S tabletem je to stejné jako s ohněm. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. K životu ho nicméně v dnešní době potřebujeme všichni a tato skutečnost se nevyhýbá ani dětem. Modré světlo z tabletu (a také mobilu či počítače) ale může škodit jejich vyvíjejícímu se mozku, proto je nutné čas na něm strávený regulovat. A nejen čas, jak ve své poradně podrobně popisuje zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Nejeden rodič dnes řeší, kolik času by jeho potomci měli strávit s tabletem v ruce. Odpověď na to je přitom podle Sylvie celkem jednoznačná. "Dětem do čtyř let patří telefon, tablet či notebook do ruky maximálně 20 minut denně. Dětem do sedmi let pak doporučuji maximálně hodinu denně a postupně to s věkem navyšovat, ale rozumně," píše ve své poradně.
To ale není zdaleka všechno, na co bychom se měli v souvislosti s užíváním těchto přístrojů soustředit. Daleko horší dopad, než samotný čas strávený u tabletu, má na psychiku obsah, který na něm dítě sleduje. Ten může být podle všeho jednou z příčin prudce vzrůstajícího počtu sebevražd mezi dětmi a mladými lidmi. Kolik času by tedy dítě mělo trávit na tabletu? A jakému obsahu se určitě vyhnout?
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Toto je velmi častý dotaz. Technologie jdou dopředu, stále a nezastavitelně, a držet od nich dítě dál znamená, že z něj uděláme „exota“ a to žádný rodič nechce. Já všem rodičům doporučuji selský rozum, ale pochopitelně mám pro ně i jednu pomůcku.
Dětem do čtyř let patří telefon, tablet či notebook do ruky maximálně 20 minut denně. Modré světlo z těchto přístrojů má negativní vliv na mozek, je opravdu potřeba to hlídat. Dětem do sedmi let doporučuji maximálně hodinu denně a postupně to s věkem navyšovat, ale rozumně.
Nejčastější problém není u malých dětí, tam to rodiče ještě hlídají, největší problémy začínají u dětí kolem 12 let. Ty už bývají samy doma a není výjimkou, že na PC stráví i 8 hodin denně. Když jsou pak třeba nemocné, je to klidně i více.
Avšak ráda bych upozornila, že to není jen o modrém světle, ale také o tom, co si děti pouštějí. Opravdu si nemyslím, že třeba sledování Harryho Pottera či Jurského parku je vhodné pro děti do 7 let. Za sebe bych dokonce řekla, že to jejich psychice výrazně škodí. Přesto se objevují již v mateřských školách děti, které tyto filmy znají. Myslím, že rodiče se snaží hlídat ten „čas“, ale to, co neuhlídají, je obsah. Ono je velký rozdíl, jestli dítě hraje hru, kde staví vesnici, zalévá květiny a sbírá body, oproti střílečce. A ten rozdíl je opravdu zásadní.
Mějme na paměti, že děti jsou jako „houby“. Nasávají vše, co vidí, a ukládají to do svých preceptorů pro vytváření návyků. Opravdu chceme v dětech pěstovat agresi? Nemyslím si, že po tohle někdo z rodičů touží. Stejně tak ani po holčičkách od 11 let výš, které začnou sledovat videa o tom, jak „musí“ být hubené, co nesmí jíst, atd. K čemu to pak vede?
Velmi málo se o tom mluví, ale v ČR vzrostl počet sebevražd u dětí a dospělých do 25 let o 40 % oproti době před 40 nebo 50 lety. To je opravdu alarmující. Co k tomu děti vede? Nepochybně k tomu přispívá právě to, co sledují na sociálních sítích. Ne ten čas, ale obsah.
Milí rodiče, pokud chcete předcházet tomu, aby se vaše dítě v dospívání či dospělosti podřezávalo, trpělo bulimií, bylo agresivní, v depresích, asocializované a možná i jednou sebevrahem, prosím nehlídejte jen čas, ale zejména obsah, na nějž děti koukají na sociálních sítích. Více s nimi mluvte, nechte je nudit.
To je skvělá věc, jak mohou mít prostor pro sebepoznání, pro zkoumání světa - toho opravdového, ne virtuálního. Pošlete je hrát si spolu. To, že vyvedou sem tam nějakou neplechu, je jasné, ale to i my vyváděli a také z nás vyrostli slušní lidé. Je jaro, využijme toho, „tahejme“ děti ven, co to dá, protože jestli má něco prokazatelně pozitivní vliv na naši psychiku, a to nejen tu dětskou, pak je to příroda.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.