Erik momentálně chodí s Danou, která je veganka. Je to milá holka. Bohužel ho tahá do specializovaných veganských restaurací, aby okusil, co jí chutná.
Pocházím z rodiny, kde se maso jedlo každý den. Děda dokonce měl v baráku speciální místnost, v níž ze stropu visely klobásky a když ho babička naštvala, nechodil do hospody, ale něco zdlábnout.
Maso mám prostě rád
Vyrůstal jsem v tom, že pořádné jídlo musí obsahovat maso. Táta si občas dělal legraci, že moje první slovo bylo bůček. Jako historka to je fajn, ale nepřekvapilo by mě, kdyby to byla pravda.
Ke svačině jsem do školy vždy nosil chléb se salámem nebo uzeným. Jakmile něco před uvařením neběhalo po trávě, tak mi to prostě nechutnalo. Nikdy jsem nebyl tlustý, ani jsem neměl nějaké zdravotní problémy. Takže nebylo proč vzdávat se masa. A moji rodiče na tom jsou stejně.
Když se v posledních letech začala řešit ekologie výroby hovězího a já nevím co, u nás doma se nad tím obvykle jenom mávlo rukou. Do stravy jsme si zkrátka nenechali kecat.
Přítelkyně je veganka
No a pak jsem potkal Danu (30). Je úplný opak všeho, co jsem znal do té doby. Je štíhlá jako proutek, cvičí jógu a stravuje se zdravě. Jenže v jejím podání je zdravá strava veganská. Stačilo mi, abych si vygooglil, co to vlastně obnáší, a hned jsem ztratil zájem ochutnat.
Blbé ovšem je, že mě ráda tahá do veganských restaurací. Nechce, aby seknul s masem, to nechává na mně. Jen mi chce ukázat, že se dá jíst i jinak. I když, jídlem bych to nenazval. Kdykoliv mám na talíři něco pro králíka a mám za to dát tři stovky, ježí se mi chlupy.
Jednou mě vzala na veganský burger a to se vůbec nedalo jíst. Když už něco má nahrazovat maso, tak by to snad i tak mohlo chutnat, ne? Byla to katastrofa a každé sousto se mi vracelo ze žaludku zpátky do hrdla. Omluvil jsem se, že si to sním později. Když jsem pak šel sám domů, hodil jsem veganský burger holubům, ale ti jen odhopsali pryč. Nejsou to hloupá zvířata...
Nevím, jestli má ten vztah budoucnost
"Ona je nemocná?" zeptal se mě táta, když jsem mu řekl, že Dana je veganka. "Nic jí není. Sama se rozhodla," pověděl jsem mu. "No, tak je určitě na hlavu. Kdo se dobrovolně vzdá masa? Klape ti to s ní alespoň v posteli," nadhodil. "To zase jo..." dodal jsem.
Od té doby přemýšlím nad tím, jestli má vztah s vegankou budoucnost. Já se masa rozhodně nevzdám, ona ho zase dobrovolně jíst nezačne. Společné bydlení asi bude v této oblasti docela komplikované. Možná by bylo lepší najít si holku, která s masem problém nemá...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.