PORADNA: Dceři se udělalo ve školce špatně, teď se tam bojí. Pátrejte po skutečné příčině, nevolnost to nebude, tuší koučka

Tento problém nyní řeší i Helena. Její pětileté dceři Adélce, která do školky chodila bez problémů a ráda, se před měsícem udělalo ve třídě špatně a učitelky zavolaly maminku, aby si ji vyzvedla. Nikdo v tu chvíli netušil, co bude další dny následovat.

"Od té doby se Adélka do školky bojí. Má obavu, že jí tam zase bude špatně. Snažím se jí logicky vysvětlit, že se nemá čeho bát, že se to stalo jen jednou a není moc pravděpodobné, že by se to opakovalo. A že paní učitelky když tak zavolají a hned si pro ni přijdu. Jenže to moc nepomáhá. Dcera má každé ráno strach a pláče. Co s tím?" ptá se mladá maminka.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Syn si odmítá dělat domácí úkoly a učit se na testy. Přestaňte ho nutit, je to jeho problém, radí koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Hezký den, z čeho se dceři udělalo špatně? Tohle je psychické... Má to nějaký důvod, proč do školky nechce. Pokud vám to popisuje takto, tak se domnívám, že jde o zástupný důvod pro ten reálný. Něco se tam děje, co dceru trápí, s čím si neví rady, co je mimo její kontrolu. Může to být něco nového, co dosud nezažila. Nemusí to nutně být něco „špatného“. Všechny z nás, a ženy zejména, i když jsou to „malé“ ženy, dokáže z rovnováhy vyvést i něco hezkého… Jen proto, že jsme to dosud nezažily, dosud s tím nemáme zkušenost. V tu chvíli nevíme, jak reagovat.

Za sebe doporučuji zeptat se paní učitelek, zda je napadá, co by to mohlo být. Jestli si vzpomenou, kdy se vaše dcera cítila „nesvá“. A poprosit je, zda by mohly to, co je napadne, vám říci. Jasně, že to nemusí být nutně ono, ale ony jsou ty, které tam s dětmi tráví celý den, tedy vidí, a byť je třeba nic nenapadne hned, tak víte, že i ony budou přemýšlet, co by to mohlo být a jak pomoci.

Uvidíte podle reakce učitelek, zda třeba tím „problémem“ nemohou být ony. I to je jedna z možností. V tuto chvíli není možné vyloučit nic. Tohle je jedna část. Ta druhá je dcera. I s ní mluvte, ale zkuste to téma nerozvíjet. Pokud měsíc říká totéž, tak se „točí“ v kruhu. Je tam něco, co neumí pojmenovat. To je v pořádku u dospělých, natož u malých dětí.

S dcerou zkuste mluvit o tom, co zažila ve školce. Co dělali, s kým si hrála a na co. Jak ji ta hra bavila, jak se jí dařila, co ji u toho napadlo. Pro tyto případy pomáhá i přečíst si pohádku, ve které se děje hlavnímu hrdinovi „něco“, a pak se bavit s dcerou o tom, jak to asi dopadne. Co má hlavní hrdina udělat, na co dát pozor, čeho si všímat, s kým se poradit… Ale toto je krok, který zvolte až poté, kdy budete alespoň tušit, proč dcera do školky nechce. Držím vám pěsti.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dcera o mě jeví zájem, jen když něco potřebuje. Postavte se jí, aby se naučila vás respektovat, radí koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.