Isabella (26): Pro děti jsem chtěla exotické jméno, jako mám já. Nakonec vše dopadlo úplně jinak

Máme dvě děti a rozhodování o jejich jméně hýbalo celou naší rodinou i přáteli už během mého těhotenství. Mluvil nám do toho kdekdo, od babiček až po kamarádky. Nakonec jsem stejně poslední slovo měla já.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Táta se nikdy nesmířil s tím, že nemá syna. Dal mi jméno pro kluka, ale já si ho v dospělosti stejně změnila

Se jménem Isabella jsem si užila své

Mám nezvyklé jméno a jako malá jsem se kvůli němu trochu trápila, protože zdrobněliny od něj jsou všelijaké: Bella (to se mi nelíbilo, nejsem pes, abych se jmenovala podle seriálu Bella a Sebastian), ale i Íza, což je úplně divné. Také na mě naši volali: „Izáši.“ Na to nevím, jak přišli.

Ale Isabellka se mi líbila, na tu jsem slyšela. Nakonec mi došlo, že můžu být na svoje jméno pyšná, protože jakmile se řeklo Isabella, hned každý věděl, o koho jde. A funguje to tak do dneška. Jediný problém je, že musím svoje křestní jméno neustále hláskovat: „Je to Isabella se S a dvěma L.“ Aby tak dopadly moje děti, jsem opravdu nechtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (34): Táta se zlobí, že jsem synovi nedal jméno podle rodinné tradice. Myslím, že to je přežitek

Frodo Pytlík u mě nakonec neprošel

Když jsem čekala první dítě a věděli jsme, že to bude kluk, jméno jsme s jeho tatínkem vybírali těžko. Chtěla jsem takové, které mi nebude připomínat nikoho nesympatického. Třeba se mi líbil Honzík a znám spoustu kluků toho jména, kteří jsou mi sympatičtí, ale i pár, které nemám moc ráda. Ale to jen na okraj – uvažovala jsem také naopak o jméně, které bude nezvyklé a jeden čas jsem si říkala, že by se syn mohl jmenovat Frodo.

Je to literární hrdina, nádherný hobit se srdcem na dlani, odvážný, empatický… Ideální vzor pro mého syna. Ale představa, že na syna budou volat: „Pytlíku," se mi vůbec nelíbila. Taky se mi líbil Amos, ale hned jsem slyšela: „Komenský?“, přestože jsem se snažila vysvětlit, že to znamená Přinesený Bohem… A tak jsme vylučovací metodou došli až k tomu Honzíkovi. Na ty nesympatické jsem zapomněla, protože od chvíle, co se syn narodil, se mi pod tímto jménem vybaví jenom moje dítě.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (25): Čekáme první dítě a nemůžeme se dohodnout na jméně. Mluví do toho celá naše rodina

Dnes máme Honzíka a Šárku

Ani ne do roka se nám narodila holčička, aniž jsme spěchali, ale stalo se. Opět jsme pohlaví věděli předem a opět hledali jméno. „Doufám, že nebudeš zvažovat zase nějaký nesmysl, jako když jsi čekala Honzíka!“ hudrala babička. Jasně, že mě to napadlo, pořád jsem měla v hlavě tu Isabellu a jak je mi dodnes milé, že si mě každý pamatuje. A přišla jsem s Babetou: „Babeta šla do světa…“ zanotoval ihned můj dědeček a vypukla diskuse, zda je v tom jméně jedno T nebo dvě. A tím to padlo.

„A co Otýlie?“ povídá babička. Na to já: „Jo, budou jí říkat Otylka a bude si připadat tlustá. Ne.“ Naše debaty o jméně neznaly konce, stala se z toho taková zvláštní hra – a jak to dopadlo? Malá se jmenuje jednoduše po babičce: Šárka. „Mě si taky každý pamatoval a pamatuje,“ prohlásila babička a bylo to vyřízené.

Honzík má velkou konkurenci, ale mně se to jméno líbilo a věřím, že až povyroste, bude na něj pyšný. Stejně tak Šárka bude spokojená s tím, jak jsme ji pojmenovali. Rozhodně jsme nechtěli, aby na kluka volali: „Pytlíku!“ a holka nám utekla do světa.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (36): Zjistila jsem, že manžel má druhou rodinu a utajené dítě. Nakonec mi začal ještě vyhrožovat