
Po Varšavském povstání bylo v roce 1944 posláno okolo 150 000 civilistů do tranzitního tábora v Pruszkówu. Do této skupiny patřila i Zofia Sterner, kterou doprovázela její matka, čtyřletá dcerka Basia, sestra Niusia a kamarádka Krystyna. Co všechno na ně čekalo?
Obyvatelé Varšavy, na něž čekal transport, si po příjezdu do cíle velmi rychle uvědomili, že tohle není konečná. Neviděli totiž žádné ubytovny pro vězně. Bylo tedy jasné, že jde o pouhou přestupnou stanici...
Od pracovního tábora Zofii Sterner zachránil lékař
Po úmorně dlouhém čekání dostaly ženy vodu a malou porci tmavého, suchého chleba. Dozvěděly se také, že práceschopní lidé budou posláni do německých pracovních táborů. Osud, který čekal nemocné a nemohoucí, byl však zastřen tajemstvím. Třídění, jak píše ve své knize Jak jsme přelstili a přežili nacisty Roman Dziarski, se účastnili jen polští lékaři. Němci měli strach z toho, že by se mohli nakazit infekčními nemocemi, jako byl tyfus či tuberkulóza.
Pro Zofii to byla výhra. Mezi zdravotníky byl totiž jeden doktor, jenž velmi dobře znal její rodinu. Ihned tak napsal hodnocení, že ona sama není, kvůli malému dítěti, schopná práce. Stejně jako její matka. Ta byla zase moc stará a příliš slabá. A Niusia? U té „objevil“ tuberkulózu, takže ji ihned poslal do táborové nemocnice. A v neposlední řadě pomohl Zofiině kamarádce Krystyně, která při vyšetření fingovala omdlévání. Diagnóza zněla: srdeční onemocnění a neschopnost pracovat.
Děsivé podmínky v Hale I.
Kvůli těmto „diagnózám“ byly Zofia, její matka a Krystyna poslány do Haly I., kde již čekalo několik stovek dalších lidí, především těch starších a žen s malými dětmi. Jelikož nebylo kde přespat, kvůli nedostatku místa museli všichni sedět na špinavé a chladné betonové zemi. Nebyly tam ani sprchy či umyvadla. Na latríny se tvořily tak dlouhé fronty, že si lidé často ulevili tam, kde zrovna stáli. Ve vzduchu se tak mísil pach potu, moči, výkalů a slámy, jež byla rozházená po podlaze.
Přenocovat v takových podmínkách se rovnalo té nejděsivější noční můře. Nepřidalo tomu ani počasí, protože se prudce ochladilo. Ráno dostaly ženy černý chléb a náhražku kávy. To jim muselo vystačit až do večera, kdy se podával krajíc chleba a miska řídké polévky. Zofia a ostatní tomu ale nevěnovaly pozornost. Od zástupkyně polského Červeného kříže se Zofia dozvěděla, že její sestra Niusia bude převezena do nemocnice v Milanówku.
Útěk Zofie Sterner z transportu
Po další noci strávené v tranzitním táboře jim Němci poručili, ať se vydají pochodem k nádraží, kde již čekaly obávané dobytčí vagóny. I tam byli cestující namačkáni jako sardinky. Bylo možné pouze stát. Zofia i s doprovodem měly štěstí. Nastoupily jako poslední, takže se mohly nadýchat čerstvého vzduchu, přicházejícího z úzkého zamřížovaného okénka.
Vlak jel velmi pomalu a často zastavoval. Ze stanic, které míjel, Zofia poznala, že míří na jih, směrem na Krakov. Všichni jsou vyděšení, říkají, že konečná bude zřejmě v Osvětimi, což je právě u Krakova. Na to ale Zofia nehodlala čekat. Na další delší zastávce uprosila dozorce, aby je nechal vyklouznout ven. Vzala Basiu do náruče a spolu s dalšími běžela přes koleje pryč od dobytčáku. Toho si všiml jiný strážný, který po nich začal ihned střílet. Jiný projíždějící vlak ale blokoval jeho kulky.
Po chvilce ženy doběhly k malé budce, kde seděl železničář, zřejmě signalista. Pustil je dovnitř, takže se mohly schovat na podlaze. Štěstí opět stálo na její straně. Stanice, kde vystoupila, se jmenovala Skarzysko Kamienna, což byl domov její další kamarádky, jež poskytla bezpečné útočiště všem čtyřem. Po dvou týdnech dorazila i Niusia. Příběh těchto žen je jedním z mála příběhů se šťastným koncem, které se během druhé světové války odehrály.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Pruszków
Wielkahistoria.pl: Z małą córeczką trafiła do obozu przejściowego w Pruszkowie. Taki los czekał na cywilów wypędzonych z Warszawy