Facebook
Instagram
Eliška si s přáteli pronajala na víkend krásnou roubenku. Ukázalo se ale, že tam straší. Vydrželi tam jedinou noc a všichni spali raději venku.
Chaloupka to byla překrásná, ale kdykoliv jsem se v ní ocitla sama, padl na mě strach. Někdo nás tam očividně nechtěl. Kamarádi to měli stejně, a tak jsme nakonec uvnitř ani nespali. Přestože jsme měli stavení pronajaté na dvě noci, vrátili jsme se domů už druhý den.
Uvnitř chalupy jsem od začátku měla divný pocit
Na pronajatou chalupu jsme přijeli celá parta v pátek večer. Jakmile jsme vyložili věci, začali jsme chystat táborák, jídlo na gril a pití. Než jsme se konečně usadili na zahradě, byla skoro tma a zábava mohla začít. Hrálo se na kytaru, jedlo a pilo do tří do rána. Vždy, když jsem šla pro něco do kuchyně nebo jsem si odskočila na WC, měla jsem zvláštní pocit.
Nádherná roubenka jakoby mě chtěla něčím odradit. Ze zahrady bylo slyšet veselí, ale uvnitř na mě padala tíseň. Hodiny hlasitě odtikávaly každou vteřinu, na stěně kříž s Ježíšem, který mě pokaždé vyděsil. Vrznutí dveří připomínalo hororový zvuk. Už se mi ani nechtělo dovnitř, nejradši bych řekla kamarádce, ať jde se mnou. Ale nejsem přeci malá holka.
„V tom baráku straší, cítím to. Jakmile jsem sama v koupelně, mám divnej pocit,“ řekla nakonec kamarádka a ostatní přitakávali. „Přísahal bych, že v rohu kuchyně stála postava,“ hlásil jeden kamarád. Další se přidávali. Někdo prý jakoby si vedle nich odkašlal. A pak to nejhorší… V kuchyni byly všechny skříňky dokořán a šuplíky vytažené. Jenže těžko říct, třeba si z nás jen někdo dělal legraci, a tak jsme to nebrali moc vážně.
V noci mě z chalupy vyhnaly divné zvuky
Když jsme šli konečně spát, byli jsme značně posilněni alkoholem. Já se tolik nebála, když nás bylo v chalupě víc. Vlezla jsem si do duchny a usnula spánkem „spravedlivých“. Jenže mě zanedlouho něco vzbudilo. Nejprve kroky a pak usednutí na židli. Někdo ztěžka dýchal.
Bylo mi divné, že by kamarádka chodila v noci po světnici, a tak jsem se podívala do tmy. Na židli nikdo nebyl, dokonce ani v posteli. Ležela jsem v místnosti naprosto sama a na moment mě ochromila hrůza. Vtom se ozvalo klepání na okno vedle mojí postele. Posadila jsem se a zjistila děsivou věc.
O sklo malého okénka byla opřená kosa. V tu chvíli bych si ve tmě přivodila infarkt, protože bych si vybájila smrtku. Než se tak stalo, popadla jsem peřinu a utíkala ven. Vzala jsem si jedno z lehátek a uložila se poblíž doutnajícího ohniště. Měla jsem zlé sny, a když začalo svítat, všimla jsem si, že nejsem jediná.
Všichni jsme nakonec spali na zahradě
Nakonec jsme vylezli z chalupy všichni. Ostatní pospávali ve spacácích na lavicích nebo v neckách, někdo na hromadě sena. Postupně jsme se budili různými zvuky, které i ty nejotrlejší z nás vyhnaly ven. Další den na výletě jsme se ve vesnici dozvěděli, že je chalupa zakletá.
Nikdy nešla prodat, protože tam straší. Majitel si poradil tak, že ji pronajímá. Všichni vydrží maximálně jednu noc. Byla to pravda, další noc už jsme tam také netrávili. Přes den nám sice otrnulo a přestali jsme se bát, ale večer už jsme si zabalili věci a s různými výmluvami se odebrali domů.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
