Eliáš (27): Měli jsme si na víkend odpočinout v pronajatém domě. Ještě v pátek jsme ale odjížděli vyděšení

Víkend v pronajatém domě měl být hlavně odpočinkem. Já, moje přítelkyně a další dva kamarádi jsme chtěli uniknout z města, vypnout hlavy a užít si trochu přírody. Našli jsme na internetu krásný dům – starý, ale zrekonstruovaný, uprostřed ničeho. Cena byla překvapivě dobrá, ale neřešili jsme to.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): V pronajaté chalupě strašilo. Všichni jsme nakonec raději přespali pod širákem

Přede dveřmi postával starší muž

Přijeli jsme v pátek večer. Klíče byly v bezpečnostní schránce, přesně jak nám majitel napsal. Uvnitř bylo čisto, ale chladno. Staré dřevěné podlahy vrzaly, v obýváku byl obrovský krb, na stěnách visely černobílé fotky neznámých lidí. Měly takové to zvláštní kouzlo, které mají jen opravdu staré věci – člověk je chvíli zkoumá a pak se rozhodne, že nechce vědět víc.

Uvelebili jsme se, otevřeli víno a povídali si. Venku byla tma jak v pytli, žádná světla, žádné domy v okolí. Jen úplné ticho. Možná proto jsme si toho zvuku všimli hned. Bylo to kolem půlnoci – zvenku se ozvalo zaklepání. Ne hlasité, ale důrazné. Nikdo z nás se nehnul. Čekali jsme, jestli se to ozve znovu. A ozvalo, po chvíli, pomaleji a trochu silněji.

Šel jsem ke dveřím. Přes kukátko jsem viděl jen obrys postavy. Otevřel jsem na řetízek, jen na škvíru. Stál tam starší chlap, možná sedmdesát. Měl na sobě pracovní bundu a džíny, ruce měl zastrčené hluboko do kapes. Vypadal naštvaně. „Co děláte v mém domě, sakra?“

Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsme si dům pronajali, ale jeho výraz se ani nehnul. Tvrdil, že v tomhle domě žije celý život. Nikdy ho neprodal, nikdy ho nikomu nepronajal. Nabídl jsem mu, že zavolám majiteli a všechno se vysvětlí. Jen kývl a zůstal stát přede dveřmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (40): Děti se bály chodit do sklepa. Šel jsem ho proto prozkoumat a šokovalo mě, co se v něm skrývá

Nemohli jsme tam zůstat

Telefon vyzváněl dlouho. Nakonec ho někdo zvedl, ale neozvalo se nic. Jen ticho. Pak se hovor ukončil. Zkusil jsem to znovu. Tentokrát se ozvala žena. Vysvětlil jsem jí situaci. Zarazila se, chvíli nic neříkala, a pak se mě ptala, jestli si dělám srandu? Řekla, že číslo, na které volám, patřilo jejímu otci. Ale on je už pět let mrtvý.

Chvíli jsem nebyl schopný nic říct. Pak jsem jí vysvětlil, kde jsme a že jsme si dům pronajali přes inzerát. Na druhém konci ticho. Pak jen krátce odpověděla: „Ten dům není na prodej. Ani k pronájmu. Po otcově smrti v něm nikdo nebyl.“

Podíval jsem se na dveře. Muž tam pořád stál. Nechápal jsem, co se děje, ale věděl jsem, že musíme vypadnout. Rychle jsme si sbalili věci, nasedli do auta a odjeli. Nikdo z nás nemluvil. Při odjezdu jsem se ještě stačil podívat do zpětného zrcátka. U domu pořád stála ta postava. Nehnula se. Jen nás sledovala, dokud jsme nezmizeli ve tmě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (52): Na dovolené mě vzbudil duch mého umírajícího kocourka. Přišel se se mnou rozloučit