Jitka (35): Můj soused si neustále stěžoval, že jsem příliš hlučná. Copak si doma nemůžu dělat, co se mi zlíbí?

To poslední, co jsem potřebovala, byl konflikt se sousedem pode mnou! Jako by nestačilo, že se už víc jak měsíc snažím dokopat k pravidelnému cvičení a každý den si opakuji jako mantru: „Zítra už fakt začnu!“ Jenže soused mi do toho hned na začátku hází vidle. Přichází za mnou se stížnostmi, že mu strop padá na hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (44): Nový soused je hrozně dotěrný a moje odmítání ho nezajímá. Nejraději bych se odstěhovala

Přišla jsem o práci

Sedm let po absolvování vysoké školy jsem učila. Svoji práci jsem milovala a se studenty jsem vycházela skvěle. Vždycky jsem se snažila hodiny zpestřit, aby je bavily. Jako jediná učitelka na škole jsem dokázala zajistit dotaci na plavecký výcvik pro svou třídu. Vedení mě mělo rádo, a ani ve snu by mě nenapadlo, že mě propustí.

Prý to přišlo shora, rozhodnutí z úřadu. Proběhla nová administrativní reorganizace a moje škola se sloučila s jinou, větší. Některé učitelské pozice byly zrušeny – včetně té mojí.

Dostala jsem sice skvělé reference, ale v našem městě byl zoufalý nedostatek míst pro učitele. Připadala jsem si bezmocná. A co hůř, byla jsem vyděšená. Bydlím sama, mám hypotéku a mizivé úspory. Co když budu bez práce rok nebo i déle? Trávila jsem celé dny doma u televize, stres jsem zajídala brambůrkami. Nebyla jsem schopná hnout se z místa.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlata (48): Sympatický soused mě dlouho sledoval, tak jsem ho oslovila. Pak jsem ale zažila zklamání jako hrom

Musela jsem se dát do kupy

Místo abych sháněla práci, šetřila jsem každou korunu ze strachu, že brzy nebudu mít ani na jídlo. Po dvou měsících jsem musela sáhnout hlouběji do kapsy, protože kamarádka se měla vdávat a já neměla nic na sebe.

Nejprve jsem zahlédla svůj odraz ve výloze, pak v osvětleném zrcadle v kabince. Nepoznávala jsem se. Dřív jsem milovala pohyb – fitness, kolo, plavání. Nebyla jsem hubená, ale měla jsem pevnou, ženskou postavu. Teď jsem v zrcadle viděla úplně cizího člověka. Ten pohled mě šokoval. Vrátila jsem se domů s jasným plánem: musím se sebou něco udělat.

Jenže jsem byla schopná vymýšlet tisíce důvodů, proč necvičit. Nemám na permanentku do posilovny, bazén je drahý, a když jsem přibrala, nemám na cvičení vhodné oblečení, které taky stojí peníze.

Uběhl další měsíc a já vypadala čím dál hůř. Jednoho dne se u mě zastavila sestra s manželem. Prohlíželi jsme si staré fotky z jejich svatby, která proběhla před necelými dvěma lety. Vypadala jsem tam jako úplně jiný člověk. Jak si mám v takovém stavu najít práci?

Druhý den jsem se zamyslela. Opravdu jsem si nemohla dovolit bazén ani posilovnu. Rozhodla jsem se tedy cvičit doma. Stáhla jsem si různé tréninkové plány, které byly zdarma, a sama jsem si je sestavila tak, aby z toho byl použitelný fitness program na celý měsíc. A pak jsem začala...

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (37): Koupila jsem si vysněný domeček. Soused mi ale svou rekonstrukcí ničí zdraví a není s ním domluva

Souseda rozčilovalo moje cvičení

Byl to teprve třetí den. Podle plánu jsem zhruba dvě hodiny po snídani roztáhla podložku a začala cvičit. Střídala jsem posilování a aerobní cviky, trochu výskoků, trochu běhu na místě. Po patnácti minutách zazvonil zvonek.

„To tu pořádáte denní diskotéky?“ zeptal se asi třicetiletý muž, který stál u mých dveří.

„Nechte si ty ironické poznámky,“ odvětila jsem suše, protože mi narušil cvičení. „Nepořádám žádné mejdany, jen cvičím. Ve svém bytě na to snad mám právo, ne? Za hodinu končím,“ řekla jsem a zavřela mu dveře před nosem.

„To je teda morous,“ pomyslela jsem si. „Ani pár dřepů a výskoků si člověk nemůže dovolit, aby hned neměl na krku nepříjemného souseda.“

Vrátila jsem se ke cvičení. Každý den jsem se zlepšovala. Pohyb mi vléval do žil novou energii a znovu jsem měla chuť do života. Denně jsem cvičila dvakrát celou hodinu, ráno a večer. Kromě toho jsem začala hledat práci. Dokonce jsem dostala nabídku vést pár hodin plavání pro předškoláky. Nebylo to moc, ale aspoň něco.

Pár dní po sousedově první „návštěvě“ se opět ozval zvonek. Byla jsem zrovna uprostřed cvičení. „Nechci být dotěrný, ale vážně mám pocit, že mi padá strop na hlavu,“ řekl, ale tentokrát mírnějším tónem a bez sarkasmu. „Přistěhoval jsem se před pár týdny, píšu diplomku, což není žádná hračka,“ usmál se. „Prostě se nemůžu soustředit.“

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (33): Soused si postěžoval, že manželka je mu nevěrná. Pak se mě pokusil políbit

Našli jsme společnou řeč

Slíbila jsem mu, že se pokusím cvičit tišeji. Ale... kdo kdy viděl tiché cvičení? Jak se mám zahřát bez běhu na místě? Po třech dnech takového stresu při tréninku jsem toho měla dost. Připadalo mi to zbytečné. Bála jsem se, že dělám rámus, a necvičila jsem pořádně, takže to nemělo smysl. Rozzlobeně jsem vytáhla boty na běhání, i když jsem jogging vždycky upřímně nesnášela.

Nic jiného mi nezbývalo. Běh je jediný sport, který nic nestojí a děláte ho mimo domov. Začala jsem obíhat blok a snažila se vymyslet rozumnou trasu. Pak jsem zamířila do blízkého parku. Najednou jsem zjistila, že se mi to začíná líbit. Moje kondice nebyla tak mizerná, jak jsem si myslela. Zastavila jsem se u lavičky, vyložila jsem na ni jednu nohu, abych se protáhla, a vtom se vedle mě objevily mužské nohy! Byl to on, soused z nižšího patra, a v běžeckém.

„Dal jsem si s tím trochu práci, ale nakonec jsem tě vyprovokoval k běhání,“ prohodil drze.

„No jo, dnes už se člověk nemůže cítit pohodlně ve vlastním bytě a musí utíkat cvičit ven,“ opáčila jsem.

Pár vteřin jsme na sebe hleděli beze slova… a pak jsme oba vyprskli smíchy.

„Nemusel ses tvářit jako taková citlivka, měl jsi mě prostě pozvat na rande,“ řekla jsem mu o dva dny později, když jsme večer v parku dokončovali čtvrté kolečko.

„Jinou možnost jsem neměl,“ pousmál se. „Nejdřív mě ty zvuky shora vážně rozčilovaly, ale pak jsem pochopil, že ti musím předat lásku k běhání. A doufám, že z ní trošku zbude i pro mě...“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (32): Soused je bezohledný sobec. Máme potíže s vodou, ale on si v klidu napouští bazén

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.