Ema (52): Manžel se v době mé operace choval jako dvanáctileté děcko. Místo aby mě odvezl z nemocnice, opil se namol

V zaměstnání pracuji jako finanční analytička. Jsem zvyklá přicházet věcem na kloub a tento přístup se mi osvědčil i ohledně zdraví.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (24): Babička mě vždycky podporovala. Počítala jsem s dědictvím, ale nenechala mi ani korunu

Manžel mě pokoušel celé čekání na operaci

Kdybych to nechala jen na lékařích, mám už možná velké zdravotní problémy. Lékařka mi totiž radila, abych svůj stav pozorovala a přišla na možnou příčinu bolestí břicha. Z praktické lékařky jsem byla tak zoufalá, až jsem byla nucena si najít jiného doktora. A ten jednal. Domluvili jsme se na postupu, kterým začneme vylučovat možné příčiny. Nejprve jsem se nechala prohlédnout na gynekologii a gastroenterologii. Až sono ale odhalilo drobné změny ve spodní části břicha.

V nemocnici jsem se domluvila, že mi laparoskopicky zrevidují dutinu břišní. Lékař mi doporučil, abych před zákrokem dva dny jedla jen lehce stravitelná jídla, a hlavně vyloučila tučnou stravu. Neměla jsem s tím problém a před zákrokem skoro držela hladovku. Jenže můj manžel Jirka je vtipálek. Neustále si ze mě dělal legraci: „Emčo, koupil jsem si bůček. Teda ten voní! Nechceš si čuchnout? Ten se na mě směje, už se těším, až ho sním. Mňam, to bude gastroporno.“

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): Kvůli roztroušené skleróze se bojím mít druhé dítě, ale s manželovou podporou to asi risknu

S manželem jsem si domluvila odvoz z nemocnice

A protože Jirku jeho vtípky evidentně bavily, celé dva dny mi nabízel nějaké jídlo. Tu čokoládu nebo si při cestě z práce koupil povidlové koláče a dělal mi s nimi chutě. Už mi tím lezl pořádně na nervy, ale rozhodla jsem se nevyvolávat hádky, a tak jsem ho vždy s úsměvem poprosila, ať mě netýrá. Nepřestal. Upínala jsem se ke dni operace a věřila, že moje nervy nepovolí.

Konečně jsem nastoupila do nemocnice. Dostala jsem informaci, že mě hned druhý den po zákroku pustí domů. Překvapilo mě to a okamžitě jsem volala Jirkovi, aby počítal s tím, že budu potřebovat odvoz. Odsouhlasil, že mě odveze, a požádal mě, abych mu zavolala hned, jak budu vědět, kdy mě pustí. Revize dopadla dobře. Zjistilo se, že problémy mi dělal myom, který nebyl na sonu vidět. Odstranili mi ho a poslali na histologický rozbor.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (28): Přítelkyně se přihlásila do soutěže fitness bikiny. Teď hořce lituji, že jsem ji v tom podpořil

S myomem jsem přišla o iluze o manželovi

Ležela jsem a odpočívala po narkóze. Bylo mi na zvracení a klepala jsem se. Jak jsem tak ležela, neustále se mi myšlenky zatoulávaly k manželovi. Poprvé za dobu našeho vztahu jsem měla zdravotní problém a ukázalo se, že Jirka mi neumí být oporou. Choval se jako malé dítě. To mě dost zklamalo. Druhý den ráno jsem zavolala Jirkovi, že mě pouští z nemocnice. Jenže nezvedal telefon. Po hodině se mi ozval zpět a podle hlasu bylo znát, že má kocovinu.

Omlouval se, že to včera se sousedem přehnali a vypili víc slivovice než normálně. „Hlavně nikam, Jirko, nejezdi. Vezmu si taxíka a dojedu domů. Ty jdi spát,“ položila jsem telefon a rozbrečela se. Přišlo mi to neskutečně líto. Celý život se starám o rodinu, a když potřebuji pomoct já, manžel se chová jako dvanáctiletý kluk, a navíc mě ani neodveze domů kvůli alkoholu. Jirkovo chování mě sejmulo, seděla jsem na nemocniční chodbě jako hromádka neštěstí. Taxíkem jsem dojela domů a šla spát. S manželem si promluvím, až mi bude líp, a všechno mu řeknu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (36): Chlapi v hospodě si ze mě utahují, že jsem podpantoflák. Ale já opravdu rád pomáhám své ženě