Kdo s čím zachází, tím také schází, praví přísloví. A to platí zejména pro politiky, kteří chtějí změnit svět k obrazu svému. Na konci srpna roku 1918 se pokusila žena jménem Fanny Kaplanová poslat do věčných lovišť revolucionáře Vladimira Iljiče Lenina. Bylo to velmi odvážné rozhodnutí. Fanny byla totiž poloslepá.
Narodila se ve Volyňské gubernii carského Ruska (dnešní západní Ukrajina) jako jedna z osmi dětí v chudé židovské rodině učitele Jefima Rojtmana a jeho ženy Simy.
Ztráta sluchu
Fanny dospívala ve velmi bouřlivé době. V patnácti letech se stala anarchistkou a přijala pseudonym Dora. V roce 1906 se totiž podílela na přípravě atentátu, jehož cílem byl generální gubernátor Vladimir Suchomlinov. Celou akci měl pod palcem její milenec Viktor Garsky. Oba dva ovšem neměli s výbušninami příliš zkušeností. Během neodborné manipulace došlo k výbuchu. Kaplanová to odnesla mnohočetnými zraněními a částečnou ztrátou zraku.
Jakožto nezletilá nebyla vojenským soudem poslána na smrt, ale na nucené práce, jimiž měla strávit zbytek svého života. Do pracovního tábora na Sibiři ji přivezli s pouty na rukou a nohou. Měli strach, že by mohla utéct. O něco později skončila v Malcevské věznici. V roce 1909 oslepla. Zrak se jí od té doby vracel vždy jen na krátkou chvíli. A to nebylo vše. Ze strany strážných zažívala kruté tělesné tresty a výprasky. Na svobodu se dostala v roce 1917 díky amnestii po Únorové revoluci, kdy padl carský režim. Pobyt za mřížemi jí ale notně zhoršil zdravotní stav. K přerušované slepotě (raději se naučila Braillovo písmo) přibyly ještě migrény.
Atentát na Lenina
V dubnu roku 1917 se začala léčit v sanatoriu pro politické vězně na Krymu. Setkala se tam s doktorem Uljanovem, jenž jí doporučil, aby podstoupila operaci v Charkově. Poslechla ho a udělala dobře. Zrak se jí částečně zlepšil. Po Říjnové revoluci došlo mezi revolucionáři a bolševiky k mnoha vážným rozepřím. Kaplanová vše pozorně sledovala a dospěla k přesvědčení, že je potřeba zavraždit Lenina, který je "zrádce revoluce" a brzdí myšlenku socialismu.
Pro svůj plán si vybrala datum 30. srpna 1918. To zrovna Lenin řečnil v Michelsonově závodě na výrobu zbraní o nutnosti bojovat proti československým legionářům. Po projevu se odebral ke svému automobilu. Vtom na něho Kaplanová zavolala, a když se k ní otočil, třikrát na něho vystřelila z revolveru. První kulka ho minula, další dvě už ne. Okamžitě ho odvezli do Kremlu. Do nemocnice ale nešel, lékaři museli za ním. Mimo nemocnici ovšem nebyli schopni kulky vyjmout. On to však, jako zázrakem, přežil.
Zatčení a poprava
Nikdo nebyl schopný atentátníci identifikovat. Neviděl ji Leninův řidič ani nikdo z dalších svědků střelby. Proti Fanny tak byly k dispozici pouze nepřímé důkazy. To ji ale nezachránilo od výslechu, který vedl Jakov Jurovskij, člen tajné policie Čeka. Prý ji mučil, aby se přiznala. Když už bylo jasné, že Fanny nepovolí a nic neprozradí, byla bez soudního procesu v září roku 1918 popravena kulkou zezadu do hlavy.
Její ostatky pak měly být zlikvidovány. Exekuce navíc proběhla u nastartovaného auta, aby nebyl výstřel moc slyšet. Následně její ostatky vložili do sudu, polili benzinem a zapálili. Existují však ještě dvě verze. V té první měla Fanny přežít a pracovat jako knihovnice v táboře. Ta druhá pak praví, že byl celý atentát zinscenovaný. Možná ano. Na její smrt reagovala Leninova manželka Naděžda Krupská slovy: "Revolucionářka popravená v revoluční zemi? Nikdy!"
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Fanny Kaplanová
Dotyk.cz: Slepá Fanny Kaplanová byla umučena za atentát na Lenina. Mohla ho spáchat ona?