PORADNA: Jaké filmy nejsou vhodné pro děti do 10 let? Pozor dejte na Harryho Pottera, Jurský park i Prince Mamánka, varuje koučka

Násilí, mrtvoly, vraždy a jiné hrůzy. To jsou určitě věci, které malým dětem v televizi ukazovat nechceme. Když se proto v takový moment připletou k obrazovce, ženeme je pryč. Jenže uvedené aspekty vykazují i zdánlivě nevinné filmy primárně určené právě našim nejmenším. Které to jsou a čím mohou dětskou psychiku poznamenat? Jak by se měl rodič zachovat, když takový film dítě sleduje? A jak vůbec poznáme "závadný" film?

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Kolik času by měly děti trávit na tabletu? Do 7 let hodinu denně a bez Harryho Pottera, píše koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Při rozhodování o tom, zda je film pro vaše dítě vhodný či nevhodný, bych doporučila selský rozum. Všimli jste si, jak mají děti „šestý smysl“? Najednou mají z něčeho strach, aniž by tušily proč a rozuměly tomu, co se kolem děje? S tím, jak rosteme, se učíme přestávat šestému smyslu naslouchat. Je to dáno mnoha vzorci, které nevědomky přenášíme na svoje děti a bohužel i škola v mnoha případech napomáhá uvést naše šesté smysly do nečinnosti. Rodičům bych tedy doporučila hledat ztracený šestý smysl, který jim nejen v této výchovné otázce napoví.

Ale k tématu. V Harrym Potterovi vystupují například mozkomorové, v Jurském parku zase žerou dinosauři lidi. Opravdu rodiče chtějí, aby se na tohle dívaly jejich dejme tomu sedmileté děti? Opravdu jim chtějí dávat do hlavy mozkomory, aby se jim zdálo, jak jim vysávají myšlenky, létají nad hlavami a sají a sají? A nejenže je oberou o vše hezké, na co si děti vzpomínají, ale jde z nich obrovský strach. Všichni, kterým vysáli myšlenky, jsou buď velmi vyčerpaní, nebo mrtví. Pochybuji, že by nějaký rodič chtěl dávat dětem do hlaviček myšlenku, že když usnou, připluje přes zdi mozkomor a vypije jim myšlenky nebo rovnou život. Nebo že by bylo fajn, aby se jim zdálo, jak jejich rodiče nebo je samé sežere dinosaurus. Žádného takového rodiče neznám.

Dnešní rodiče mají jednu zásadní chybu. Moc se bojí, aby nebyli příliš přísní. Většina dnešních rodičů byla vychována generací, která na nás byla někdy až nezdravě přísná, a to je prostě fakt. Jako děti jsme běžně dostávali pohlavky od rodičů, dalších příbuzných či ve škole. Dá se říci, že se s námi nikdo moc „nemazal“.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Dceru v první třídě šikanují kvůli brýlím. Podnikněte tři kroky, které povedou k nápravě, radí koučka

Každá doba má také svoje a já věřím, že jedním z důvodů, proč je dnešní generace rodičů tak opatrná, je právě to, že jsme jako děti měli velmi přísnou výchovu. Víme, že to nefunguje a víme, že to nebylo dobré. Chceme to udělat jinak a lépe, jenže se dostáváme do druhého extrému. Děti si řeknou, že chtějí, a rodič znejistí a váhá, zda opravdu „musí“ říct ne, nebo by přece jen nešlo dítěti vyhovět. Tím dostávají sebe do nepříjemné situace a děti učí tomu, že budou mít věci „bez práce“ a že je dovoleno „vše“.

Já bych tedy ráda dodala rodičům odvahu. Dnešní rodiče jsou úchvatní, laskaví a chytří. Je skvělé, že neopakují chyby svých rodičů a nejdou cestou až nesmyslně tvrdé výchovy. Ale, milí rodiče, říct NE je správné. Protože NE naše děti posouvá, vyvolává v nich touhu po informacích. Je v pořádku říci NE a nechat dítě prožít vztek a smutek. Ať se vykřičí, popláčou si, zalezou si do pokoje. To vše je v pořádku, i děti mají právo dostat ze sebe vztek. A pokud jim v dětství nedopřejeme prostor, jak se mají na NE naučit reagovat? A my, dospělí, sami nejlépe víme, že NE někdy slyšíme všichni. Neradi, ale je to tak, patří to k životu a my se to musíme naučit akceptovat.

Samozřejmě neznám a nemohu znát všechny filmy. Nicméně například jsem se opravdu lekla toho, co obsahuje pohádka Princ Mamánek. Jsou tam mrtvoly, které vylézají ze skříní. Takže byť pohádka má dobrý podtext, určitě je pochopitelné i sdělení, které nese, a je hezky zpracovaná, tak dětem pod 10 let bych ji nedoporučila.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Kdy a jak začít dětem vysvětlovat intimní život? Někdy jsou zralí už předškoláci, řekněte jim pravdu, nabádá koučka

A nyní se dostávám k druhé části vaší otázky. Ptáte se, jak poznat závadnou pohádku nebo film. U těch, co znáte, si odpovězte na otázku: "Je v tom filmu něco, co by malé dítě nemělo vidět? Jedí tam lidi? Jsou tam chodící mrtvoly?" Prostě něco, co vědomě svým dětem pouštět nechcete? Pokud ano, odložte film na později. Pokud film či pohádku neznáte, tak si najděte čas a koukejte se s dítětem. Koukejte „kriticky“, a jakmile objevíte něco, co vám přijde pro věk vašeho dítěte nepřístojné, tak to prostě vypněte. Hned, v daný moment, svému dítěti vysvětlete, že tam jsou věci, na které má ještě čas. A v tu chvíli to bude to NE, které je pro dobro vašeho dítěte a pro váš klid. Asi nikdo z rodičů nechce u dětí vyvolat pomočování, noční můry, atd. To je opravdu jednodušší říct NE a trvat na něm.

Každé dítě je jiné, některé v 10 letech zvládne v pohodě Harryho Pottera, jiné ještě v tom věku nebude až tak vyspělé, bude hodně hravé, tak mu Harryho Pottera pustíte ve dvanácti. Ono o nic nepřijde. Ten film tu je a nikam mu neuteče.

Na závěr bych ráda podotkla, že někdy od rodičů slyším „my jsme mu to pustili a on nic, jemu to neva“. A já se jich ptám: "Opravdu? Vidíte mu do hlavy a jste si jistí, že to tam žádný zárodek nekalosti v mozku nedělá?" Pokud ano, tak super, gratuluji. Pokud ne, tak zpozorněte. Mysleme na to, že mozek je obrovsky složitá a dosud neprobádaná věc. Stále nevíme nic o cca 70% mozku. Jak opravdu funguje, co se v něm děje. Proč to vypadá, že část je „bez myšlenek“ a je to opravdu tak?

To, že hned nevidíte reakci dítěte, ještě neznamená, že to s ním „nic nedělá“. Zaměřme se tedy spíše na to, co svoje děti učit chceme, co jim chceme pouštět. Jaké vzorce chování a zážitků jim chceme ukázat. Zaměřte se na to, co ANO, nehledejte, co NE. Pamatujte, že kam zaměříte pozornost, to se zobrazuje vám i jim. Tedy ji zaměřte na to, co ANO.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Vadí mi dotěrné otázky příbuzných na svatbu a dítě. Uveďte je do rozpaků, víckrát se ptát nebudou, radí koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.