Dita s manželem koupili své dvanáctileté dceři k Vánocům nový počítač. Chtěli jí tím udělat radost, což se jim také povedlo. Jenže dcera teď tráví u monitoru veškerý volný čas a měnit se začíná i její doposud spořádané chování.
Moje dcera Alena (12) začala před několika lety hrát s manželem počítačové hry. Bylo jí osm, trávily jsme nekonečné dny během pandemie covidu doma a museli se nějak zabavit. Od počátku se mi to moc nelíbilo, ale ani já už nevěděla, jak jinak rodinu zaměstnat.
Pořídili jsme dceři k Vánocům počítač
Aspoň jsme se snažila, aby dcera na počítači hrála i naučné hry, aby se tím aspoň trochu kompenzovala nedostatečná kvalita on-line výuky. Trávila na počítači hodně času, snažila jsem se to regulovat, ale manžel nad tím vždy mávnul rukou: „Ale prosím tě, vždyť o nic nejde. Tak si trochu odpočine od reálného světa v tom virtuálním.“ Nechala jsem to tak a doufala, že naše rozhodnutí, nebo spíš manželovo, nezanechá na Aleně nějaké následky.
K minulým Vánocům si dcera přála vlastní počítač, aby nemusela pořád chodit k tátovi do pracovny a otravovat ho. Je to jinak moc hodná holka, tak jsme se rozhodli jí pořídit pořádný hráčský počítač, ale obávám se, že tím se nám to vymknulo kontrole.
Dcera hraje počítačové hry hluboko do noci
Den po Vánocích si s Alenou manžel sedl, všechno zapojili a ona začala hrát. Měli jsme ten den volno, tak jsme ji nechali, ať si užije dárku, ale i v deset večer jsem měla problém jí dostat do postele, aby druhý den včas vstala na návštěvu k prarodičům.
Celý následující den byla nepříjemná a úplně mimo. Neustále se nás vyptávala, kdy už pojedeme a mluvila jen o tom, jak včera večer začala nějaký zápas, který musí dneska dokončit, a že když tam nebude, všechno se zhroutí. Moji rodiče se na mě dívali jako na špatnou matku, ale já si říkala, že je Alenka určitě jen nadšená a všechno bude v pořádku.
Když jsme přijeli domů, zavřela se do pokoje a hrála. Šla jsem si lehnout, manžel řekl, že se postará, aby to včas vypnula. Vzbudila jsem se v noci, manžel ležel na gauči u puštěné televize a Alena stále seděla u počítače. Byly tři hodiny ráno. Zahnala jsem ji spát, ale ten její naštvaný pohled asi nikdy nezapomenu.
Nejraději bych jí počítač zakázala úplně
Od té doby se doma jen hádáme o pravidlech na počítač. Dcera je neustále porušuje, bouchá dveřmi, mlátí i do stolu, když se jí něco nedaří, a nadává, jak já bych nedokázala ani ve svých letech.
Nedávno jsem k ní přišla a řekla jí, že musí pít a jíst, když tedy hodlá trávit dny u počítače, ale odsekla mi, ať vypadnu z jejího pokoje. Chtěla jsem jí počítač zakázat, ale pro ni to stejně nic neznamená, k počítači se nějak dostane, ať chci, nebo ne. Už nevím, co si s ní mám počít.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.