Neuvěřitelný příběh Zofie Sterner: Několikrát unikla jisté smrti, z transportu do Osvětimi ji zachránil statečný železničář

Obyvatelé Varšavy, na něž čekal transport, si po příjezdu do cíle velmi rychle uvědomili, že tohle není konečná. Neviděli totiž žádné ubytovny pro vězně. Bylo tedy jasné, že jde o pouhou přestupnou stanici...

Mohlo by Vás zajímat:

Syrová zpověď Heinze Adolfa Ostera: V Osvětimi upoutal jeho pozornost obrovský komín a nasládlá vůně tuku

Od pracovního tábora Zofii Sterner zachránil lékař

Po úmorně dlouhém čekání dostaly ženy vodu a malou porci tmavého, suchého chleba. Dozvěděly se také, že práceschopní lidé budou posláni do německých pracovních táborů. Osud, který čekal nemocné a nemohoucí, byl však zastřen tajemstvím. Třídění, jak píše ve své knize Jak jsme přelstili a přežili nacisty Roman Dziarski, se účastnili jen polští lékaři. Němci měli strach z toho, že by se mohli nakazit infekčními nemocemi, jako byl tyfus či tuberkulóza.

Pro Zofii to byla výhra. Mezi zdravotníky byl totiž jeden doktor, jenž velmi dobře znal její rodinu. Ihned tak napsal hodnocení, že ona sama není, kvůli malému dítěti, schopná práce. Stejně jako její matka. Ta byla zase moc stará a příliš slabá. A Niusia? U té „objevil“ tuberkulózu, takže ji ihned poslal do táborové nemocnice. A v neposlední řadě pomohl Zofiině kamarádce Krystyně, která při vyšetření fingovala omdlévání. Diagnóza zněla: srdeční onemocnění a neschopnost pracovat.

Mohlo by Vás zajímat:

První oficiální transport do Osvětimi: Byly v něm mladé ženy ze Slovenska. Domů se nevrátila ani jedna

Děsivé podmínky v Hale I.

Kvůli těmto „diagnózám“ byly Zofia, její matka a Krystyna poslány do Haly I., kde již čekalo několik stovek dalších lidí, především těch starších a žen s malými dětmi. Jelikož nebylo kde přespat, kvůli nedostatku místa museli všichni sedět na špinavé a chladné betonové zemi. Nebyly tam ani sprchy či umyvadla. Na latríny se tvořily tak dlouhé fronty, že si lidé často ulevili tam, kde zrovna stáli. Ve vzduchu se tak mísil pach potu, moči, výkalů a slámy, jež byla rozházená po podlaze.

Přenocovat v takových podmínkách se rovnalo té nejděsivější noční můře. Nepřidalo tomu ani počasí, protože se prudce ochladilo. Ráno dostaly ženy černý chléb a náhražku kávy. To jim muselo vystačit až do večera, kdy se podával krajíc chleba a miska řídké polévky. Zofia a ostatní tomu ale nevěnovaly pozornost. Od zástupkyně polského Červeného kříže se Zofia dozvěděla, že její sestra Niusia bude převezena do nemocnice v Milanówku.

Mohlo by Vás zajímat:

Odvážný Witold Pilecki: Do Osvětimi se nechal zavřít dobrovolně, po útěku nikdo nevěřil jeho hrůzným hlášením

Útěk Zofie Sterner z transportu

Po další noci strávené v tranzitním táboře jim Němci poručili, ať se vydají pochodem k nádraží, kde již čekaly obávané dobytčí vagóny. I tam byli cestující namačkáni jako sardinky. Bylo možné pouze stát. Zofia i s doprovodem měly štěstí. Nastoupily jako poslední, takže se mohly nadýchat čerstvého vzduchu, přicházejícího z úzkého zamřížovaného okénka.

Vlak jel velmi pomalu a často zastavoval. Ze stanic, které míjel, Zofia poznala, že míří na jih, směrem na Krakov. Všichni jsou vyděšení, říkají, že konečná bude zřejmě v Osvětimi, což je právě u Krakova. Na to ale Zofia nehodlala čekat. Na další delší zastávce uprosila dozorce, aby je nechal vyklouznout ven. Vzala Basiu do náruče a spolu s dalšími běžela přes koleje pryč od dobytčáku. Toho si všiml jiný strážný, který po nich začal ihned střílet. Jiný projíždějící vlak ale blokoval jeho kulky.

Po chvilce ženy doběhly k malé budce, kde seděl železničář, zřejmě signalista. Pustil je dovnitř, takže se mohly schovat na podlaze. Štěstí opět stálo na její straně. Stanice, kde vystoupila, se jmenovala Skarzysko Kamienna, což byl domov její další kamarádky, jež poskytla bezpečné útočiště všem čtyřem. Po dvou týdnech dorazila i Niusia. Příběh těchto žen je jedním z mála příběhů se šťastným koncem, které se během druhé světové války odehrály.

Mohlo by Vás zajímat:

Hrůzné svědectví z Osvětimi: Mengeleho pokusy na ročních dvojčatech skončily smrtí