
Osud nám někdy přichystá nečekaná odhalení právě ve chvíli, kdy na ně nejsme připraveni. Pro Elišku i jejího otce to bylo velké překvapení, zejména kvůli způsobu, jakým se tuto pravdu dozvěděli.
Měla jsem nádherné dětství, plné lásky a pozornosti. Táta i máma mě doslova rozmazlovali a jako jedináček jsem nikdy nic nepostrádala, spíše naopak. Máma už nemohla mít další děti, a tak se veškerá její péče a láska soustředila na mě. Táta se mnou trávil každou volnou chvíli a chtěl mě naučit úplně všechno, jezdit na kole, plavat, lyžovat i objevovat svět kolem sebe. Neustále mi připomínal, jak moc mě miluje, a já se vedle něj vždy cítila v bezpečí.
Přála jsem si mít vztah jako měli moji rodiče
Vdávala jsem se s obrovskou touhou stát se matkou. Můj táta mě v ten výjimečný den vedl k oltáři a nemohl zadržet slzy. Mamka se smála, objímala ho a s pobavením říkala: „Jsi jak malej.“ Bylo na nich vidět, jak moc se milují, a já si přála mít jednou vztah stejně pevný a krásný jako oni.
Když jsem otěhotněla, máma s tátou doslova skákali radostí. „Budeme prarodiče!“ opakovali nadšeně a nemohli se dočkat. Pomáhali mi se vším, od příprav dětského pokoje až po výbavičku. Věděla jsem, že čekám chlapečka, a chtěla jsem tátu překvapit tím, že ponese jeho jméno, Leonard.
Táta se zarazil, když pohlédl na mého syna
V den porodu snad všichni šíleli. Manžel i rodiče se mě neustále ptali, jak mi je, ale já už byla vyčerpaná a chtěla mít všechno za sebou. Malý si však dával na čas, jako by se mu ven vůbec nechtělo. A když se konečně vyklubal, hned ho odnesli na JIP kvůli podezření na bakterie. Nedočkaví prarodiče si tak museli na první setkání s vnukem počkat o dva dny déle.
Konečně přišel okamžik, kdy jsem mohla Lea rozbalit z peřinky a ukázat ho rodičům. Byl tak sladký. V tu chvíli jsem si všimla, jak se táta zarazil. Zíral na Leovo znaménko na levé ručičce a jeho výraz se změnil. Podíval se na mámu s podivným, téměř vyčítavým pohledem a beze slova rychle odešel.
„Co se stalo, mami?“ zeptala jsem se zmateně. Ale ani ona mi nic neřekla. Jen zbledla, sklopila oči a také spěšně odešla z porodnice.
Máma mi nakonec řekla pravdu
Dva týdny se mi moji rodiče neozvali. Nerozuměla jsem tomu, netušila jsem, co se stalo. Nakonec dorazila jen máma. Byla jsem ráda, ale zároveň jsem cítila, že se mezi nimi něco děje. Nedalo mi to a naléhala jsem, aby mi řekla pravdu.
„Eli, moc se ti omlouvám, ale tvůj táta není tvůj biologický otec.“ Zůstala jsem stát jako opařená. „Cože?“ vydechla jsem nevěřícně. „To tvůj táta nemůže mít děti,“pokračovala tiše. „Nechtěla jsem mu nikdy ublížit, ale když se nám dlouho nedařilo počít, využila jsem pomoci našeho kamaráda“. Nemohla jsem tomu uvěřit. „Kamaráda? A táta na to přišel v porodnici?“
Máma smutně přikývla. „Malý Leo má na ručičce stejné znaménko ve tvaru hvězdičky. Přesně takové měl i Bedřich, náš kamarád. Tvůj táta si z něj vždycky dělal legraci, že si ho podepsala hvězda. Je mi to moc líto, Eli, ale nechtěla jsem zůstat bez dětí, a zároveň jsem nemohla žít bez táty.“ Chápala jsem mámu. Ale zároveň je to pořádný šok, se kterám se musíme s tátou vyrovnat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.