Dvojčata z Osvětimi: Jiří a Josef Fischerovi přežili pokusy Mengeleho, trauma je pronásledovalo až do smrti

Jiřího Fischera si i s jeho bratrem Josefem v Osvětimi vybral táborový lékař Josef Mengele, jemuž se příznačně přezdívalo Anděl smrti. Liboval si v sadistických a morbidních experimentech. On sám poslal do plynových komor až čtyři sta tisíc lidí. Jiřího a jeho bratra Josefa tohoto osudu ale Mengele ušetřil, byli totiž jednovaječná dvojčata.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný příběh Zofie Sterner: Několikrát unikla jisté smrti, z transportu do Osvětimi ji zachránil statečný železničář

V Terezíně Fischerovi bydleli v domově pro chlapce

Pan Jiří se se svým bratrem Josefem dostal do Terezína v dubnu roku 1942. Bylo jim tehdy šest a na svět se dívali jinou optikou než dospělí. Spolu s nimi nastoupili do vlaku, který směřoval do ghetta, strýcové Emil, Bedřich a Richard, teta Dolfa a tříletý bratranec Josef. Maminka a sestra Věra přijely o dva měsíce později.

Jiří s bratrem byli umístěn do domova pro chlapce. Stýskalo se jim, protože se se svou matkou nemohli vidět, útěchou jim bylo jen to, že je nerozdělili. Dny trávili ve škole, různými hrami a divadlem. Na rozdíl od stovky dalších vězňů se jim pobyt v Terezíně pojil spíše s pozitivními zážitky. Navíc nikdy netrpěli hladem. Teta Dolfa pracovala v kuchyni a měla určité kontakty. Ale ani ona neměla tolik známostí, aby je uchránila před transportem do „pekla“.

Mohlo by Vás zajímat:

Život Mengeleho před Osvětimí: O osudu lidí rozhodoval od stolu, o práci v koncentračním táboře si zažádal sám

Osudný přesun do Osvětimi

Do osvětimského transportu se, kromě Jiřího a Josefa, dostala také sestra Věra a maminka Emilie. Třídenní cestu někteří nepřežili. Lidé byli ve vagónech namačkáni jako sardinky. Nebyla k dispozici voda ani žádné jídlo. Dvojčata měla štěstí, že se dostala k okýnkům. Vyšplhali po odložených zavazadlech. Cestou pak vyhazovali skrz malé otvory dopisy, v nichž vězni psali, že odjíždějí z Terezína. Některé z nich se ke svým adresátům skutečně dostaly.

Ihned po příjezdu do Osvětimi-Březinky začalo cestujícím docházet, že je nečeká nic dobrého. Stačilo se podívat na vojáky s umrlčí lebkou, kteří prováděli selekci. Na takzvané rampě nechyběl ani Mengele, Jiří a Josef se proto tehdy „díky němu“ plynové komoře vyhnuli. Jakožto jednovaječná dvojčata byli pro šíleného lékaře velmi zajímaví. Maminka se sestrou Věrou bohužel takové štěstí neměly...

Bratři se ocitli v baráku číslo čtrnáct, kterému se přezdívalo Zoo. Uvnitř to připomínalo ošetřovnu. Děti se mohly umýt a také najíst, Mengele je chtěl mít pro své pokusy v co nejlepší formě. Brzy jim vzájemně měnil krev nebo je očkoval stejnou látkou a čekal, jak budou reagovat. Naštěstí se v jejich případě Mengele nedostal třeba k amputování končetin nebo rovnou k usmrcení. Kdyby byli starší, určitě by chtěl vidět a porovnat jejich vnitřní orgány... zda jsou stejné, nebo rozdílné.

O hromadném vraždění v plynových komorách nevěděli, byli přece jenom v určité izolaci. Když ale někdy vyšli ven, pohledu na mrtvé vězně se většinou nevyhnuli. Pocit ochromujícího strachu se snažili ovládnout jinými myšlenkami, na všeobjímající temnotu nechtěli myslet.

Mohlo by Vás zajímat:

Syrová zpověď Heinze Adolfa Ostera: V Osvětimi upoutal jeho pozornost obrovský komín a nasládlá vůně tuku

Ztráta v rodině byla obrovská

Dvojčata se po osvobození tábora sovětskou armádou dostala do dětského domova v Košicích. Po několika měsících si tam pro ně přišel strýc Emil. Měli štěstí. Ač byl také v transportu, podařilo se mu z vlaku vyskočit. Zbytek války prožil v úkrytu v Polsku. Ten je pak odvezl do Nesovic na statek tety Dolfy, jež také přežila. Na maminku a sestru čekali marně. O jejich osudu se dozvěděli až později, stejně jako o dalších členech širší rodiny (celkově přišli až o šedesát příbuzných).

Jiří nastoupil poté, co si dokončil základní docházku, na Vojenskou školu Jana Žižky v Moravské Třebové a poté na Dělostřelecké učiliště v Hranicích, studium ale kvůli zdraví nedokončil. Přešel tak na Průmyslovou školu v Olomouci a živil se jako zkušební technik. V roce 1956 si změnil německy znějící příjmení Fischer na počeštěné Fišer. O čtyři roky později se oženil. S Josefem měl vždy blízký vztah. Jeho smrt v roce 2011 tak nesl velmi těžce. Celý život se také vyrovnával s prožitým traumatem. Často ho tak trápily noční můry. Zemřel 12. října 2023.

Mohlo by Vás zajímat:

Boxer Harry Haft: Do Osvětimi šel místo svého bratra. Bojoval tam o holý život a pro pobavení dozorců