Jindra (39): Darování krve mi zachránilo život. Kdybych tenkrát nešel, dnes bych tu nebyl

Můj příběh asi není neobyčejný. Nakonec spousta lidí si projde rakovinou nebo mají někoho v rodině, kdo si podobnou diagnózu vyslechl. Můj příběh se ale liší tím, že to zatím vypadá, že jsem se s rakovinou úspěšně popral, a také tím, jak jsem na svou diagnózu přišel. Dneska vím, že jsem měl víc štěstí než rozumu.

Mohlo by Vás zajímat:

Mojmír (54): Po rozchodu mi manželka řekla, že má rakovinu. Celá rodina si myslí, že jsem ji opustil kvůli nemoci

Našel jsem si bulku ve stehnu, ale nepřikládal jí význam

Dneska to budou dva roky, co jsem si nahmatal podivnou bulku v levém stehnu. Předešlý víkend jsem byl s rodinou na horách a přešli jsme půlku Beskyd, tak jsem se ani nedivil, když jsem tam tu zatvrdlinu našel. Do dalšího sportovního víkendu s kamarády jsem na ni zapomněl a život běžel dál.

Během toho víkendu se jeden z mých kamarádů rozpovídal o tom, jak nedávno začal chodit darovat krev a jak z toho má dobrý pocit, plus řadu benefitů, jako den volna a pár pěkných tisíc na daních. “Nejlepší věc, kterou jsem kdy začal dělat, kamarádi. Měli byste do toho jít taky,” lebedil si. Tak moc o tom celý víkend básnil, až jsem se rozhodl, že se v týdnu přihlásím jako dobrovolný dárce krve.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): Kvůli synově diagnóze se nám rozpadá rodina. Přitom by se to dalo zvládnout

Vyslechl jsem si šokující zprávu

Jak jsem vešel na oddělení, byla jasné, že se nacházím v jiném světě. Znáte to, když jdete k doktorovi a všichni se na vás dívají, jako byste plýtvali jejich drahocenným časem? Tak tady ne, tady se na mě usmívali. Připadal jsem si jako král. Aspoň do chvíle, než mi vzali testovací krev a nezavolala si mě doktorka do ordinace.

“Pane Pokorný, nelíbí se mi váš krevní obraz. Máte nebezpečně zvýšené leukocyty. Dneska darovat nebudete a radila bych vám se objednat k obvodnímu lékaři a zjistit, co se ve vašem těle děje,” řekla mi. K lékaři jsem šel, ale ani mi to nemusel říkat. Bylo mi hned jasné, že ten můj několik měsíců ztuhlý sval není sval, ale nějaké nežádoucí bujení. A měl jsem pravdu.

Obvoďák mě hned poslal na onkologii, kde mi odebrali vzorky. Po dvou nekonečných dnech mi zavolali, že je to zhoubný nádor, ale v počínajícím stádiu a že chemoterapie a pár kol ozařování by mělo pomoct a měl bych být zdráv.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (38): Máma odmítá léčbu rakoviny. Prý stačí, když se bude mít víc ráda

Jsem rád, že jsem se tenkrát rozhodl darovat krev

Chemoterapie byla zlo. Vypadaly mi vlasy, zhubl jsem tak, že jsem opravdu začal vypadat jako pacient s rakovinou a začal jsem věřit tomu, že to nepřežiju. Pomalu jsem se loučil se životem a rodinou, ale po ukončení léčby se mi začalo dělat lépe a vracel jsem se ke svému původnímu životu.

Před půl rokem v létě jsem dokonce odjel i s klukama do hor. Sice jsem jim nestačil jako dřív, ale byli shovívaví, čekali na mě a zdálo se, že jsou opravdu rádi, že se jim jejich starý parťák vrátil. A samozřejmě jsem nezapomněl poděkovat kamarádovi, který mě přesvědčil, abych šel darovat krev, protože bez toho bych na rakovinu přišel až za několik dalších měsíců, a to už by mohlo být pozdě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (63): Třicet let jsem si odpírala věc, kterou jsem tolik milovala. Až po šedesátce konečně žiju svůj sen