ztěžoval odstraňování exkrementů. Dítě bylo tak doslova i týdny obaleno ve výkalech. Přebalit dítě v zavinovačce dalo hodně práce, nikdo se tak do toho nehrnul.

Na následnou vyrážku neexistovala žádná mast. Když začalo dítě hlasitě naříkat, obalili ho ještě pevněji. Francouzský lékař, žijící na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, Jean-Emmanuel Gilibert popisoval, jak to vypadalo, když dorazil k nějaké matce, která nemohla své dítě utišit. Jakmile ho osvobodil ze "lněného vězení", všiml si, že má celé tělo pokryté ošklivými boláky. Když se jich jen lehce dotkl, začalo batole křičet bolestí.

Mohlo by Vás zajímat:

16 let od kuřimské kauzy: Bratři Ondřej a Jakub museli dny trávit v klecích pro psy a pojídáním vlastního masa

Tragické následky zavinovaček

Zbytečně silné omotání do látek nezpůsobovalo jen vyrážku a rány, ale také dislokaci kloubů. Dětem se také špatně dýchalo, kvůli stlačeným plícím a rovněž trpěly špatným zažíváním. Tlak na žaludek vyvolával zvracení. A nesmíme zapomenout na psychiku. Dle psychoanalytika Erika Eriksona z těchto dětí vyrostli učenliví, submisivní dospělí, kteří byli zvyklí být drženi v řadě.

Třeba jako v Rusku. Tam dítě zavinovali na devět měsíců. Těsně a až ke krku, že vypadalo jako špalek dřeva. Prý tak bylo chráněno před sebou samým. Matkám se rovněž nedoporučovaly přehnané citové projevy, aby se pak dítě nestalo obětí "divokých emocí". Zde byla, jak vidno, indoktrinace již od narození.

Navzdory všem negativním účinkům se této metodě holdovalo až do konce devatenáctého století. Nejlépe to pak vystihl americký badatel Lloyd deMause, který řekl, že dětství je jedna velká noční můra.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný příběh Georgie Tann: Únosy a prodejem dětí si vydělala miliony