Ella (44): Konečně jsem zjistila, kdo mi byl v rodině povahově nejbližší. Bohužel osud mé pratety zůstává záhadou

Rodokmen jsme doma začali dávat dohromady už před léty. Protože ale moji prarodiče nežijí, bylo složité podchytit, kudy se ubíraly jejich cesty. A když člověk nezná ani nejbližší příbuzné, bývá těžké poznat ty vzdálenější. Ella ale po takovém poznání prahla. Mimo jiné proto, aby pochopila, po kom vlastně je.

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (28): V bytě po sestřenici jsem se od začátku necítila dobře. Až teta mi prozradila, co se tam stalo

Nemohla jsem pochopit, po kom jsem

Žiji jako jedináček, ač pocházím ze dvou dětí. Starší sestra bohužel zemřela krátce po narození, takže rodiče měli jen mě. Dítě vytoužené, prý hodné, ale vzhledově a chováním od nich tak odlišné. „Jste mě omylem vyměnili v nemocnici, ne?“ žertovala jsem, když mi otec říkával, že nechápe, po kom jsem.

Umělecké sklony, touha po kráse, talent na módu. To v naší nudné rodině nebylo. Až daleko později se mi doslova před očima začaly dít zvláštní věci. Byla jsem „dvacítka“ a odpověď na mou jinakost číhala u jedněch příbuzných na půdě jejich plzeňského domu.

Se sestřenicí Bohunkou jsme objevily staré rodinné album. Fotografie byly sotva označené, přesto mě jedna tvář uchvátila. Patřila elegantní dámě v kostýmku, s blůzkou s velkou mašlí pod krkem a načesaným účesem. Působila jako z jiného světa. „Kdo to je?!“ vyhrkla jsem úžasem. Bohunka se zasmála a odpověděla, že jde o pratetu Mílu, naši vzdálenou příbuznou. Vykulila jsem oči a naléhala, aby mi snímek dala s sebou domů. Tetička Míla totiž byla celá já…

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (45): Moje teta si sáhla na život, protože ji prý pronásledovaly tajemné kroky. Začínám se bát, teď je totiž slyším i já

Zjistila jsem, že teta byla velká dáma

Od té chvíle jsem po tajemné příbuzné pátrala na každém kroku. Chtěla jsem o ní vědět všechno. Jenže ona jakoby se do země propadla. Ti, co ji znali, nežili a zbytek zase netušil víc, než že byla elegantní a snažila se jít vzorem. Čím víc jsem o ní slyšela, tím více mě zajímala. Přesto jsem si s každým dalším měsícem připadala jako v nekonečné detektivce. Čas ubíhal a já se bez nových informací cítila jako „závislý“, kterému došla návyková látka.

Až mnohem později mi další příbuzná potvrdila, že Míla kdysi působila v jakémsi ženském kroužku, kde měla nejbližší kolegyni Lenu. „Když nemůžeš sehnat Mílu, zkus její známé,“ zauvažovala jsem a vydala se pátrat po dnes rovněž zesnulé cizí paní s vidinou, že se třeba o tetičce něco dozvím.

Mohlo by Vás zajímat:

Ráchel (19): Myslela jsem, že za tetiným mladistvým vzhledem stojí jóga a smoothie. V noci jsem ji ale načapala při děsivém rituálu

Po tetě a jejím osudu jsem pátrala marně

Jenže o Leně se vědělo ještě méně. Známá mě pak odkázala na jinou známou, která prý Lenu kdysi potkala. Celá zoufalá jsem brala i to a starší paní přes email oslovila, aniž bych vysvětlila důvody. Jenže ta, nevědouc oč jde, mé snažení utnula odpovědí: „Paní Lenu jsem párkrát viděla. Byla to elegantní a příjemná žena. Přátelila se s paní Mílou. Zkuste zjistit více přes paní Mílu, má v Plzni dosud žijící příbuzné.“ V tu chvíli jsem myslela, že mě už doopravdy raní mrtvice.

Kruh se uzavřel a ani po deseti letech nevím víc než to, že teta, po které jsem zdědila vizáž i povahu, byla dáma. Minimálně co se vzhledu týče. Doufám ale, že se mi jednou poštěstí poodhalit tajemství jejího života důkladněji.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (23): Moje teta má opravdu smutný příběh. Dlouho jsem netušila, že ji rodina zavrhla kvůli rozvodu s násilníkem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.