Ema (34): Mám zdravotní problémy, ale rodina mě nechala na holičkách. Pocit rozhořčení mě sžírá

"Mami, tak už vstávej, musíme do školky", cloumal se mnou starší syn. Jenže já celou noc nespala. Bolest kloubů byla tak velká, že mi nedovolila usnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (28): Dnešní svět nechápu. Už i v pohádkách pro malé děti se objevují nebinární postavy

Bolest kloubů mě paralyzuje už tři měsíce

Kdysi jsme hodně sportovala a zranila si koleno. Od té doby o něm občas vím. Hlavně v zimě mi nesmí nachladnout. Jinak mi v něm v noci cuká a cítím tupou bolest. Jenže letošní podzim a zima mi dává zabrat. Začalo to koncem srpna. Při dřepu jsem cítila ostrou bolest. Na vyšetření lékaři nezjistili žádné abnormality a doporučili mi klidový režim. Jenže já mám dvě malé děti. Klidový režim u mě nepřipadá v úvahu. Udělala jsem chybu a začala kolenu ulevovat tím, že jsem váhu přenášela na koleno druhé.

Následky se dostavily přesně za měsíc. Začala mě bolet páteř i druhé koleno. Obvodní lékařka mi udělala rozbor krve a měla jsem vysoký zánět v těle. Skončila jsem na revmatologii, kde jsem dostala antibiotika a léky snižující zánětlivé procesy v těle. Byla jsem upozorněna na skutečnost, že je to běh na dlouhou trať. Byl. Je prosinec a já stále ještě nejsem fit. Je to výrazně lepší, bolest kloubů i páteře je minimální. Ale cítím, jak mám zhuntované tělo. Od dlouhodobého nevyspání, kdy mě bolest nepustila usnout a z toho, že jsem neměla možnost se o své zdraví kvalitně postarat.

Mohlo by Vás zajímat:

Isabella (26): Pro děti jsem chtěla exotické jméno, jako mám já. Nakonec vše dopadlo úplně jinak

Pocit rozhořčení mě sžírá, snad to ustojím

Bojuji s pocitem, že mě rodina nechala na holičkách. Manžel má časově náročné zaměstnání, kdy je prakticky celý den mimo domov. O víkendu mi samozřejmě pomohl, děti naložil do auta a jel s nimi na celodenní výlet. Dokonce sehnal paní na úklid, aby mi ulevil od povinností. Večeře kupoval cestou z práce. Jenže já mám v sobě pocit křivdy, že mohl udělat víc. Třeba si vzít home office nebo být v práci jeden měsíc pouze dobu nezbytnou. Už jsme se několikrát kvůli tomu pohádali a neumím to zpracovat. Obzvláště, když on s obyčejným nachlazením ulehne do postele a dopřeje si kvalitní péči o svou osobu.

A taky mám čtyři prarodiče. Všichni věděli, že mě bolí klouby a nikdo mi nenabídl, že by mi s dětmi pomohl. Kdyby každý z nich přejel jedno odpoledne po práci, pomohlo by mi to. Neumím si o pomoc napřímo říct, tak jsem jen naznačovala. Neustále jsem jim volala a říkala, že mi není dobře, že jsem nevyspalá a že mě bolí každý krok. Nic. Nikdo pomoc nenabídl. Před námi jsou Vánoce a já mám v sobě nenávist. Vůbec nevím, jak to vše ustojím.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (39): Děti se chtějí vyrovnat spolužákům a nestačí jim domácí svačiny. Požadují peníze, aby si kupovaly drahé bagety

Hádka s rodiči mi ublížila, pravda bolí

Minulou sobotu si rodiče jako každý měsíc vzali děti od sobotního rána do nedělního odpoledne. Celý víkend jsem strávila v posteli. Měla bych uklízet nebo péct cukroví, ale nemám sílu. Jsem totálně vyčerpaná. Adam vydržel v posteli se mnou. I on toho měl z práce plné zuby. V neděli, když nám moji rodiče dovezli děti, se moje mamka podivila, že nevidí žádnou vánoční výzdobu. Její slova odpálila tlak, který jsem v sobě cítila. Vyčetla jsem jí, že mi dostatečně nepomohli s dětmi v době, kdy jsem se necítila zdravotně dobře.

Mamky odpověď mě šokovala: "Emičko, tak se honem uklidni. S tatínkem pracujeme a není nám třicet. V týdnu jsme po práci rádi, že se v pět doplazíme domů. Nám taky nikdo s dětmi nepomáhal. Museli jsme si s tatínkem poradit sami. Jeden víkend v měsíci máte volno a děti hlídáme, takovou výhodu jsem já například nezažila. A taky máte druhé prarodiče, kteří hlídají dokonce každou středu odpoledne. Co bys ještě víc chtěla? Šest dní, kdy máte úlevu. Jestli jsi naštvaná, tak si to vyřeš s Adamem. Ten je tvůj manžel a táta dětí. To jsi mě zase hnula žlučí. Ahoj." Stála jsem jako opařená a dívala se na odcházející mámu. Její monolog budu dlouho rozdýchávat. Jak může být tak bezohledná.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (80): Na své 80. narozeniny jsem nečekala honosné dary. Ale mrzí mě, že mě nepřijely navštívit vlastní děti