Ekolog Martin Mikeš žil s rodinou několik let v pralese: Děti vzděláváme doma a jsou socializovanější než školáci, tvrdí

Vysokoškolák Martin Mikeš je tátou tří dětí ve věku od tří do deseti let. S manželkou provozoval v Kamerunu školu, takže dobře ví, co vzdělávání obnáší a jak k němu přistupovat. Rozhodl se proto v případě svých dvou synů a dcerky jít cestou homeschoolingu. A nemůže si ho vynachválit. Děti se podle něj i díky moderním technologiím a dostupnosti informací učí přirozeněji, než kdyby seděly ve školních lavicích.

"Máme toho málo nalajnovaného, jakože teď se budete učit tohle, teď se budete učit tohle. Ale žena kreslí dětem různé obrázky s příklady nebo se slovy a lepí jim to na záchod. Pak jim to mění a oni, když tam trůní, tak si to čtou a učí se miliardy, triliony a podobně," nastínil Martin Mikeš pořád ještě netradiční vzdělávací cestu svých potomků.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Potřebují děti k životu školu? O výhodách a rizicích unschoolingu se rozpovídala koučka Sylvie Mobagi

Co Martina Mikeše přivedlo k homeschoolingu

Proč jste se rozhodl jít cestou homeschoolingu? Co vás k tomu vedlo?
Hlavně moje vlastní zkušenost ze školy, to znamená z dětství, kdy jsem byl za to, že jsem sedával o přestávkách v lavici a počítal si matematiku, tahaný po psychiatrech, jestli jsem v pořádku, protože si nehraju s ostatními dětmi. Pak jsem tedy přešel na jinou školu, kde jsem to rozjel na jiné úrovni a začal dostávat dvojky z chování. A to zejména proto, že jsem se dost nudil, takže jsem otravoval učitele se všetečnými otázkami. Když jsem pak přemýšlel nad tím, jestli naše děti dáme, nebo nedáme do školy, bylo jasné, že ano, protože jsme měli svoji vlastní školu v Kamerunu, kde jsme dlouho žili, a tam jsme si vybrali učitele, kteří tam budou učit, i styl, kterým se tam bude učit.

Jak vypadá vzdělávání v Kamerunu?
Samozřejmě se tam učí jinak, než jsme se tam snažili jet my. To znamená, že tam škola bez fyzických trestů skoro neexistuje, a dokonce po nás rodiče vyžadovali, abychom jejich děti fyzicky trestali, což jsme tedy nedělali, a snažili se o tom s nimi bavit. Naše škola byla, řekněme, nejsvobodnější v Kamerunu, ale bohužel začala občanská válka, tak jsme se museli vrátit do Čech a dlouho jsme žili tak, že jsme se hodně stěhovali, takže pro nás nepřicházelo v úvahu hledat nějakou školu, tehdy tedy ještě školku. A ve chvíli, kdy náš první syn, kterému říkáme Ježíš, dovršil věk, kdy už by měl chodit do školy, začala pandemie covidu, takže jsme měli čtyři roky času. Do toho se nám narodila dcera Marie Magdalena a prostřední syn je pochopitelně Jidáš.

Neměl jste obavu, že z nich vyrostou tak trochu vlčí děti?
Ta obava tam byla. Naštěstí jsme se ale občas potkali s cizími lidmi a zjistili, že naše děti jsou socializované, takže naše obavy zůstaly nenaplněné. A ve chvíli, kdy se to otevřelo a mohli jsme se začít stýkat s jinými lidmi, tak spíš než školu, i když to jsme také zkusili, ale nenašli, jsme začali hledat skupiny lidí a dětí, kteří to mají podobně jako my. Hledali jsme dlouho a teď jsme je našli.

Měli jste to s manželkou či partnerkou nastavené ohledně homeschoolingu stejně, nebo jste museli vést debaty, že to tak bude?
Ono to tak nějak přirozeně vyplynulo. My neměli dané, že to bude takhle nebo takhle. Nehledě na to, že je to dost i o tom, co chtějí děti. Oba kluci chvíli chodili do nějaké školky a ne, že by se jim tam nelíbilo, to nemůžu říct, ale zároveň se nám povedlo propojit s lidmi, kteří to mají podobně jako my a kteří mají děcka na domácím vzdělávání, takže to tak nějak vyplynulo samo. Nebyli jsme úplně rozhodnutí a i teď, kdyby děti chtěly začít chodit do školy, tak jsme tomu otevření. Určitě jim budeme říkat, co to obnáší za plusy a minusy, ale to říkáme i nyní, protože shodou okolností jsme se teď přestěhovali nedaleko Prahy a naše paní domácí je ředitelkou místní alternativnější školy, kam kluci chodí asi dvakrát, třikrát týdně do družiny.

To je přesně to, co slyšíme od kritiků homeschoolingu. Že dětem budou chybět kamarádi, kolektiv, týmová práce, atd. A ono je to vyřešené takhle pomocí družiny.
Socializace dětí v domácím vzdělávání je myslím dokonce mnohem silnější než ve škole, protože kolik času ve škole spolu děti tráví nějakou přirozenou aktivitou, ne sezením v lavici? Dohromady tak hodinu za den, ani ne. Naše děti sice nevstávají do školy na osmou, potkávají se ale s ostatními třeba na desátou a různě se to střídá, že jsou buď u jedněch, u druhých nebo u třetích. Pak máme jeden prostor, který si společně pronajímáme, kde se scházíme všichni, a s kamarády tráví několik hodin věcmi a aktivitami, které samy chtějí, které si samy vyberou, takže ta socializace je podle mě ještě silnější.

Mohlo by Vás zajímat:

Děti školu k životu nepotřebují, říká blogerka Zdeňka Šíp Staňková o unschoolingu

Jak funguje homeschooling

Já to ještě vezmu od začátku. Vy se nějak dohodnete s partnerkou nebo s dětmi na homeschoolingu a potom se děje co? Musí vám to někdo povolit, někde se přihlásíte, jak to funguje?
Nejdřív musí člověk zajít do pedagogicko-psychologické poradny, to je vlastně zápis do školy, i když do té školy nebude dítě chodit. V České republice je docela dost škol, které tohle umožňují.

A pak funguje přezkoušení.
Ano, to je povinné. Myslím, že stačí jednou za rok. Tohle řeší žena, ale už jsem jí slíbil, že od příštího roku budu já. Je to povinné, ale přezkušitelé jsou hodně benevolentní. Ne že by to děcko nemuselo vůbec nic umět, ale není nutné úplně splňovat osnovy. Naše děti jsou docela chytré, takže s tím nemají problém, i když něco neumí tak dobře, jak by měly, ale zas něco jiného jim jde mnohem lépe, než by se to naučily ve škole. Vždycky ale dostaneme feedback, takže víme, že by měly umět tohle, neumí tohle a měly by si dát pozor na tohle. Jidášovi šlo v 6 letech strašně blbě R a už nám říkali, že bychom měli jít na logopedii. My si s ním o tom povídali a jednou v noci ležel, nemohl usnout a říkal si: "Trrrenky, trrrrenky." Od té doby se sám naučil R. Prostě si to v sobě tak nastavil.

Já viděla dokument o homeschoolingu Svobodné děti a tam zaznělo, že "homeschooling je pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče, je potřeba velké úcty ke svobodě a hodně respektu". Je to tak?
Souhlasím. Já ten dokument zatím neviděl, ale nechal jsem si teď po cestě od AI říct, o čem to je, takže trochu tuším. Možná k té otázce rodičů dodám jednu věc - je to úplně nejvíc o tom, jestli je rodič schopný přijmout ani ne ten tlak, že má děcko doma, jako spíš to okolí - babičky, známé, kamarády, kteří přijdou a říkají: "Ono ještě neumí psát? Jak je to možné?"

S čím se tedy potýkáte od okolí, rodiny a tak?
Není to tak hrozné, a navíc si řekněme, že je to čím dál lepší, protože babičky si na to pomalu zvykají. Ale samozřejmě naše děti mají bratrance a sestřenice, kteří normálně chodí do školy, takže furt je tam takové to: "Proč? A začnou někdy chodit do školy?" Ta děcka to trošku otravuje, ale není to tak strašné.

A takové ty věty: "Když jsme to přežili my, tak ony to také přežijí," s tím se setkáváte?
To ani ne, spíš jako: "Neměl by se už naučit tohle?" Ale vždyť on zná teritoria všech vlků v České republice, jeho to baví. On nepotřebuje, já nevím, znát vyjmenovaná slova třeba.

Mohlo by Vás zajímat:

Zemřel psycholog Ptáček: V posledním rozhovoru pro Lifee.cz vysvětlil, jaké následky mohou mít na dětech výchovné facky

Martin Mikeš o výhodách domácího vzdělávání

Než půjdu do té praxe, vy máte tři děti - jednomu je deset, dalšímu sedm a poslednímu tři roky. Tříleté, to je ještě malé dítě, jak to jde dohromady s těmi staršími? Protože jsou nějaké osnovy, existuje přezkoušení a tak, jak jde ve vzdělávání dohromady desetileté a sedmileté dítě? Jak to kombinujete?
Mně právě přijde, že je to mnohem lepší, protože se učí od sebe. Tomu mladšímu jde mnohem lépe matematika, nebo mnohem lépe, jde mu lépe matematika než tomu staršímu. Ten starší zase lépe čte a vlastně se doplňují a učí se od sebe. Mně naopak přijde hrozně nepřirozené, když jsou děcka segregovaná do tříd. A zase jsme u té socializace. Mnohem lépe se socializují děti, které jsou pohromadě. Já "vedu" kroužek na základní škole, jmenuje se AI a ekologie, a občas tam beru i svoji tříletou dceru. Prostě tam blbne s holkama a něco se od sebe naučí. Jsou spolu, socializují se. Podle mě je tohle mnohem důležitější. To, že jsou spolu děcka v různých věkových kategoriích a můžou se od sebe navzájem něco naučit.

Forem domácí výuky může být více. Může to být tak, že si rodiče řeknou, že každý den mají daný nějaký čas, kdy se děti opravdu učí, učí se podle nějaké osnovy. Pak je jiná forma, že dítě chceme naučit třeba počítat, jdeme tedy do lesa, počítáme šišky, nebo se učíme stromy, rostliny a tak dále. A pak je tzv. unschooling, tedy odškolnění, kdy se dětem dává úplná svoboda a nechává se to zcela na nich. To všechno je homeschooling. Co z toho je váš případ?
Já bych řekl, že všechno. Máme toho málo nalajnovaného, jakože teď se budete učit tohle, teď se budete učit tohle. Ale žena kreslí dětem různé obrázky s příklady nebo se slovy a lepí jim to na záchod. Pak jim to mění a oni, když tam trůní, tak si to čtou a učí se miliardy, triliony a podobně. Takže jim podněty dáváme. Není to tak, že by denně měly hodinu, kdy se budou učit, pak dvě hodiny volno a pak se zase hodinu učit. To vůbec ne.

Jak to tedy děláte?
Asi převažuje ten unschooling, ale zároveň se tam snažíme pro ty děti být, když je něco zajímá, po něčem se pídí. Na druhé straně je také vedeme k tomu, aby si informace dohledávaly samy, což je motivuje k tomu učit se číst. Ale ono už to tedy také není potřeba, protože to člověk namluví a ono mu to přečte samo. Nevím, jestli vůbec umí psací písmena. Myslím, že ne. Mojí ženě to trošku vadí, líbí se jí představa, že by to uměly, ale nenutíme je do toho.

Co dalšího prozradil Martin Mikeš v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou

• Jak zapojuje děti do své platformy na podporu farmářů Future Friendly Food
• Co mu vadí na klasickém školství
• Co musí rodič splňovat, aby dítě mohl vzdělávat doma
• Jaké aplikace pomáhají s homeschoolingem
• O odvrácené stránce homeschoolingu
• Proč mu chybí život v Kamerunu