Děsivé svědectví v dopise z Osvětimi: Po kremaci zbylo z každého vězně jen 640 gramů popela

Řeč je o dopise, jehož autorem byl řecký Žid Marcel Nadjari, jenž v něm popsal své působení v sonderkommandu, které, mimo jiné, komentoval slovy: „Pokud si přečtete o věcech, které jsme udělali, řeknete si, jak jsme to mohli svým spoluobčanům udělat.“

Mohlo by Vás zajímat:

Dvojčata z Osvětimi: Jiří a Josef Fischerovi přežili pokusy Mengeleho, trauma je pronásledovalo až do smrti

Práce v sonderkommandu nebyla dobrovolná

Sonderkommando bylo určeno pro vybrané židovské vězně, kteří byli relativně zdraví a v mladém věku. Jejich úkolem bylo likvidovat mrtvoly z plynových komor. Kromě toho měli nové příchozí pozdravit, aby je „uklidnili“, a nasměrovat je do sprch. Po zplynováni sebrali z jejich oblečení všechny cennosti a vytrhali jim zlaté zuby.

Každý v komandu pracoval z vlastních pohnutek. Jedni, aby oddálili vlastní smrt a přišli si na lepší jídlo. Druzí si mysleli, že budou moci zachránit své blízké. Ať už byly jejich pohnutky jakékoli, odmítnutí nástupu či nesplnění rozkazu se rovnalo okamžité popravě.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný příběh Zofie Sterner: Několikrát unikla jisté smrti, z transportu do Osvětimi ji zachránil statečný železničář

640 gramů popela

Osoby, kterým byla vyměřena smrt v plynové komoře, naháněli nacisté dovnitř pomocí bičů. Snažili se jich tam vtlačit, co nejvíce to šlo. Po půlhodině přišlo na řadu sonderkommando. Mrtvoly lidí, kteří se „provinili“ jen svým původem, byly vyneseny do výtahu, který je vyvezl do místnosti s kremačními pecemi. Nepoužívalo se žádné palivo, těla hořela jen z tukových zásob.

Každý pak skončil jako „640 gramů popela“. Nadjari tam denně zažíval věci, které by ho nenapadly ani v té nejhorší noční můře. Častokrát tak zvažoval, že dobrovolně vejde s ostatními do komory.

Mohlo by Vás zajímat:

Syrová zpověď Heinze Adolfa Ostera: V Osvětimi upoutal jeho pozornost obrovský komín a nasládlá vůně tuku

Svědectví pro budoucí generace místo pomsty

Nadjari se rozhodl zůstat naživu kvůli tomu, že ho poháněla naděje na budoucí pomstu. Přišel o rodiče i sestru. To se mu nakonec nesplnilo. Po osvobození emigroval v roce 1951 do Ameriky, kde až do své smrti pracoval jako krejčí. Tím, že svůj dopis uschoval, zanechal svědectví pro budoucí generace, které by mělo sloužit také jako varování. Nic podobného by se nemělo už nikdy opakovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážný Witold Pilecki: Do Osvětimi se nechal zavřít dobrovolně, po útěku nikdo nevěřil jeho hrůzným hlášením