Už vám dítě někdy řeklo „jsem na světě zbytečný“? I tak totiž může vypadat jeho volání o pomoc

Jako každý rodič si ani já neumím představit tíživější větu, kterou může dítě vyřknout. Děti během života procházejí různými stádii vývoje, během kterého v nich proudí spousta hormonálních bouří, jež výrazně ovlivňují jejich „náladu“. Proto se nám děti někdy zdají zcela v  pohodě a za měsíc o ně máme starost.

Mohlo by Vás zajímat:

Odkládáte děti k počítači nebo mobilu? Psychoterapeutka popisuje rizika

Nebuďte lhostejní

Cílem tohoto článku není vás děsit, ale pobídnout k tomu, ať k těmto projevům nejste lhostejní. Mnohdy se děti dostanou k takovým slovům tak nějak „demonstrativně“ a dobrá zpráva je, že většinou se jedná pouze o jakési demonstrativním volání o pomoc, dítěti se v dané chvíli něco nedaří tak, jak si plánovalo, jak se snažilo a jak chtělo. Zřejmě se dostalo do bodu, kdy neví jak dál, jak danou situaci vyřešit.

Memento smutného příběhu

Než vás vyzvu, milí rodiče, k tomu, co je třeba dělat v takové situaci, tak si dovolím sdílet jeden příběh z naší poradny, který nemá dobrý konec, ale ne vše v životě končí tak, jak bychom si přáli. Moničini rodiče se rozvedli, když byla Monika malá holčička, která sedávala u okna a vždy nadšeně vyhlížela tatínka, až půjde z práce.

Mohlo by Vás zajímat:

Chcete šťastné děti? Stačí jednoduchý trik, říká psychoterapeutka Samsonová

Po rozvodu se otec Moniky odstěhoval 300 km daleko, Moničku ani její mladší sestru si moc často nebrával, někdy to „nestihl“ ani jednou v roce. Ani na Vánoce či narozeniny si nějak nevzpomněl. Monika byla vždy velmi snaživé a chytré děvče, ze školy nosila samé jedničky, ve sportu vyhrávala různé soutěže, vždy se snažila na sebe upozornit v tom nejlepším světle – nikomu tehdy nedocházelo, že to vše je vlastně proto, že se snaží na sebe upoutat pozornost svého táty, aby byl rád, že ji má a aby jí věnoval svůj čas.

Roky šly a Monika vyrostla v dospělou ženu, studovala vysokou školu a u toho si našla svoji první práci, prvního kluka, se kterým začala bydlet, pak se rozešli a ona byla úspěšná a samostatná, tak začala sama bydlet v bytě a koupila si motorku a auto a jezdila po výletech, většinou se usmívala a zářila, jen sem tam začala mít takové řeči, že možná ani neví, proč na tom světě je, k čemu vlastně… V jedno období se tyto řeči začaly stupňovat a ač se je její máma snažila řešit, už ji nestihla včas odvézt k doktorovi, protože si Monika vzala život. A bylo jí pouhých 23 let.

Mohlo by Vás zajímat:

Zakázaná témata pro děti: Jak s nimi mluvit o smrti, strachu či zdravotním postižení, radí psychoterapeutka

Buďte s nimi

Jak jsem psala výše, nechci vás děsit, ale chci, abyste nikdy nebyli lhostejní k tomu, co vaše dítě říká, abyste odložili práci, koníčky, a našli si čas na to nejcennější, co máte, na svoje děti. Mluvte s nimi, zavčas a do hloubky, objímejte je co nejvíce můžete, buďte s nimi, povzbuďte je, aby se vám svěřily se svými potížemi, s tím, co je trápí. Až to udělají, tak nebagatelizujte.

To, co může nám přijít „v pohodě“, děti někdy vnímají jako zásadní problém, proto i tak na něj nahlížejte. Děti podpořte děti v hledání cesty, jak z toho ven, nabídněte řešení, možnosti. Hlavně buďte s nimi co nejvíce, napojte se na ně stejně, jako když byly malé. Sdílejte s nimi vše, co zrovna prožívají.

A když si nebudete jistí, tak se ozvěte mně do redakce, či někomu fundovanému z vašeho okolí, v koho máte důvěru.

Mohlo by Vás zajímat:

Co dělat, když na sebe žárlí nevlastní sourozenci? Mluvte se všemi, říká psychoterapeutka a nabízí jednoduchý trik

Sylvie Samsonová se dvanáct let specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.

Se Sylvií připravujeme poradnu o tom, co vás trápí. Veškeré dotazy i starosti pište na redakce@lifee.cz