Jako téměř každá dívka i Drahuška toužila po lásce. Po velké romantické lásce. Nějaký čas hledala a doufala a pak, když jí byl představen okouzlující mladý muž, spadla do toho rovnýma nohama.
Všechny moje kamarádky věděly, že se chci zamilovat a podporovaly mě v tom ze všech sil. Chodily se mnou na všelijaké party, do vináren nebo třeba jen na procházku. Nejvíc se mi věnovala Vlastička, a právě ta mi představila Jana.
Kamarádka mi dohodila chlapa
Nutno podotknout, že ani ona ho moc neznala, byl bratrem jedné její kolegyně. Konkrétně v prodejně sportovních potřeb. Když jednou přišel za ségrou, prý se o Vlastu pokoušel: „Slečno, nezajdeme na drink?“ Vlasta je vdaná a věrná, ale vzpomněla si na mě. „Se mnou nic nebude, ale mám kamarádku, která by určitě ráda zašla,“ zkusila a vyšlo to. Domluvila nám rande naslepo. "Vím o muži, který je k mání!“ pravila, a protože Vlastu znám spoustu let, ničeho jsem se nebála.
Naše láska vypadala jako z románu
Ve smluvený den a hodinu jsem dorazila na místo určení. A tam byl On – Jan. Co o něm říct? Především je to pěkný chlap. Okouzlující. Je dobře rostlý, hezky oblečený, jezdí v pěkném autě a je velice zábavný. Ve chvíli, kdy ho spatříte, vaše srdce zaplesá a pomyslíte si: „To je on! Toho bych chtěla!“ Hned vzápětí si ale uvědomíte, že na něj nemáte.
Jaké ale bylo moje překvapení, když o mě projevil zájem! „Jsem tady dobře?“ oslovil mě s úsměvem, za který bych vraždila. Kývla jsem neschopna slova. Bez váhání se představil, nabídl mi krátkou procházku, během které jsme spíš mlčeli, ale hned pak další schůzku. A vyměnili jsme si telefonní čísla. Vše bylo dokonalé. Třásla jsem se na romantickou lásku, která se zdála být na dosah. Předpokládala jsem, že Jan je od Vlastičky prověřený a byla jsem v klidu a – musím přiznat – už i trošku zamilovaná.
Z romantika se vyklubal děvkař
Ještě než jsme se podruhé sešli, zavolal mi, aby se ubezpečil, že schůzka platí. Měli jsme se potkat v kavárně, ale na poslední chvíli volal, ať na něj počkám venku. Přijel ve svém bavoráku a tak nějak opatrně řekl: „Promiň, ale musím jet domů něco vyřídit, pojedeš se mnou?“ Jasně, že jsem jela – a nic si ke mně nedovolil. Přitom tak krásně voněl! A byl tak milý!
Pak mě odvezl tam, kde mě nabral, a do půl hodiny mi volal, aby mi sdělil, jak jsem úžasná. Druhý den mi tvrdil, že mě musí ihned vidět, i kdyby jen na pět minut, dny nato stále projevoval neskutečný zájem… Takže to dopadlo tak, že jsem s ním za pár dní skočila do postele. A během sexu pořád dokola opakoval: „Ty jsi moje krásná květinka…“
Co bylo pak? Nic, žádný zájem. Telefon nebral, na vzkazy nereagoval. A já byla zamilovaná, přesně tak, jak jsem chtěla. Ale nešťastně – a marně. Co na to Vlasta? Byla víc než udivená, a tak uhodila na kolegyni.
„Cože, ty ses mě na něj nezeptala?“ podivila se kolegyně. „Vždyť Jan je trhač květin! Tak mu říkám já – a je mi líto dívek, které mu na jeho lichotky skočí. Trhač květin je udolá, utrhne, totálně zpitomí – a nechá uvadnout…“ Přesně to se mi stalo a těžko se mi z toho vzpamatovává. Můžu jedině vykřikovat do světa: „Holky, pozor na trhače květin!“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.