Dušan (31): Kamarádi mi vyčítají, že nechodím na pivo. Je něco špatného na tom, že chci trávit čas s manželkou a malou dcerou?

Než jsem poznal Táňu (30) a začal s ní žít, nebylo snad dne, kdybych nevyrazil s kamarády na pivo. Kvůli ní jsem pak chodil jenom dvakrát týdně. Kámoši mi to dávali sežrat, ale to mi nevadilo. U piva se toho napovídá…

Mohlo by Vás zajímat:

Ida (32): Kamarádům vadí náš životní styl. Prý jsme s manželem jako důchodci, co chodí spát se slepicemi

Stal jsem se otcem

Pak Táňa otěhotněla a já chtěl být u toho, jak v ní roste ten malý zázrak. Z práce jsem vždy utíkal o něco dřív, abych mohl být víc doma. Vařil jsem pro Táňu všechno, na co měla chuť. Chodili jsme na procházky a já viděl, jak rozkvétá a zaobluje se.

Bylo to něco nepopsatelného. Vím, že když to člověk nezažije, těžko to pochopí. Ale bylo mi to jedno. Viděl jsem jenom svou milovanou ženu a naše miminko. Když jsem se dozvěděl, že budeme mít dceru, byl jsem neskonale šťastný. Kamarádi mi u piva říkali, že jsem se asi málo snažil, protože to měl být kluk... Ale mně to bylo jedno. Chtěl jsem jen, aby byla zdravá.

Poslední týden před termínem porodu jsem si vzal volno, abych byl neustále s Táňou. Anička přišla na svět v noci na pondělí. Měl jsem už po dovolené, ale stejně jsem do práce nešel. Ty dvě pro mě byly důležitější.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Přišla jsem sice o přátele, ale život bez alkoholu a paření mi dává víc

Dcera oslavila první narozeniny

A tak začal můj nový život. Starám se o to, aby měla Táňa pohodlí, protože poté, co jsem viděl porod naživo, nechápu, jak to mohla zvládnout. Myslím, že jí mám co vynahrazovat. O Aničku pečuji rád. Je neuvěřitelné, jaké pokroky dělá každý den, jak roste, učí se a všechno je pro ni nové a překvapivé.

Ani nevím, jak se to semlelo, ale najednou slavila první narozeniny. Kamarádi mi posílali gratulace a občas se někdo mezi řečí zeptal, jestli mě ty moje ženy pustí na pivo. Tehdy mi došlo, že jsem víc jak rok vlastně nikde nebyl. Všechen svůj volný čas jsem věnoval rodině.

Večer jsem seděl v kuchyni, dojídal zbytky Aniččina narozeninového dortu a přemýšlel nad tím, jak ten rok utekl. Všechno se to dělo tak rychle, řešili jsme spoustu věcí a málo spali, takže jsem si ani neuvědomil, jak moc se změnil můj život. Kamarády jsem zkrátka odsunul na druhou kolej.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdalena (32): Málokdo ví, proč jsem přestala pít. Děsí mě, že všichni kolem chlastají jako o život

Možná ztrácím kamarády

Zmínil jsem se o tom Táni a ta mi řekla, že mám jít na pivo. Prý byla docela překvapená, že jsem se vzdal zrovna tohohle zvyku. Ale mně se nějak nechtělo. Raději jsem si hrál s Aničkou, večer ji koupal a ukládal do postýlky. Na tohle se žádné pivo nechytá.

Trochu se ale bojím, že ztratím kamarády. Ozývají se pořád méně. Možná se to změní, až sami budou mít děti a pochopí, jaký zázrak to je. Doufám, že jednou po letech navážeme tam, kde jsme přestali.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (36): Chlapi v hospodě si ze mě utahují, že jsem podpantoflák. Ale já opravdu rád pomáhám své ženě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.